Je šetrnější papír, či elektronická komunikace?

Podle všeho by se zdálo, že ano. Skutečnost ale není tak jednoznačná, a když vezmeme v úvahu celkovou životnost těchto dvou tak odlišných médií, nemluví vše v neprospěch tradičního papíru. „Uvést věci na pravou míru je opravdu velká výzva,“ říká Phil Riebel, ředitel americké neziskové organizace Two Sides, která se věnuje demytizování a osvětě tématu papír versus elektronika. „Argumentujeme tím, že v hodnocení toho, jak moc jsou papír či elektronika ,zelenéʻ, jsou často opomíjeny velmi důležité aspekty jako například trvale udržitelné lesnické praktiky, ale také to, že mnoho lidí používá své domácí tiskárny.“

Papír, nebo pixel?

Papír nemá v posledních letech zrovna nejlepší pověst. Pomlouvačné hlasy připomínají, že za výrobou papíru se skrývá mohutné odlesňování a také že papírenský průmysl významně přispívá ke znečišťování ovzduší emisemi skleníkových plynů. Zatímco distribuční síť papírenského průmyslu by si jistojistě zasloužila překontrolovat a inovovat, samotný papír na tom z pohledu ekologie není úplně zle. „Lidé si často neuvědomují, že výroba papíru je trvale udržitelný proces,“ připomíná Phil Riebel. Ve Spojených státech je například recyklováno více než 65 procent papíru, což z něj činí nejrecyklovanější americkou komoditu, a zalesněná plocha se tu za poslední století rozrostla o celých 28 procent. I plocha, kterou pokrývají evropské lesy, z nichž většina dřeva na výrobu evropského papíru pochází, se za posledních deset let zvětšila o území stejně velké jako Švýcarsko.

Zdání klame

Elektronická média se na první pohled jeví jako šetrnější a trvale udržitelnější než papír. Elektronické výrobky jako telefony a notebooky dostávají nové a nové životy opakovaným repasováním a dají se tak svým způsobem považovat za obnovitelné zdroje. Ale jejich výroba zanechává nezanedbatelnou uhlíkovou stopu a stejně tak energie potřebná na jejich provoz. K tomu se vzrůstajícími obavami sledujeme obrovské, hromadící se množství elektronického odpadu, a to zejména v rozvojových zemích. Nezadržitelně a velmi rychle ho přibývá, každý rok ho máme na světě o více než 40 milionů tun více.

Chybí dostatečný výzkum

Tvrzení, že bez papíru jsme k planetě šetrnější, by bylo zapotřebí podložit výzkumem, jenž by přinesl přesnější a důkladnější informace o papírové i elektronické komunikaci. Příliš mnoho studií zabývajících se všemožnými pro a proti papíru a elektroniky neexistuje. Jedním z hlavních důvodů je, že jsou to média tak moc odlišná a že jedno je tu mnohem déle než druhé.

Životní cyklus papíru coby jednoho z nejstarších prostředků používaných ke komunikaci je celkem jednoduše vysledovatelný. Elektronická média jsou ve srovnání s ním relativně mladá. „Společnosti, které svým spotřebitelům nabízejí bezpapírovou komunikaci jako ekologičtější, by měly být schopny prokázat, že skutečně prozkoumaly oba způsoby a zjistily, že ten elektronický je šetrnější,“ míní Phil Riebel. Podle něj je ošemetné tvrdit, že jeden způsob je lepší než druhý, když nemáme dostatek informací, kterými bychom to mohli podložit. „Papír pochází od mnoha různých výrobců, takže je pravděpodobné, že bude mít na životní prostředí různé dopady, a ne pouze jediný, kterým by se dal paušalizovat,“ uvažuje dále. „Stejně tak je třeba zmapovat, jakou ekologickou stopu zanechává která elektronika, což stejně jako u papíru znamená, že ani pro elektronická média nelze mít jeden paušální výsledek,“ uzavírá svou úvahu.

Ušetřené peníze neznamenají ušetřenou přírodu

I když tedy není úplně jasné, jaké jsou přínosy elektronické komunikace pro životní prostředí, faktem zůstává, že společnosti díky ní ušetří peníze. „A to je to, co je k bezpapírové komunikaci skutečně motivuje,“ říká Shamel Naguib ze společnosti Paperless Productivity, která pomáhá středně velkým a velkým podnikům ze zdravotnické a bankovní sféry snížit nebo úplně eliminovat množství papírových dokumentů a nahradit je elektronickými. „V 99,9 procenta případů s tím ekologie nemá vůbec nic společného,“ tvrdí. „Stojí za tím jenom peníze, které ušetří.“ Už před jedenácti lety, kdy svou společnost založil, nebyly jeho motivy pro bezpapírovou komunikaci vůbec ,zelenéʻ, přiznává. „A v současnosti, kdy se každé ušetřené peníze počítají, neznám nikoho, kdo by investoval čistě jen do toho, aby byl šetrnější k životnímu prostředí,“ odkrývá nepříjemnou skutečnost.

Z nepodložených představ nelze vycházet

Dokud nebude proveden důkladný výzkum životních cyklů obou médií, nemá význam je srovnávat a stavět proti sobě. A naše rozhodování nemusí v žádném případě skončit „buď, nebo“. Bezpapírová i papírová komunikace mají každá své místo. „Ideální situace nastává, když používáme obě média způsobem, který vyhovuje našim sociálním, environmentálním a ekonomickým potřebám,“ uzavírá debatu Phil Riebel.