Každý můžeme snížit svou ekostopu

S tím, jak stoupá veřejné povědomí o změnách klimatu a následcích, které tyto změny naší planetě přinášejí, vzrůstají i globální politické snahy o to, aby se ,s tím něco udělaloʻ. To je ale cesta povětšinou kostrbatá a zdlouhavá a je vcelku jasné, že na takovou už nemáme čas. Jsou ale malé, dílčí kroky, které může udělat každý z nás a které – kdyby je udělal opravdu každý – by mohly mnohé ze současných hrozeb odvrátit. A nestálo by nás to ani příliš úsilí, ani příliš mnoho peněz.

Začněme tím, že zjistíme, jak velká naše ekostopa vůbec je – a co to vlastně je. Ekostopa je množství skleníkových plynů – oxidu uhličitého, metanu, oxidů dusíku a dalších – které vytváříme tím, jak žijeme. Abychom udrželi současné zvýšení globální teploty na 2 °C či méně, je potřeba, abychom se do roku 2050 dostali na ekostopu o produkci 1,87 tuny na osobu a rok. V Česku se průměrná ekostopa na hlavu a rok dlouhodobě drží mezi 10 a 11 tunami, v Číně je to něco přes 8 tun a ve Spojených státech dokonce přes 18 tun. Jinými slovy máme všichni co dělat.

Stravování

Čím níže na potravním řetězci se při výběru svého jídla pohybujeme – to znamená, že čím častěji sáhneme po ovoci, zelenině, obilovinách a luštěninách místo masa a mléčných výrobků – tím méně přispíváme k produkci skleníkových plynů. Maso a mléčné výrobky mají na svědomí 14,5 procenta globálních emisí skleníkových plynů, jež pocházejí především z výroby krmiva pro dobytek a také metanu, který vyprodukuje trávicí trakt krav a ovcí. Metan přitom zadržuje teplo v atmosféře 25krát účinněji než oxid uhličitý. Každý den, kdy se zřekneme masa a mléčných výrobků, snížíme svou ekostopu o zhruba 5 kilogramů. Kdybychom se jich zřekli úplně, znamenalo by to téměř 2 000 kilogramů ročně. Abychom neměli pocit, že jsme na to sami, můžeme se připojit ke globálním aktivitám, jako jsou například Meatless Mondays (Bezmasé pondělky). Naše uvažování v oblasti stravování by pak mělo směřovat k dobrému plánování množství připravovaného jídla, abychom se vyvarovali vyhazování zbytků. Nakupovat bychom měli převážně místní a ideálně bezodbalové produkce jídla. A nezapomínejme na kompostování: to je dnes díky komunitnímu kompostování možné i ve městech.

Oblékání

Nekupujme rychlou módu! Levné kousky, které právě frčí, ale nic nevydrží, totiž často skončí na skládkách, kde při rozkládání produkují velké množství metanu. Většina levné módy je vyráběna v Číně a Bangladéši a už jen jejich doprava do zbytku světa představuje pro životní prostředí obrovskou zátěž. Lepší volbou je určitě vintage i recyklované oblečení, dnes je nabízí velké množství obchodů. Zauvažovat můžeme i o praní ve studené vodě (existují pro to speciální prací prášky), ušetříme tím další kilogramy skleníkových plynů.

Doma

I tím, jak zodpovědně bydlíme, můžeme životnímu prostředí významně ulevit. LED žárovky by v dnešní době měly být samozřejmostí. Jsou sice dražší než ty obyčejné, ale spotřebovávají čtvrtinu energie a mají 25krát delší životnost. Zhasínat bychom měli bez ohledu na druh žárovek pokaždé, když odcházíme z pokoje. Vypnout bychom měli i veškerou elektroniku, když ji zrovna nepoužíváme. Můžeme se zamyslet nad tím, na jak vysokou teplotu potřebujeme mít nastavený bojler, nainstalovat nízkoprůtokovou sprchu a zkrátit dobu sprchování.

Doprava

Elektřina v dnešní době už často pochází z jiných než fosilních zdrojů, a tak se do popředí dostává doprava coby největší producent emisí skleníkových plynů. Průměrný automobil může vyprodukovat i několik tun oxidu uhličitého ročně, pochopitelně v závislosti na typu, na používaném palivu i na způsobu, jakým je řízeno. Většinou můžeme nejspíš jezdit alespoň o něco méně a namísto vlastního auta využít hromadnou dopravu, jet na kole nebo se vydat pěšky. Nejenže tím snížíme emise oxidu uhličitého, ale také ulevíme dopravním zácpám a tím i spoustě motorů, které v nich běží naprázdno.

Při řízení se můžeme vyvarovat zbytečného brždění a následného akcelerování. Některé studie se zabývaly zjištěním, že agresivní řízení vede ke spotřebě paliva o 40 procent větší než řízení konzistentní, klidné. Důkladnou péči bychom měli věnovat i samotnému vozidlu. Když dbáme na to, abychom měli dostatečně nahuštěné pneumatiky, můžeme spotřebu paliva snížit až o 3 procenta. Také je dobré nevozit v autě zbytečnou zátěž.

Pokud jezdíme autem nakupovat, můžeme si nákupy předem promyslet a zvládnout jich více za jednu jízdu.

Při řízení můžeme používat dopravní aplikace, jako je například Waze: vyhneme se tím dopravním zácpám a zbytečným zajížďkám.

Pokud si kupujeme nový automobil, můžeme uvažovat o hybridním či elektrickém voze. Neměli bychom se ale nechat zmást čistotou provozu automobilu, přihlížet musíme i k jeho výrobní ekostopě. Ta je u některých elektromobilů vyšší než u běžných vozů, ale úsporným provozem se do tří let vyrovná.

Létání

Pokud létáme letadlem, tvoří největší část naší ekostopy nejspíš právě to. Měli bychom se mu proto vyhnout, kdykoliv je to možné. Když už nemůžeme jinak a letíme, měli bychom volit nonstop lety, neboť přistávání a vzlétání spotřebovává více paliva a produkuje více emisí. Cestování business třídou má pak na svědomí třikrát více emisí skleníkových plynů než létání ekonomickou třídou, kde se produkce emisí rozdělí mezi více pasažérů. Když už se létání nemůžeme vyhnout, můžeme se uchýlit k některému z tzv. kompenzačních opatření.