Jordánská poušť se mění v zelenou zahradu

Pouštní půda, v které toho mnoho neroste, neobsahuje výživné látky potřebné k tomu, aby se v ní dalo pěstovat zdravé jídlo. Jordánský projekt na ozelenění pouště ale ukazuje, že s použitím permakulturních principů je možné změnit i ten nejnehostinnější ekosystém v zahradní oázu.

Ozelenění pouště v Jordánsku bylo spuštěno v roce 2001 coby ukázkový projekt, který měl za cíl vyzkoušet permakulturní techniky v extrémně suchém prostředí jen několik kilometrů od Mrtvého moře. Zřídkakdy tu prší a teploty tu běžně překračují padesát stupňů nad nulou. Půda je tu hodně prosolená.

Geoff Lawton se tím ale nenechal zastrašit. Coby permakulturní poradce, návrhář a učitel získal za dobu svého působení zkušenosti v padesáti zemích na šesti kontinentech světa. Permakultuře se věnuje už třicet pět let. „V Jordánsku pracuji už od roku 1999,“ říká tento permakulturní veterán. „Patří k zemím s nejmenším množstvím vody na planetě. Údolí Mrtvého moře, ležící 400 metrů pod úrovní moře, je také nejnižším místem na planetě, takže klima je tu středomořské se subtropickými vedry. Zdejší půda i voda patří k nejslanějším, se kterými jsem kdy pracoval. Zažil jsem tu nejchladnější zimu i nejteplejší léto v místní historii měření teploty. O to jsou výsledky projektu na ozeleňování pouště neuvěřitelnější,“ popisuje.

Tři tisíce metrů čtverečních projektové půdy bylo původně nehostinnou a neúrodnou krajinou. „Nebylo to vůbec ideální místo, kde se usadit, ale byla to přesná ukázka toho, v jakém prostředí někteří lidé žijí. Největší výzvy tu představovalo velmi malé množství půdy a naopak velké množství kamenů v ní a 150–200 milimetrů ročního úhrnu srážek. Bylo proto absolutně nezbytné zachytit veškerou vodu a vsáknout ji do země, a tak jsme vyvinuli nejrůznější strategie odstiňování, větrných zábran a získávání na dusík bohatého mulče. Díky tomu se nám podařilo vybudovat pouštní zahradu, kde pěstujeme ovoce a zeleninu a kde jsme založili i malý zvířecí chov, který nám přímo na místě poskytuje kromě obživy i přírodní hnojivo.“

Nad svejlem i pod svejlem rostou stromy

Geoff Lawton a jeho tým začali na pozemku v jordánské poušti tím, že vykopali strouhy – takzvané svejly – na zachytávání dešťové vody a rozvedli je na místa s rostlinnou výsadbou. Při běžné srážce zachytily milion litrů vody, které se poté vsákly do země.

Ve svazích nad svejly zasadili průkopnické dřeviny, které obstojí i v nepříznivých podmínkách pouštního prostředí. Kvalita půdy se díky těmto dřevinám zlepšila, dodali jí pevnost, strukturu a dusík, jenž je pro dobrý růst rostlin nezbytný. Stromy poskytují stín a ochranu před větrem a tím zabraňují vypařování vláhy z půdy.

Tradiční přístup k zemědělství ve zdejší poušti byl, že veškerý organický spad v podobě listí a uhynulých rostlin se ze země odstraňoval. Geoff Lawton přišel s jiným přístupem – všechen rostlinný odpad nechal na místě a využil ho jako mulč a kompost na vytvoření úrodné půdy.

Ve svazích pod svejly naopak vysadili řady ovocných stromů, které mohou z vody zachytávané ve svejlech vytěžit maximum pro svůj růst. Mezi řadami stromů vyseli zeleninové řádky a i pro jejich zavlažování využívají vodu nasbíranou ve svejlech. Jak stromy rostou a pravidelně shazují listy, nabývá organický materiál na mulčování a vznik kvalitní půdy na objemu.

Výsledky jsou neuvěřitelné. K velkému překvapení vědců se obsah soli v půdě po několika málo letech od počátku projektu dramaticky snížil, aniž by byla z půdy vymývána vodou. Naopak, organický materiál v půdě sůl svým způsobem zablokoval a ona přestala působit. Čistě ekologickými prostředky tak bylo dosaženo toho, že půda se stala vhodnou pro pěstování jídla. Když po několika letech Geoff a jeho lidé odkryli vrstvy mulče okolo stromů, narazili na místech, kdy býval suchý písek na tmavou, úrodnou zem. Dokonce tu začaly růst i houby a to je velký ukazatel vypovídající o zdraví půdy a něco, co je v nehostinných pouštních podmínkách běžně velmi neobvyklé.

Jordánský projekt představuje velkou naději

Pro projekt je klíčová také infrastruktura. Stojí tu dům s velkou kuchyní, kterou mohou využívat studenti i zaměstnanci. Bezvodé kompostovací záchody významně šetří vodu a poskytují hnojivo. Šedá voda z koupelen odtéká přes kořenové čističky ke stromům a zavlažuje je. „Ukazujeme, že je možné pěstovat zeleninu v truhlících z recyklovaných materiálů, ve stínu namísto ve fóliovnících a v proláklých záhonech, kde se drží více vláhy,“ popisuje Geoff Lawton. „A pochopitelně jsme nainstalovali solární systémy na získávání energie z obnovitelných zdrojů, abychom využili té přemíry slunce, kterou poušť skýtá. Zdejší budovy jsou pak navrženy tak, aby se v nich držel chládek,“ dodává.

Projekt roste a každým dalším rokem dokazuje, že i z pouště se dá vytvořit zelená zahradní oáza. Principům permakulturního designu se může naučit každý. Jordánský projekt proto představuje velkou naději: když je to možné v Jordánsku, je to možné i kdekoliv jinde na světě.