Balijská plastikologie Made Byayka

Made Muliana, známější pod svým uměleckým pseudonymem Made Bayak, se dá bez nadsázky označit za aktivistu. Ani se mu sám nebrání. Kromě malby, kreslení, sochařství a instalací se věnuje výuce, performanci a hudbě se svou sociopolitickou kapelou Geeksmile.

Svá díla vystavuje Bayak po celém světě. Naposledy před pandemií v Aténách na výstavě New Gods / Old Gods. A právě zde obzvlášť vyniklo, jakým způsobem propojuje energetická vyobrazení starověké kosmologie s obrazovým pojetím moderních politických a ekologických hnutí, aby upozornil na stále se probíhající a stupňující zhoršování životního prostředí a lidské bídy na Bali.

Sahá po inkoustu, akrylu, plastu, sprejerských šablonách i tradičních technikách. Z jeho pestrobarevných a přitom naléhavých výpravných děl vytryskávají emocionálně těžká témata jako vyvlastnění, znečištění a konzumerismus, který se vymkl kontrole.

„Bayakova díla jsou vyprávěním o zemi a ztrátě kulturního dědictví, ke kterému na Bali kvůli korupci v obchodu s nemovitostmi a nekontrolovatelné masové výstavbě, jež ničí zdejší ekologii, dochází. Staví je do kontextu s historií kolonialismu a dějinami genocidy,“ říká Alden DiCamillo, který Made Bayaka na Bali před pěti lety objevil. „Ovšem způsob, jakým tato témata uchopuje, je veledůležitý. Netvrdí, že to anebo to je zlé či špatné. Nevrací se zpátky ke křivdám způsobeným kolonizací. Povstává z této historie, ale hledí kupředu s velmi mocným a hlubokým porozuměním kultuře, z níž vzešel,“ vysvětluje.

Plastikologie

V reakci na turismus a neblahý příspěvek rozvoje výstavby nových a nových nemovitostí pro jeho potřebu k odpadkové krizi na populárním indonéském ostrově vznikla v roce 2012 Plasticology – Made Bayakův projekt, v němž plastového odpadu využívá k umělecké tvorbě na plátně nebo k vytváření samostatných objektů.

Témata přetváření krajiny a vystěhovávání původních komunit, které moderní pokrok provázejí, se objevují v nejrůznějších podobách ve všech jeho dílech. A tak jsou idylické scenérie na jeho obrazech často zastíněny nepěknými poutači realitních kanceláří s cizojazyčnými nápisy. Vyvolává také odkaz západního exoticismu, prostupujícího soudobé balijské umělecké vyjadřování – tím, že se ve stejném díle umísťuje tradiční náboženskou ikonografii a symboly odkazující na masovou spotřebu.

„Balijská kosmologie – zobrazování bohů a dalších posvátných symbolů, jako jsou například kresby reradžahan – je pro balijskou kulturu ústřední bez ohledu na enormní příliv turistů v posledních desetiletích,“ říká Alden DeCamillo. „Made Bayak tyto bohy znovu oživuje. Vychází přitom z vlastní zkušenosti toho, jak domorodý člověk nahlíží na kolonialismus a neokolonialismus. Rozplétá odvěké lineární, zjednodušené struktury. Ve své práci úmyslně komplikuje a vyzývá naše pojetí historie a její interpretace.“

Umění paměti

Jedním z nejkomplikovanějších témat, kterých se Made Bayak ve své tvorbě dotýká, je indonéská genocida z roku 1965, při níž byli obviněni komunisté a jež vedla k nastolení autoritářského režimu Nového řádu. Přibližně pět procent balijské populace bylo tehdy popraveno a cesta pro nové investice a masivní rozvoj otevřena. Po celá desetiletí indonéský systém jakoukoli debatu na téma této genocidy umlčoval. Volné sdružení aktivistů, k nimž se Made Bayak hlásí, dnes sbírá vzpomínky pamětníků, lokalizuje masové hroby a pracuje na tom, aby pravda vyšla najevo.

„Bayakova tvorba obsahuje tolik vzpomínek, tolik paměti. Sahá až k samým počátkům balijské kosmologie, sbírá a sdružuje dějiny kolonialismu, kulturní příslušnosti, genocidy, odolnosti, krásy, punku, smutku, ztráty půdy, příslušnosti k půdě – prostě všeho,“ říká Alden DiCamillo. „Podle mého je to nesmírně statečný způsob práce. Učí mě, jak získat paměť, která sahá opravdu daleko a zahrnuje všechno, od osobní historie po všeobjímající historii rasy, sexuality, genderu, etnicity, náboženství a půdy… My, včetně mě, máme sklony neustále vytvářet nové věci, abychom tak vytvářeli i nové začátky. Ale nové začátky ve skutečnosti neexistují a já si myslím, že Bayakova práce opravdu ukazuje na důležitost této skutečnosti.“

Společná řeč antropologie a umění

Aby tehdejší aténská výstava děl Made Bayaka a dalších umělců byla zážitkem, do kterého je možné se co nejdříve ponořit, neomezila se jen na zdi galerie. Její součástí byly nejrůznější události od uměleckých dílen a hudebních vystoupení po akademické přednášky a filmová promítání. To všechno má za cíl poukázat na to, jak umělec ve svých dílech propojuje složité historické, politické a kulturní kontexty. „Myslím, že jsme došli k poznání, že antropologie a umění jsou velmi výrazné obory,“ říká Alden DiCamillo. „Promlouvají ke všem lidským smyslům. Pokoušejí se ocenit naši schopnost pamatovat si a vzpomínat, posouvat myšlení. Jak umění, tak antropologie nás učí, jak se plně ponořit sami do sebe.“