Jak se vyrábí mírumilovné hedvábí
První doklady o výrobě hedvábné látky pocházejí z neolitické Číny, kdy byla vítaným doplňkem obživy chudých rolníků a řemeslníků. Jak šel čas, produkce narůstala, tkací techniky a výrobní technologie se zdokonalovaly a hedvábí se stalo světovou senzací. Poptávka po něm zabezpečila Číně její nejdůležitější a nejlukrativnější export. Ostatně Hedvábná stezka nedostala své jméno jen tak pro nic za nic – svého času propojovala obchodníky s hedvábím od Číny a východní Asie po Evropu, Indii a africký kontinent a vydatně tak živila globální ekonomiku své doby.
Hedvábí se používalo na všechno, od oblečení přes vějíře, tapety, závěsné obrazy až po papír, na nějž psali spisovatelé a malovali malíři a jehož k tvorbě využívali další umělci. Hedvábí vzalo svět útokem, a jak poptávka po něm rostla, vyvíjeli jeho producenti nové a nové technologie na to, aby získali co největší úrodu. Bourci byli šlechtěni tak, aby vlákna jejich kokonů byla co nejkvalitnější a jedna lepší technika na podpoření, ale vzápětí i na útlum bourcových kokonů střídala druhou.
Ačkoli byly recepty na výrobu hedvábí po desítky let udržovány v tajnosti, věčně v ní zůstat nemohly. Kolem roku 300 našeho letopočtu se výroba hedvábí rozšířila do Japonska, Korey, Indie, Itálie, Arábie a dále. Dnes se vyrábí po celém světě a bourci morušoví museli prodělat mnoho evolucí, aby z jejich kokonů mohlo vzniknout současné hedvábí.
Luxusní pohodlí je bourcova smrt
Tradiční proces výroby hedvábí spočívá v tom, že se zakuklené kokony bourců morušových uvaří a následně se z nich odvíjí hedvábné vlákno. Dává se přitom pozor, aby se vlákno nepřerušilo. Bource ale tento luxus stojí život.
Hedvábná vlákna tvoří z 97 % protein. Larva bource produkuje hedvábí právě na to, aby okolo sebe vytvořila ochranný kokon, ve kterém projde nerušenou proměnou v motýla. Než se zakuklí, živí se výhradně morušovými listy, a proto se z těchto kokonů získává morušové hedvábí. Jakmile jsou kokony zralé, farmáři – výrobci hedvábí – je vhodí do vroucí vody, aby larvy usmrtili dříve, než se prokoušou kokonem na svobodu a tím vzácná hedvábná vlákna zničí. Uvařené hedvábné kokony jsou kromě jiného i oblíbenou gastronomickou delikatesou.
Kokony se v horké vodě vaří nejen proto, aby se usmrtili čerstvě vylíhlí bourci a neponičila hedvábná vlákna, ale také aby se změkčil sericin, který drží vlákna pohromadě. Každý kokon obsahuje zhruba 1,5 kilometru hedvábného vlákna. Na navinutí jednoho přadena je zapotřebí 3 až 20 kokonů.
Právě kvůli této krutosti, kdy musí zemřít tolik bourců, abychom se mohli odívat do hedvábí, se mnoho výzkumů věnuje tomu, jak hedvábí získat, aniž by bylo nutné obětovat larvy zakuklené v kokonu. Jedním z výsledků je mírumilovné hedvábí, nazývané taktéž eri, ahimsá či divoké, získávané z kokonů až poté, co se larvy vylíhly a bylo jim dopřáno řádně ukončit životní cyklus.
Hedvábí, kvůli němuž nikdo nemusí zemřít
Ahimsá představuje v buddhistické a hinduistické tradici princip nenásilí vůči ostatním. Znamená to žít v respektu vůči všemu živému.
Při výrobě mírumilovného hedvábí tak přirozeně nepřichází o život žádná larva. Namísto uvaření nevylíhlých kokonů je larvám umožněno, aby se v klidu vylíhly. Farmáři kokon v určitém okamžiku a na přesném místě před vylíhnutím naříznou, což umožní, aby se bourci v podstatě přirozeně vylíhli a aby zároveň nedošlo k narušení ceněného vlákna. Kokony jsou sesbírány coby zůstatkový produkt a uvařeny až po vylíhnutí motýlů. Stejně tak se při produkci mírumilovného hedvábí dbá na to, aby k chovu nebylo využíváno geneticky modifikovaných larev nebo takových larev, jež by po generacích a generacích umělého chovu ztratily schopnost létat anebo se živit a čelily tak tak pouze jinému způsobu smrti – vyhladovění.
V případě mírumilovného hedvábí ale nemluvíme jen o tom, že není kruté a umožňuje bourci morušovému uskutečnit svou plnou metamorfózu. Na výrobu mírumilovného hedvábí je navázána celá řada dalších faktorů, které jej činí etičtějším a ekologičtějším. Na morušových plantážích produkujících mírumilovné hedvábí se nepoužívají žádná toxická hnojiva, insekticidy či fungicidy. Namísto nich jsou nad stromy natahovány sítě, které brání vniknutí predátorů. Ani ve výrobním procesu se nepoužívají žádné chemikálie, zatímco při výrobě tradičního hedvábí se kvůli odmaštění vlákna aplikují soli barya, chromu, olova, železa a dalších. Chemie se nepoužívá ani při finální úpravě vlákna, konečná podoba je vláknu dodávána přírodními organickými oleji.
To všechno se samozřejmě projeví při skládání environmentálních účtů a také to zcela prakticky ocení konečný odběratel, který si pořídí třeba hedvábné povlečení. Vyspí se tak v hedvábí v jeho prakticky nejčistší podobě. Fakticky vzato je mírumilovné hedvábí zboží vhodné ke kvalitní sebepéči i pro nejnáročnější spotřebitele, kteří se chtějí obklopit luxusem bez toxinů a chemie. Hedvábí, ať už tradiční, či mírumilovné, je totiž antimikrobiální a hypoalergenní a chová se jako přirozený prachový a plísňový repelent. Je prostě jedním z vůbec nejčistších materiálů, v nichž je možné spát.
