Ekologická kluziště Glice

20. 1. 2023 / Zahraničí a technologie

Bruslení patří k zimní romantice, které se nám dostává jen poskrovnu. V posledních letech je štěstí, když nám zima jednou za pár let nadělí pár dnů, kdy se můžeme prohánět na zamrzlých rybnících a řekách. Dlouholetou variantou byl zimní stadión. Provoz kluziště na takovém stadiónu ale představuje obrovskou zátěž pro životní prostředí. Prostředky vynakládané na vytvoření a udržování ledové plochy jsou enormní. A pak tu máme Glice.

Všechno to začalo obyčejným přepínáním programů na televizi. „Zrovna jsem se po práci s jedním technologickým start-upem v americkém Dallasu vrátil zpátky domů, do Švýcarska, seděl jsem před televizí a přepínal programy. Jeden z nich mě zaujal. Byl to pořad o vynálezcích a tam jsem poprvé viděl svého budoucího obchodního partnera Toniho Veru, jenž vyvinul materiál, který vypadal jako led, choval se jako led, ale přitom to led nebyl,“ vzpomíná Viktor Meier, spoluzakladatel společnosti Glice, která se dnes zabývá výrobou syntetického ledu. Toni Vera, hokejista a inženýr, se s velmi ranou verzí syntetického ledu seznámil roky předtím v Kanadě. „Když se vrátil z Kanady domů, nemohl se zbavit myšlenky na dokonalejší verzi umělého kluziště,“ přidává k dobru.

Ti dva tehdy propojili Viktorova podnikatelského ducha s Toniho inženýrským géniem a roku 2012 spatřil Glice světlo světa.

Jejich mise byla od začátku jasná: vytvořit trvale udržitelnou možnost dál provozovat lední sporty v dnešním měnícím se světě. A té zdatně dostávají. Švýcarská společnost Lucerne, která Glice po celém světě instaluje, stále expanduje a svůj otisk v podobě více než tisíce syntetických kluzišť už zanechala v devadesáti zemích světa. „Rozhodně se chceme dostat až na dvě stě zemí, takže ještě máme co dělat,“ říká Viktor Meier. „Ještě nám dost zemí zbývá.“

Trvanlivý a bezpečný

Glice je povrch ze syntetického ledu. „V podstatě je to vysoce kvalitní polymer obohacený o nejrůznější aditiva, jako je silikon. Vyrábíme ho speciální stlačovací metodou,“ popisuje Viktor Meier. „Výsledkem je povrch s velice nízkým třecím koeficientem.“ Je to povrch, který používáním nedegraduje ani se nepoškozuje a není nutné o něj pečovat v žádném zvláštním režimu, co se prostředí anebo teploty týče.

Jeho další výhodou oproti klasickému ledu je jeho bezpečnost. Pád na něj totiž tolik nebolí. „Pamatuji si z dětství, že si mnoho mých kamarádů při bruslení něco zlomilo, a každý, kdo kdy na ledě upadl, ví, jak tvrdý je to dopad,“ říká Viktor Meier. „Ale Glice dobře vstřebává dopadový šok a výrazně tak snižuje riziko zranění.“

Do sklepa i na náměstí

Glice si pořizují nejrůznější klienti. Od soukromníků, kteří umělým kluzištěm potěší sebe a své děti, po komerční prodeje za rozličnými účely. „Obrovské množství povrchu dodáváme hokejistům. Mohou na něm pak bruslit kdekoliv – na dvorku nebo třeba ve sklepě,“ vypráví Viktor Meier. „Ale syntetickému ledu se věnujeme i ve velkém. Na hlavním náměstí v Mexico City jsme vytvořili obrovské kluziště, ve své době největší na světě, o rozloze více než 4 000 metrů čtverečních,“ dodává.

Kluziště mohou mít jakoukoli velikost či tvar a nebrání se žádným novotám. „Nabízíme víc než jen běžná kluziště,“ rozkrývá Viktor Meier. „Například do tréninkových středisek špičkového hokeje dodáváme ledové trenažéry. Je to vlastně běžecký pás, na jehož povrchu se dá bruslit,“ vysvětluje. Glice dodává i případné potřebné vybavení. „Představte si skupinu lidí, ať už je to město, obec, či komunita, která chce mít vánoční kluziště – osloví nás a my jim dodáme všechno, od povrchu až po brusle.“

Podnebný pás přestal být omezením

Syntetická kluziště mají ještě jeden bonus navíc: umožňují bruslařské vyžití a zábavu i v klimatech a podmínkách, ve kterých by to jinak bylo nemyslitelné. „Vlastně tak přinášíme do světa sportu velkou demokracii,“ zamýšlí se Viktor Meier. „Dříve to byly jen bohaté země ležící v chladných pásech na severu, kde se mohlo kvalitně bruslit. Ale s naší technologií můžeme vytvořit kluziště klidně v poušti nebo na pláži. Je pak přístupné pro každého.“

S tím, jak se vzhledem k nejrůznějším okolnostem dostává spotřeba elektřiny a dostupnost vody na celém světě pod stále větší tlak, zvažují se i nejrůznější omezení provozu konvenčních kluzišť a někde se rovnou uvádějí do praxe. „Kvůli rusko-ukrajinské krizi byl třeba letos v Německu zakázán provoz většiny konvenčních kluzišť, protože je to strašlivé plýtvání energií,“ poukazuje Viktor Meier. „Ceny energií stoupají a politické tlaky na uhlíkovou neutralitu sílí po celém světě. Budoucnost bruslení je proto možná právě Glice,“ uzavírá své vyprávění o syntetických kluzištích.