I domácí mazlíčky je možné chovat „zeleně“

Součástí našeho člověčího života se už nepochybně stala nemalá řada výrobků, které takové jsou – za jejich výrobou stojí v nějaké podobě trvalá udržitelnost. Mohou to být bambusové zubní kartáčky, boty z mořského plastu anebo třeba materiály, ze kterých jsme si postavili dům. Určitě jsme přehodnotili i svoje návyky při třídění odpadu, a pokud můžeme, kompostujeme. Avšak jestliže k tomu všemu chováme kočky, narážíme na jeden případ, kdy není vůbec jednoduché najít zelenou alternativu, a tím je – kočkolit.

Zelené způsoby, jak se zbavit kočičích záchodů, ale přesto existují. Za použití správného materiálu a s trochou znalostí mohou i chovatelé koček snížit ekostopu svých mazlíčků a zbavovat se odpadu po nich způsobem, který je pro životní prostředí méně škodlivý.

Stop hliněnému kočkolitu

K životnímu prostředí šetrný způsob, jak naložit s kočičím odpadem, začíná volbou složení kočkolitu, který pro svou kočku či kocoura kupujeme. „Kočkolit na hliněné bázi není nejlepší trvale udržitelnou možností,“ poznamenává Ramsey Bondová, která nedávno odmaturovala na střední škole v americkém Coloradu. Při studiu se zaměřila na trvalou udržitelnost a jako téma své absolventské práce si vybrala trvalou udržitelnost záchranných stanic. Úzce při tom spolupracovala s jedním coloradským útulkem, pro nějž vymýšlela cesty, které by snížily dopady provozu na životní prostředí a udělaly ze záchranné stanice celkově trvale udržitelnější zařízení.

Dřevěný kočkolit je jasným favoritem

Pokud chceme co nejvíce snížit dopad odpadu našeho mazlíčka na životní prostředí, doporučuje Ramsey Bondová kupovat kočkoliv vyrobený z dřevěných pelet. „Kočkolit z dřevěných pelet je obnovitelným zdrojem a také se perfektně hodí ke kompostování,“ vysvětluje. Je zapotřebí určitý průzkum trhu, protože ideální je samozřejmě dřevěný kočkolit, na jehož výrobu byl materiál získán z co nejlokálnějších zdrojů. Další výhodou dřevěného kočkolitu je to, že je zdravější. Chybí v něm totiž prach, kterého je hliněný kočkolit plný.

Kritické hlasy upozorňují na to, že kočky jsou velmi vybíravé a jen tak jednoduše na jiný druh záchodu nepřejdou. Zkušenost ale ukazuje, že většina z nich s tím až tak velký problém nemá.

S kočkolitem na kompost

Přestože zkompostovat kočkolit zní jako nejjednodušší věc na světě, není to úplně tak. Je potřeba si pečlivě ohlídat správnou teplotu, aby skutečně došlo ke zničení všech patogenů. Pokud nepoužíváme enzymy na rozkládání odpadu nebo kompostér, ve kterém je zaručena dostatečná teplota kompostovacího procesu, bude výsledkem kompost, který bychom coby hnojivo na své zeleninové zahrádce raději neměli používat. „V kočičím odpadu se nacházejí některé patogeny, které jsou lidskému zdraví škodlivé. Pokud přesáhnete minimální potřebnou teplotu 63 °C, patogeny budou zničeny a výsledné hnojivo bezpečné i pro vás,“ říká Ramsey Bondová. „Když kombinujete dřevo a kočičí odpad, rovnou vyrábíte kompost,“ vysvětluje. „Vše, co potřebujete k tomu, abyste rozběhli kompostovací proces, je zdroj uhlíku a zdroj dusíku. Dřevo je uhlík a kočičí odpad je dusík. Když k nim přidáte sluneční světlo, vodu a čas, tyto složky se přirozeně rozloží,“ popisuje dopodrobna, jak na to.

Kompostovat se dá různě

Než začneme kočičí odpad kompostovat, měli bychom podle Ramsey Bondové zvážit všechny své možnosti. „Kompostovat se dá mnoha způsoby, ale nejpopulárnější jsou dva: v komerčním kompostéru nebo prostě vykopat jámu v zemi,“ říká. Kompostéry mohou být vcelku drahé, a navíc naráz zkompostují jen malé množství odpadu, což by ale majitelům jedné kočky nemuselo vadit. Do zemního kompostéru se toho samozřejmě vejde mnohem více, ale musíme si být jisti, že naše kompostovací jáma neleží v blízkosti žádného vodního zdroje, který mohl být zasažen případným průsakem. „Je potřeba si uvědomit, že kompostováním kočičího odpadu v zemi vlastně vytváříme jakousi miniaturní skládku, a podle toho se chovat,“ míní Ramsey Bondová.

Pokud bydlíme v bytě, je více než pravděpodobné, že kočičí odpad kompostovat prostě nemůžeme. I pro takové z nás má Ramsey Bondová dobrou, k životnímu prostředí ohleduplnou radu: prostě kočičí odpad splachujte. „Pokud žijete v bytě, je nejlepší používat dřevěný kočkolit a kočičí odpad splachovat. Ale pozor – skutečně jen odpad, ne kočkolit,“ upozorňuje. Ani v tomto případě by však člověk neměl bydlet poblíž vodních zdrojů či na pobřeží. „Kočičí odpad totiž obsahuje Toxoplasmosu gondii, bakterii, jež způsobuje toxoplazmózu,“ vysvětluje. „Tato bakterie se může dostat do vody, ze které pak lidé mohou onemocnět.“