Lützerath – příběh prohrané bitvy

Je začátek ledna a David Dresen, mluvčí občanské iniciativy s názvem Všechny vesnice musí zůstat zachovány, která pořádá kampaně za zachování vesnic v německých oblastech hnědouhelné těžby, neskrývá dojetí. „Je to neskutečný pocit dostat tak obrovskou podporu,“ říká. „Jsou tu lidé z celé Evropy a projevy solidarity nám přicházejí z celého světa.“

Obří důl

Hned za vesnicí zeje v zemi obří jáma hluboká 200 metrů – nejkontroverznější hnědouhelný povrchový důl v Evropě, Garzweiler. Místo připomíná měsíční krajinu. Monstrózní těžební stroje tu po desítky let rozrývají půdu a prokousávají se do hlubin země na ploše větší než 30 kilometrů čtverečních. Za tu dobu důl spolkl už více než dvacet vesnic a navždy tak změnil život tisícům lidí, kteří je museli opustit.

Na počátku letošního roku byl Lützerath další a také poslední vesnicí v německém Porýní, která měla padnout za oběť těžbě hnědého uhlí, probíhající od poloviny devatenáctého století, kdy se tu hnědé uhlí začalo těžit.

Poslední farmář, Eckardt Heukamp, prodal svůj pozemek pár týdnů před koncem loňského roku německému důlnímu konglomerátu RWE a odstěhoval se.

Nezbytné řešení, nebo špinavá dohoda?

Demolici vesnice provázela nemalá kontroverze ohledně toho, zda může být v oblasti vesnice ještě dolováno, neboť studie německého Institutu pro ekonomický výzkum z roku 2021 poukazovala na to, že rozšíření dolu není v souladu s německými klimatickými závazky ukotvenými v Pařížské dohodě z roku 2015. Studie zdůrazňovala potřebu snížit těžbu uhlí, což by v praxi znamenalo, že všechny vesnice okolo dolu Garzweiler by mohly zůstat zachovány – i Lützerath.

Začátkem února německá federální vláda a stát Severní Porýní-Vestfálsko odsouhlasily zastavení těžby uhlí do roku 2030, o osm let dříve, než bylo původně v plánu. „Toto rozhodnutí zachránilo pět vesnic, ale Lützerath musela být obětována,“ říká Mona Neubarová, ministryně ekonomiky a klimatu Severního Porýní-Vestfálska. „I když bych chtěla, aby to bylo jinak, musíme si přiznat, jak to ve skutečnosti je,“ dodává.

V době, kdy se o budoucnosti těžby uhlí v Německu rozhodovalo, panovaly v zemi obavy ohledně citelného nedostatku plynu, o jehož dodávky z Ruska Německo přišlo. Je to jasné znamení toho, že v oblasti klimatických cílů bude nutné činit některé kompromisy, aby země zvládla energetickou krizi, což zahrnovalo i zachování provozu uhelných elektráren, které federální ministr pro ekonomické záležitosti a klimatické zásahy Robert Habeck schválil v červnu téhož roku.

V říjnu Robert Habeck prohlásil, že je nutné obnovit energetickou bezpečnost, dostupnost a soběstačnost. „Prozatím musíme dělat správná krátkodobá rozhodnutí, abychom zabezpečili dodávky energie,“ dodal.

Linda Kastrupová, mluvčí klimatického hnutí Fridays for Future v Německu, k tomu tehdy poznamenala: „Robert Habeck a Mona Neubauerová se rozhodli pro špinavou dohodu s RWE založenou na pochybných číslech, která bude nakonec dobrá jen pro uhelnou společnost.“

Klaudia Kemfertová, vedoucí oddělení energie, dopravy a životního prostředí při německém Institutu pro ekonomický výzkum, říká, že není jednoduché toto rozhodnutí pochopit. Zastává názor, že měla proběhnout transparentní komunikace, které by se zúčastnili všechny zainteresované strany. Tvrdí, že na to, aby Německo pokrylo své energetické potřeby, nebylo uhlí z Garzweileru zapotřebí. „Naše studie jednoznačně dokazuje, že Lützerath nemusí být zničen a vydolován,“ prohlásila tehdy. „Máme dost uhlí ve stávajících dolech.“ Je přesvědčena, že německá vláda by měla ustanovit okamžité moratorium na uhlí s tím, že musí dojít k novému vyjednávání. „Toho se musí mít možnost zúčastnit všichni, kterých se to týká.“