Kdo uklízí nejvyšší horu světa?
Úměrně s tím, jak narůstá počet lidí, kteří se o dobytí nejvyšší hory světa pokoušejí, vzrůstá i množství odpadků, které po sobě na cestách od nížin až po vrchol, zanechávají. Plechovky od piva, prázdné konzervy od jídla, potrhané zbytky plachtoviny ze stanů, prázdné kanystry od kyslíku…výčet je velmi pestrý. V březnu si organizátoři nepálské národní kampaně za úklid Everestu vytýčili za cíl sesbírat a zrecyklovat více než 100 000 kilogramů odpadku, které na hoře zbyly po horolezeckých expedicích. Jde o doposud nejambicióznější projekt na úklid nejvyššího vrcholu světa.
„Odpad tu představuje obrovský problém,“ říká Dalamu Sherpa, předsedkyně skupiny místních žen, které se o uskutečnění projektu zasadily. „Chtěly jsme také udělat něco pro uchování slávy a lesku naší hory,“ dodává láskyplně.
Každý rok cestou k základnímu táboru odhazují odpadky tisíce lidí
Nepál se o vyklizení regionu Khumbu, ve kterém se Mount Everest nachází, už několikrát pokusil. Nepálský ministr cestovního ruchu v roce 2014 vyhlásil, že každý, kdo se na horu vydá, musí se vrátit dolů s deseti kilogramy odpadků, které cestou posbíral, navíc. Taková vyhláška se ale v terénu velmi špatně kontroluje a tak úřady stále hledají realistické řešení vzrůstajícího problému. Jarní lezecká sezóna většinou trvá od konce dubna do konce května. Během ní se tisíce lidí každý rok vyšplhají po cestách vedoucích k jižnímu základnímu táboru, ležícímu ve výšce 5 364 m.n.m. Zdaleka ne všichni si svůj odpad odnesou, o odpadu navíc ani nemluvě.
Uklidit Mount Everest je obrovskou výzvou
Posbírat odpadky znamená dny a dny náročné chůze. Nosiči a jaci přesunují odpadky na svých zádech a hřbetech z vesnic, ležících podél cesty k základnímu táboru. Z Lukly, odkud na sběr nepořádku vyrážejí, k němu dojdou za týden. Umesh Chandra Rai, výkonný ředitel nepálských vnitrostátních aerolinek Yeti Airlines prohlásil, že projekt má v plánu přemístit do konce letošního roku 100 000 kilogramů odpadků do Káthmandú, nepálského hlavního města, kde budou zrecyklovány. Po třech měsících od zahájení projektu bylo z hory sneseno zhruba 12 000 kilogramů odpadu a podél cest vzniklo 16 sběrných míst, 46 barelů sloužících jako odpadkové koše a tři toalety. „Původní sběrná místa byla z umělohmotných plachet, které jaci často a jednoduše potrhali,“ říká Nim Dorjee Sherpa, městský úředník. „Nyní jsme tam nainstalovali kontejnery z kamenných a zinkových plátů.“
Na lidský odpad se dlouho zapomínalo
Jeden druh odpadu, který na hoře po dobrodruzích dychtivých vrcholu zůstává, se ale donedávna pomíjel úplně – lidský odpad. „Za loňskou jarní sezónu snesli Šerpové ze základního tábora dolů na nejbližší sběrné místo téměř 14 000 kilogramů lidských výměšků,“ uvedla ve své zprávě Sagarmantha Pollution Control Committee (SPCC), místní nevládní organizace, která se úklidem hory také zabývá.
U Gorak Shep, zmrzlého jezera ve výšce 5181 m n.m. se na záchod chodí na otevřené jámy, kde se pak výkaly smrsknou a vysuší, protože v tak velké nadmořské výšce nemohou přirozeně degradovat. „Lidský odpad je obecně velkým problémem na exponovaných himálajských cestách, ale u Gorak Shep hrozí, že prosákne do řeky a znečistí systém, který oblast zásobuje vodou,“ vysvětluje Gary Porter, americký horolezec a inženýr. „Je to nehezké a nezdravé, ohrožuje to zdraví a je to environmentální noční můra,“ hodnotí situaci na everestském úbočí. „Zažil jsem Mount Everest ve vší jeho velkoleposti a vyzývavosti, ale také jsem viděl, jak to vypadá, když z něho my, kteří jsme přišli ze západního světa, odejdeme, jako kdyby naše výkaly nepáchly.“
Na Everestu by mohla fungovat vysokohorská solární bioplynka
Není ani lehké hledat viníka. Horolezci vynakládají veškeré své úsilí na to, aby vystoupili na vrchol a sestoupili z něho živí a nakládání s vlastním odpadem není největší prioritou, kterou by měli na mysli. Stejně tak za situaci nemohou ani nepálské úřady, neboť v blízkosti cest na horu nestojí žádné zařízení na zpracování lidského odpadu. „Je to celé vskutku komplikovaná záležitost,“ říká Yangji Doma ze SPCC. „Hlídáme, aby výpravy neznečišťovaly samotný ledovec, ale ani na zbytku hory není nakládání s lidským odpadem trvale udržitelné,“ dodává. A tak Gary Porter společně s kolegou horolezcem Danem Mazurem před osmi lety založil Mount Everest Biogas Project, aby se společnými silami pokusili zbavit horu tohoto environmentálního hazardu. Zdánlivě jednoduchý nápad, který funguje na nejrůznějších místech na celém světě – postavit u Gorak Shep bioplynku, která přeměňuje lidský odpad na metan – tady naráží na vysokou nadmořskou výšku a teploty pod bodem mrazu. „K fungování bioplynky je zapotřebí bakterií, které se lidským odpadem živí a tyto mikroorganismy prospívají v teple,“ vysvětluje Gary Porter. V rámci projektu Mount Everest Biogas Project mají v plánu využít energii získanou díky solárnímu panelu, kterou by bioplynku vytápěli. Výstupním produktem by pak byl metan, kterého je možné využívat k vaření nebo osvětlování a tekutý odpad by se dal použít jako hnojivo na polích. „A tak z jednoho nevábného odpadu dostaneme dva produkty, které by mohly být Nepálcům ku prospěchu,“ vysvětluje Gary Porter. Zamýšlí se ale nad tím, jaký vliv bude mít fakt, že někteří horolezci užívají antibiotika, která by mohla znemožňovat schopnost bakterií rozkládat nasbírané exkrementy. Zkušenost s malými komposty provozovanými na univerzitě v Káthmandú ale ukázala, že je možné lidský odpad na metan úspěšně přeměňovat a tak Gary Porter vidí budoucnost svého projektu pozitivně.
