Nové technologie ochraňují divočinu
Naše planeta je domovem neuvěřitelně rozličné a rozmanité divoké přírody, kterou obývají miliony druhů zvířat a rostlin. Většina z nich žije v harmonickém souladu jednoho s druhým. Jsou ale místa, kde jsou tato rozmanitost a soulad ohroženy pytláky, překupníky a dokonale organizovanými zločineckými kartely, jejichž konání přímo ohrožuje existenci některých z nejvznešenějších obyvatel naší planety. V širších souvislostech pak samozřejmě nejde jen o životy několika vybraných a nejvíce ohrožených druhů, ale vzhledem k propojenosti všeho živého v námi obývaném světě i o existenci celého planetárního ekosystému. Rozhodně není vše ztraceno. Pokud chceme zabránit katastrofě, moderní technologie nám v tom mohou být velkým pomocníkem.
Zakázaný obchod živí velká poptávka
Zakázaný obchod s divokými zvířaty je velmi lukrativní byznys, který se za poslední roky zmnohonásobil. Podle zprávy Spojených národů je hodnota ilegálního obchodu s divokými zvířaty a rostlinami odhadována na 7–23 miliard dolarů ročně. Skutečného čísla je ale samozřejmě nemožné se dobrat. Slonovina, nosorožčí rohy, tygří kosti, medvědí žluč a luskouní šupiny patří ke komoditám, které jsou pašovány prostřednictvím mezinárodních zločineckých sítí, kvůli čemuž se tito tvorové ocitají v ohrožení vyhubením.
Stejně jako každý jiný obchod je i tento živen poptávkou zákazníků. V mnoha zemích světa lidé věří, že určité části těl některých živočichů mají zázračné léčivé účinky, a jsou ochotni zaplatit za ně horentní sumy. Kromě poptávky samotné pak k rozkvětu takových obchodů přispívá korupce, nedostatečná legislativa, slabý soudní systém a neúměrně nízké tresty. V posledních letech se ale objevilo několik inovativních technologií, které v boji a v potírání ilegálního obchodu s divočinou nabývají stále většího významu. Začínají jim vtiskávat zcela novou tvář.
Kamery ovládané umělou inteligencí pomáhají strážcům v národních parcích
Na tak rozlehlých místech jako Afrika je často těžké zachytit i tak velká zvířata, jako jsou třeba sloni. Jen národní park Serengeti v Tanzanii má podobnou rozlohu jako Belgie a je domovem více než 500 druhů ptáků a 300 druhů savců. Ovšem s pouhými 150 správci tu ochrana divokých zvířat představuje opravdu velikou a v mnohém neuskutečnitelnou výzvu.
Nezisková organizace Resolve proto vyvinula kamerový systém TrailGuard AI, který ke svému fungování využívá algoritmus hluboké nervové sítě k rozpoznávání osob, zvířat a vozidel. Systém o velikosti obyčejné tužky je velmi přesný a pracuje s vysokým rozlišením. Může být nainstalován podél přístupových cest parku a automaticky upozorňovat správce, jakmile detekuje pohyb lidí či vozidel, čímž jim umožní zasáhnout dříve, než pytláci zaútočí.
Po testovacím provozu detekčního kamerového systému TrailGuard AI v národních parcích Serengeti a Garamba ho Resolve ve spolupráci s National Geographic Society a Leonardo DiCaprio Foundation začne používat v další stovce afrických přírodních rezervací.
Systém PAWS odhadne, kde se pytláci chystají zaútočit
Největším problémem je při ochraně divokých zvířat v rezervacích to, že správci, kterých není mnoho, zvládnou za svou směnu pokrýt jen určitou část rezervace. Navíc jsou při svých kontrolách předvídatelní. Když se pohybují po stále stejných trasách, pytláci se jejich rozvrh jednoduše naučí a spolehlivě se jim vyhnou. Pro ochranu divoké zvěře je tedy důležité nejen vědět, kde pytláci příště udeří, ale také začít rezervace kontrolovat namátkově tak, aby pytláci neměli tušení, kde kontroly právě probíhají.
Milind Tambe, počítačový odborník z Jihokalifornské univerzity, a jeho tým vyvinuli systém nazývaný PAWS (Protection Assistant for Wildlife Security), který zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Systém zanalyzuje data z posledních kontrol, zařízení načítající algoritmus předpoví, kde pytláci příště zaútočí, a systém následně vygeneruje nepředpokládané trasy pro následující kontroly. Systém byl prozatím úspěšně testován v Ugandě a Malajsii a tým pracující na jeho dalším vývoji doufá, že bude brzy moci být zařazen do nástrojů, jako jsou Cybertracker a SMART. Při zkušebním provozu v ugandském Národním parku královny Alžběty si ochránci mohli ověřit přesnost jeho předpovědí. V oblastech, které systém vyhodnotil jako „náchylnější“ k pytláckým aktivitám, byla prokázána zhruba desetinásobná zločinecká aktivita než v oblastech, které označil za méně rizikové. „Pytláctví pravděpodobně nikdy úplně nevymýtíme,“ míní Andrew Plumptre z Wildlife Conservation Society, kde má na starosti africký program. „Ale můžeme ho dostat na tak nízkou úroveň, že se populace divokých zvířat nebude snižovat.“
