Jak uklidíme vesmír?

Co se objevování vesmíru týče, většinou jsme ohromeni. Vysíláme sondy do čím dál větších dálek, odkrýváme nová tajemství. Obrazy vesmírných dálek objevující se v médiích jsou dechberoucí. Mají ale jednu velmi stinnou stránku. Stojí za tím obrovské množství potenciálně nebezpečného vesmírného odpadu.

Na oběžné dráze nás v současnosti obíhá přes půl milionu kousků odpadu, které nejsou o moc větší než hrací kostka. Dalších dvacet tisíc kusů je velkých jako tenisový míček nebo větší. Těchto větších kusů je na orbitu opravdu pestrá škála – od kosmonautovy rukavice po vysloužilé vesmírné koráby a části raket. Ale velikost nutně nepředstavuje vždycky to největší nebezpečí.

Nejnebezpečnější jsou nejmenší kusy odpadu

Výzkum v této oblasti má za cíl dosáhnout takového stavu, kdy vesmírné agentury budou při svých výzkumech vždy alespoň o krok napřed, co se řešení vesmírného odpadu týče. „Pro vesmírné stroje na nižším zemském orbitu představují největší nebezpečí právě ty nejmenší, milimetrové kousíčky odpadu. Mají totiž největší rychlost, a proto hrozí, že proniknou ochrannými plášti provozních vesmírných lodí,“ říká Jer Chyi Liou, vedoucí výzkumník pro vesmírný odpad v NASA. Takový nevinný kousek totiž daleko ve vesmíru nabírá rychlost vystřelené kulky – až 48 000 kilometrů v hodině.

Loni v únoru na vídeňském – v pořadí už padesátém pátém – setkání Výboru Spojených národů pro mírumilovné využívání vesmíru, který obklopuje naši planetu, seznámil Jer Chyi Liou účastníky s aktuálním stavem odpadu v „našem“ vesmírném prostředí, s výzkumem i s operacemi, jež se v něm odehrávají. Jen v roce 2017 bylo v rámci 86 startů vypuštěno na oběžnou dráhu Země více než 400 vesmírných strojů.

„Celková hmotnost vesmírného odpadu na oběžné dráze činí v současnosti více než 7 600 tun,“ říká Jer Chyi Liou. „Zhruba 23 000 velkých objektů na orbitu je sledovatelných z našich center.“

Pak jsou tu ale desítky milionů kusů, které jsou příliš malé na to, aby se daly zachytit pozorovacími přístroji, ale dostatečně velké na to, aby představovaly hrozbu pro lidské i robotické aktivity na zemském orbitu.

V některých případech se dá kolizím na oběžné dráze vyhnout

Množství odpadu na orbitu se dramaticky zvýšilo v roce 2007, kdy Čína dobrovolně zničila svůj satelit Fengyun-1C v rámci testovací antisatelitní operace. O dva roky později narazil americký satelit Iridium 33 do vysloužilé ruské rakety Cosmos 2251. Obě tyto nehody budou mít na oběžné dráze dalekosáhlé následky. V loňském roce NASA zabránila 21 kolizím bezposádkových vesmírných strojů – ve čtyřech případech šlo o vyhnutí se odpadu z Fengyun-1C, ve dvou dalších případech šlo o to, vyhnout se odpadu z kolize Iridia 33 a Cosmosu 2251. Vyhnutí se srážce tím, že se změní oběžná dráha daného objektu, je jedním možným řešením. Vyžaduje to ale neustálé sledování a předvídání toho, jak se vesmírný odpad chová a jak se chovat bude.

Testují se nové technologie, které by mohly odpad z vesmíru odstranit

Zabránění kolizi ale není řešením pro každý kousek vesmírného odpadu, a tak letos probíhají první testy technologií, které by se o odstranění odpadu z vesmíru mohly postarat. V rámci první evropské mise na odstranění vesmírného odpadu, nazvané RemoveDEBRIS, byly v dubnu letošního roku z rakety Falcon 9 společnosti SpaceX na její zásobovací cestě k mezinárodní vesmírné stanici vypuštěny dva testovací satelity. Ty pak následně vypustily na oběžnou dráhu simulovaný vesmírný odpad a poté ukázaly několik způsobů, jak tento odpad zachytit. „Jde o test čtyř klíčových technologií,“ říká Guglielmo Aglietti, ředitel britského Surrey Space Centre, které misi koordinovalo. Tyto čtyři technologie představují vizuální navigační systém, síť a harpunu přímo zachytávající vesmírný odpad a jakousi deorbitální plachtu, která zpomalí pohyb odpadu na oběžné dráze natolik, že ten se následně zřítí do zemské atmosféry. „Chceme ukázat, že odpad z vesmíru je možné odstranit s pomocí relativně levných technologií,“ říká Guglielmo Aglietti. Pokud bude tato mise úspěšná, budou po ní následovat další. To by mohlo otevřít cestu komerčním aktivitám v této oblasti, díky nimž by mohly být z orbitu odstraněny alespoň ty kusy odpadu, které představují největší ohrožení.

Testování těchto technologií na kontrolovaných kusech odpadu je důležitým krokem vpřed. Dalším krokem by přirozeně mělo být jejich vyzkoušení na nekontrolovaném odpadu. Takovou misi nazvanou e.deorbit slibuje společnost Esa svým členským státům už na konci letošního roku.