Je odolnost nová trvalá udržitelnost?

Myslet při výstavbě jakýchkoliv objektů lidské potřeby na šetrnost vůči životnímu prostředí je jistě záslužné, ale pokud hotové budovy nedokážou odolat přírodním katastrofám, vyvstává otázka, k čemu to všechno je. A právě tady se otevírá prostor pro odolný design. Institut pro odolný design jej definuje jako záměrné modelování budov, krajiny, regionů i komunit, které v nich žijí, s ohledem na odolnost vůči katastrofám a přerušení běžného života.

Největší živelní pohromy posledních let, jako byly tajfun Haiyan, hurikány Katrina a Sandy i zemětřesení v Japonsku, Pákistánu a na Haiti, nám připomínají, že při stavbě budov je potřeba myslet dále než jen na jejich odolnost vůči běžnému opotřebování. Odolné designy se proto stávají objektem vzrůstajícího zájmu.

Při stavbě odolné budovy je potřeba zohlednit několik zásadních faktorů od účelu, ke kterému bude využívána, přes zátěž, jíž bude vystavena během běžného provozu, až po nejpravděpodobnější katastrofu, která by ji mohla postihnout a ohrozit její integritu a zdraví či životy jejích obyvatel. Někde je pravděpodobnější, že přijdou povodně, jinde mrazy, na dalším místě zemětřesení a na jiném třeba požáry. Kromě samotné ochrany musejí designéři odolných budov myslet ještě na to, že každá vyhrocená situace bude znamenat i přesun velkého množství lidí při evakuacích.

Zemětřesení

Zemětřesení jsou velmi častou příčinou devastace staveb všeho druhu. Je ale důležité uvědomit si, že mnohé budovy se zřítily právě proto, že se při jejich výstavbě podcenily anebo zanedbaly důležité prvky ochrany proti seizmickým otřesům. Nové technologie ale naštěstí umožňují, aby stavby vydržely i velmi silné otřesy. Jednou z nich je dvojí odizolování základů budovy, takže při zemětřesení se otřásají jen její základy a nadzemní část zůstává neporušená. Účinnost technologií se testuje na částech budovy, na modelech, ale také na modelu o skutečné velikosti zamýšlené budovy, a to na tzv. shake table. Jde o obdélníkovou platformu připojenou k hydraulickým regulátorům, jež s modelem otřásají v nejrůznějších směrech, zakládajících se na simulovaných pohybech země, ale i záznamech skutečných, historických zemětřesení.

 Extrémní počasí: bouře, vichřice a povodně

Pohromy vznikající v důsledku probíhajících klimatických změn přivádějí současné designéry k nutnosti soustředit se při navrhování budov také na jejich ochranu před vichřicemi a povodněmi. Budovy ohrožené extrémním počasí musejí být velmi dobře zaizolované a musejí mít zabezpečen dostatečný odvod vody ze střech, teras, sklepů a všech míst, kde by se voda mohla shromažďovat. Důležité je, aby větrací systémy dokázaly nasávat venkovní vzduch potřebný k cirkulaci uvnitř budovy a zároveň nepropouštěly vítr a déšť.

K dalším opatřením patří protipovodňové bariéry zabraňující zatopení sklepů a přízemních pater. Důležité je i neumisťovat záložní generátory a elektrická a elektronická zařízení nezbytná pro chod budov do spodních pater, která by mohla být zatopena vodou. Při dodržení těchto opatření je v případě přírodní katastrofy pravděpodobnější, že budovu nepostihnou výpadky proudu a nebude nutná evakuace jejích obyvatel.

Extrémní vedro a mráz

Stejné technologie, jaké se běžně používají u soukromých obytných domů, aby byly energeticky úsporné a „zelené“, mohou být využity i v případě velkých obytných domů a komerčních budov. Když totiž z nějakého důvodu dojde byť jen ke krátkému výpadku elektrického proudu, může se taková prosklená kancelářská budova během pár minut proměnit v rozpálenou pec, kde půjde o zdraví a život všem, kteří se zrovna nacházejí v jejích útrobách. Důkladná izolace, přirozené odvětrávání, otevíratelná okna a protisluneční clony zabezpečí, že budova je příjemně obyvatelná i v situacích, kdy není možné ji vytápět nebo naopak chladit mechanicky.

Požáry

Oheň je nepřítelem staveb už od samých počátků architektury. Od doby, co stavíme budovy, do větší či menší míry riskujeme, že nám shoří. Většina stavebních směrnic ošetřuje běžná rizika spojená s požáry zabudováním ohnivzdorných požárních schodišť, použitím ohnivzdorných stavebních materiálů a zabezpečením únikových cest pro případ, že požár nastane. V dnešní době se riziko požárů zvyšuje kvůli vzrůstajícímu počtu dalších faktorů, které požáry způsobují: zemětřesení, bouře, ale také velká sucha, jež mají za následek lesní požáry. V oblastech náchylných k lesním požárům je zapotřebí dbát na krajinotvorbu odolnou vůči požárům, prosekávání křovin a budování nárazníkových zón.

Ve zkratce

Odolný design je tedy takový design, který zohledňuje jak možnosti nejhorších přírodních katastrof, jaké si dokážeme představit, tak běžné, ale zato dlouhodobé každodenní opotřebovávání. Ve výsledku lze konstatovat, že budova musí být odolná, aby se dala označit za skutečně trvale udržitelnou, a k tomu fotovoltaické panely a splachování dešťovou vodou nestačí. Architekt Carl Elefante jednou prohlásil, že „nejzelenější budova“ je ta, která už stojí, a tak by možná cílem současné architektury mohlo být, aby její stavby přežily své tvůrce.