Co znamená čínský bezemisní plán pro klima naší planety?

Na začátku devadesátých let minulého století zima v Číně znamenala uhlí. Když v Pekingu spustili městský vytápěcí systém, všichni chodili s obličeji zamazanými od sazí. Lidé měli hromady uhlí před domy – dávalo jim teplo i oheň na vaření. Na okraji města se vydatně a nepřetržitě kouřilo z komínů čtyř obrovských uhelných elektráren i největší ocelárny země. Čínská oddanost a závislost na uhlí byla tak obrovská, že jen pomyšlení na to, že by se země mohla nějak snažit zabránit změnám klimatu, vypadalo jako nepovedený vtip. Anebo neuskutečnitelný rozmar.

Už bylo načase

Jedna zpráva, která zůstala jaksi překryta hlavními událostmi letošního roku, je ta, že Čína projevila ambici stát se hlavním bojovníkem v boji proti změnám klimatu. Čínský prezident Xi Jinping oznámil 22. září letošního roku ve videu určeném Generálnímu shromáždění Evropské unie, že jeho země se pokusí do roku 2060 dosáhnout uhlíkové neutrality. Jde o první dlouhodobý plán Pekingu v oblasti zlepšování životního prostředí.

Ne že by nebylo načase. Čína je v současné době zodpovědná za 28 % světových emisí skleníkových plynů, což je více, než produkují Evropská unie a Spojené státy dohromady. Po praktické stránce to znamená, že aby Čína skutečně dosáhla uhlíkové neutrality, bude muset své uhlíkové emise snížit o celých 90 % a zbytek vykompenzovat prostřednictvím přírodních a přirozených technologií, které absorbují více uhlíku, než vylučují. Pokud by se jí to podařilo, pro světové klima by to znamenalo snížení teploty o 0,2 až 0,3 ℃. Takový plán už nyní znamená pro Čínu jisté prvenství v tom, že její plán představuje zatím největší klimatický závazek ze strany jediné země.

Pokud to myslí vážně, čeká Čínu mnoho práce

Naplnit takový závazek bude zemi, která je stále těžce závislá na fosilních palivech, stát mnoho práce a mnoho úsilí. Čína totiž spaluje polovinu světového uhlí a neustále buduje nové a nové uhelné elektrárny, přestože je jich stále méně zapotřebí i se čím dál tím více nevyplácejí. Kromě toho spaluje uhlí také přímo v továrnách, z nichž vychází polovina světové produkce oceli a cementu. Jestliže v devadesátých letech minulého století v sazemi zaneseném Pekingu nebyly k vidění téměř žádné soukromé automobily a všichni jezdili na kole, k dnešnímu dni se Čína spolehlivě etablovala coby největší světový trh s automobily, stejně tak jako největší dovozce surové ropy na světě.

A nyní největší paradox: Čína je také největším vývojářem, investorem, ale i uživatelem čistých technologií na světě. Činí právě to Xiův plán uskutečnitelným?

Každý třetí solární panel je v Číně, stejný poměr platí pro větrné turbíny. Jezdí tu téměř polovina osobních elektrických automobilů světa, 98 % elektrobusů a 99 % elektrických jednostopých vozidel. Země je také největším výrobcem baterií pro pohon elektromobilů i na uchování energie. Do roku 2025 bude v Číně téměř dvakrát více baterií než ve zbytku světa.

Rozmach Číny na poli čistých technologií způsobil, že svého času astronomické ceny těchto technologií dnes začínají na celém světě úspěšně soupeřit se svými fosilními protějšky. Velkokapacitní fotovoltaika a pevninské větrné elektrárny jsou dnes nejlevnějším způsobem, jak získávat energii, a to přinejmenším pro dvě třetiny světové populace. Brzy bude levnější vybudovat nové solární a větrné elektrárny než provozovat stávající uhelné elektrárny. Ceny elektromobilů a elektrobusů stále klesají a do pěti let budou levnější než jejich nečisté alternativy.

Pro dosažení uhlíkové neutrality bude Čína muset opravdu zabrat, zdvojnásobit své roční investice do solární energie a ztrojnásobit, či dokonce zečtyřnásobit investice do energie větrné. Obrovský vklad ji čeká také na poli zeleného vodíku, uchovávání energie a větrné energie mimo pevninu. Pokud se tak stane, dojde k proměně našeho boje s klimatickými změnami a nezbytné technologie příští generace budou dostupné ve všech zemích na světě.