Když se lépe postaráme o půdu, budeme mít čistší vzduch
Naše planeta má své přirozené jímky uhlíku. Patří k nim oceány, půda, lesy a další vegetace – a ty všechny v sobě zachycují a ukládají uhlík, který by se jinak uvolňoval do atmosféry. Vědci k nim čím dál častěji obracejí pozornost a upozorňují, že právě tyto přirozené jímky, jejich ochrana a rozšiřování, by se měly stát hlavním nástrojem v cestě ke zmírnění klimatických změn.
Je důležité půdě umožnit, aby v sobě mohla uchovávat uhlík
Vědci odhadují, že půda naší planety obsahuje ve své nejsvrchnější, jeden metr hluboké vrstvě přibližně 2,5 triliónu tun uhlíku. To je zhruba 250krát více uhlíku, než lidstvo každoročně vypustí do ovzduší. Některé lidské činnosti jako například zemědělské hospodaření může vážně narušit to, jak půda přirozeně funguje, a kvůli tomu se do atmosféry může uvolňovat obrovské množství uhlíku. Jedna ze současných studií upozorňuje, že změny v nakládání s půdou související se zemědělstvím způsobily za posledních 12 tisíc let lidské historie uvolnění zhruba 133 miliard tun uhlíku do ovzduší. To je množství odpovídající přibližně 13 rokům zplodin vzniklých při současném spalování fosilních paliv. A je velmi pravděpodobné, že většina těchto zplodin unikla z půdy v několika málo posledních stoletích. Vědci nyní poukazují na to, že když zlepšíme stav půdy – třeba tím, že budeme promyšleně a cíleně střídat úrodu, kterou v ní pěstujeme, i tím, že budeme více kompostovat – můžeme znovu obnovit a zvýšit její schopnost uchovávat v sobě uhlík. „Když se nám toto podaří, budeme v důsledku toho moci zajistit trvalou udržitelnost v dodávkách jídla a vody a pomůže nám to vypořádat se s klimatickými změnami,“ říká Deborah Bossiová, vedoucí vědecká pracovnice amerického institutu Nature Conservancy a jedna z autorek studie uveřejněné letos v časopise Scientific Report. „Výzkum ubírající se tímto směrem nám pomůže uvědomit si důležitost správného hospodaření s půdou, jehož prostřednictvím bychom mohli dosáhnout výsledků i v oblasti zlepšování světového ovzduší,“ dodává. Otázka podle ní zní, jak tento potenciál uvolnit.
Několik much jednou ranou – a přesto stále váháme
Odpověď na ni může být poněkud kontroverzní. Zatímco vědci se většinově shodují, že změny v hospodaření s půdou i vhodnější zemědělské metody mohou zvýšit schopnost půdy uchovávat uhlík, mezi politickými činiteli zní otázka, zda se do těchto změn vůbec pustit, a jestliže vůbec, tak kdy, stále předmětem teoretické debaty. „Vedle všech výzev, kterým současné zemědělství čelí, toto jednoduše nevnímají jako prioritní problém,“ říká Jonathan Sanderman, odborník na půdu z Woods Hole Research Center v americkém Massachusetts. Podle něho není správné hospodaření s půdou mimo komunitu vědců a environmentalistů stále ještě vnímáno jako nástroj ke zmírnění klimatických změn. Přitom se o současném zemědělství horlivě diskutuje: řeší se, jak zvýšit výnosy z půdy a tím zabezpečit dostatečné množství potravy i jak ochránit zemědělství právě před dopady klimatických změn. Ovšem v případě zmírňování klimatických změn skrze zlepšování hospodaření se zemědělskou půdou je přístup politické veřejnosti podle Sandermana velmi váhavý. „Možná proto, že by to bylo na úkor mnohých dosavadních snah o dosažení trvalé udržitelnosti.“ Odborníci přitom upozorňují, že všechna tato témata jsou ve skutečnosti velmi těžko oddělitelná. „Tím, že zlepšíme zdraví půdy, velmi pravděpodobně dosáhneme i lepších výnosů a ještě navíc přirozeně zvýšíme schopnost půdy uchovávat v sobě uhlík,“ přidává se Rolf Sommer z International Center for Tropical Agriculture. „Naším přednostním zájmem je zabezpečení dostatečného množství potravy a odolnost vůči klimatickým změnám,“ vysvětluje. „A to je na tom to krásné,“ říká, „protože když zlepšíme samotný základ zemědělství – zdraví půdy a její úrodnost – automaticky tím dosáhneme i způsobu, jak se vypořádat s velkým množství uhlíkových emisí.“
Celý tento systém jednou dosáhne nové rovnováhy
Jonathan Sanderman upozorňuje i na to, že výzkum by se měl zaměřit na to, jak či zda vůbec ty které specifické zemědělské postupy zaměřené na zvýšení výnosů půdy ovlivňují schopnost půdy fungovat jako uhlíková jímka. Poznamenává také, že než skrze správné hospodaření s půdou docílíme významného zvýšení uhlíkových úložišť, bude to nějakou dobu trvat. A když toho dosáhneme, výsledky nebudou věčné. Půda nemůže skladovat nekonečné množství uhlíku. „Celý tento systém jednou dosáhne nové rovnováhy,“ říká k tomu Rolf Sommer. Nic to však nemění na tom, že půda pod našima nohama představuje obrovskou možnost, jak čelit současným klimatickým změnám. „Na uhlík zachycený v půdě bychom se skutečně měli zaměřit,“ říká Jonathan Sanderman. „Čísla, ke kterým jsme při výzkumu došli, jsou dostatečně velká na to, aby byla globálně významná. Sama o sobě naše problémy s klimatem nevyřeší, ale když se do toho pustíme ve velkém, mohlo by lepší nakládání s krajinou naší planety výrazně přispět k řešení klimatických změn.“
