Lego – vůle k šetrnosti někdy nestačí

V Legu už se pokusili vyrábět kostky z kukuřice, ale ty byly příliš měkké. Kostky vyráběné z materiálu založeného na pšenici nebylo možné rovnoměrně nabarvit ani dosáhnout požadovaného lesku. U kostiček z dalších materiálů se ukázalo, že je moc těžké dostat je od sebe, lámaly se nebo nedržely pohromadě a stavebnice se hroutily.

„Je to trochu jako snažit se dostat člověka na Měsíc,“ říká o pokusech snad nejznámějšího výrobce hraček na světě vyrábět své kostky z rostlin Tim Guy Brooks, který má v Legu na starosti environmentální zodpovědnost. „Když Kennedy kdysi prohlásil, že chce dostat člověka na Měsíc, mnohé z technologií a nezbytností, kterých k tomu bylo zapotřebí, v té době ještě neexistovalo. Jsme v podobné situaci: musíme vymyslet, kde a jak nový materiál na lego získat.“

Průlomový materiál je zatím nesplněným snem

Co se materiálu týče, Lego už vyzkoušelo více než 200 nejrůznějších kombinací, ale z rostlinného plastu zatím pocházejí pouhá 2 % jeho výrobků. Dánská hračkářská velmoc přiznává, že stále zkoumají několik slibných možností, ale že najít materiál, který by jim umožnil splnit vytyčený cíl, se ukazuje být skutečně nejednoduché.

Některé nadějné materiály jsou například nekompatibilní se zavedenými výrobními stroji. Dobrou možností by byl recyklovaný plast, ale jeho použití komplikují vysoké hygienické nároky na prokázání původu a kvalitu, které musí lego splňovat.

„Ruku do ohně bych za to sice nedal, ale musíme prostě věřit, že to zvládneme,“ míní Tim Guy Brooks. Kromě srovnání s cestou člověka na Měsíc poukazuje v souvislosti s inspirací i na svůj vlastní oběd. „Dokázali byste si před pěti či deseti lety představit vegetariánský burger, který by vypadal i chutnal jako maso?“

Lego svým přístupem předbíhá dobu

Tlak, pod kterým se Lego v současné době ocitá, je zatím jen ten, který si na sebe společnost sama uvalila. Omezující nařízení se zatím povětšinou týkají jednorázových plastových výrobků, jako jsou brčka a sáčky, ne hračky. Ale vzrůstající povědomí a nároky veřejnosti jsou pro Lego dostatečným důvodem, aby pracovali na udržení svého dosavadního renomé. „Nemohli bychom mluvit o tom, že naše stavebnice inspirují a rozvíjejí budoucí stavitele, kdybychom svou činností tuto budoucnost sami ničili,“ potvrzuje postoj společnosti Tim Guy Brooks.

Sama společnost má na své výrobky vysoké požadavky: kostky do sebe musí dobře a pevně zapadat, ale zároveň od sebe musí být jednoduše oddělitelné, musí dobře držet barvu a tvar i při velkých teplotních výkyvech a také musí být dostatečně robustní, aby se nerozbily, když upadnou. Nemohou být biologicky rozložitelné, neboť by měly vydržet desítky let, a nemohou obsahovat žádnou chemii, která by mohla být škodlivá pro děti.

„Když už si postavíte hrad z lega, chcete, aby vám zůstal stát pět, možná deset let, a nechcete, aby změnil barvu, vyšisoval nebo aby mu popadaly věže,“ vyslovuje Tim Guy Brooks to, co je každému jasné.

Začarovaný kruh

Lego prodá každý rok více než 50 miliard kostiček a hledání environmentálně šetrného plastu je obrovskou výzvou už proto, že přírodní náhražka akrylobutadienstyrenu (ABS) – polymeru, který se na výrobu kostek používá – neexistuje. A jejich úsilí zatím nepřineslo žádné výsledky.

Přestože rostlinný plast je znám už po desítky let, jeho výroba představuje pouhé 1 % z 359 metrických tun plastu ročně vyrobených na světě. Na vině, proč ho není více, jsou z velké části vysoké finanční náklady na výzkum a vývoj i pokřivené vnímání materiálu jako takového. Nejvýraznější kritikou jsou nejspíše hlasy poukazující na to, že rostliny pěstované na výrobu plastu by zabíraly zemědělskou půdu určenou k produkci jídla. Bioplastový průmysl argumentuje tím, že suroviny na výrobu bioplastů zaujímají pouze 0,02 % zemědělské půdy. Je to začarovaný kruh. Každá nabídka potřebuje i svou poptávku a bez zákazníků se neobejde nikdo v žádném oboru, ani Lego. Aby jeho kostky byly dostatečně šetrné k životnímu prostředí, potřebuje průmysl, který mu vyrobí odpovídající materiál, ale do vývoje takového průmyslu nechce nikdo investovat, neboť si není jistý, že uspěje na trhu. Aby vystoupili z bludného kruhu, rozhodli se v Legu sdílet své poznatky s ostatními společnostmi, které řeší stejný problém, a připojili se k alianci, jejímiž členy jsou například Nestlé, Procter&Gamble i McDonaldʼs, a společně s nimi se snaží na trhu vytvořit síť odběratelů bioplastu.

„V konečném výsledku chceme dosáhnout toho, aby naše výrobky měly nulovou ekostopu,“ sní Tim Guy Brooks. „Než se tak stane, nezbývá než recyklovat – zcela jednoduše v lego stylu. Někteří zákazníci nám píšou a nabízejí staré stavebnice k recyklaci,“ říká a vzápětí zcela logicky odpovídá: „Nevidíme ale důvod k tomu, abychom drtily staré kostičky, které jsme vyrobili tak, aby přetrvaly několik generací. Prostě je dejte někomu, komu udělají radost.“