Možnosti ohleduplného rybolovu

Destruktivní rybolovné metody a překračování únosných limitů, co se množství nalovených ryb týče, mají smutné následky. Zničené podmořské krajiny a vylovené oceánské vody patří k těm, které máme nejvíce na očích. Druhy mořských rostlin a živočichů, které už nezachráníme, i ty, jichž zbývá jen velmi málo – výčet je obrovský a pochmurný. Ano, rybolov je jedním ze způsobů, jak ničíme své oceány. Stejně jako ostatní má i on nedozírné a bohužel velmi dlouhodobé dopady.

Vlečné sítě a vedlejší úlovky

Přes to všechno je dnes běžné, že se k velkoobjemovému rybolovu stále ještě používají například vlečné sítě, které ničí křehké ekosystémy mořského dna, korály i mořské houby. Trvalo stovky i tisíce let, než se tato prostředí vytvořila, a k jejich nenávratnému poškození stačí jediné zatažení rybářské sítě. I kdyby zničená místa byla chráněna a znovu nepoškozována, trvalo by desítky let, než by se vzpamatovala a alespoň částečně obnovila.

Tyto nešetrné metody mají ale také na svědomí životy tisíců tun živočichů, kteří ani neměli být uloveni. Říká se jim vedlejší úlovky a jako takové pak umírají vyčerpáním nebo na zranění, která utrpěli. Nejsou to jen ryby, ale také želvy, žraloci, delfíni, ptáci a savci. Většinou končí vyhozeni zpátky do oceánu.

Efektivní řešení je možné – na vládní i mezinárodní úrovni

Jednoduché řešení současné krizové situace světového rybolovu určitě neexistuje. Neexistuje opatření, které by bylo možné s okamžitou platností globálně zavést a zabezpečit tak, že všechny ryby budou loveny pouze trvale udržitelnými metodami, přičemž bude dbáno na ochranu všech oceánských ekosystémů i na zabezpečení rybářova živobytí. Ve hře je příliš velký střet nejrůznějších zájmů, příliš mnoho zemí, které si nemohou dovolit dohlížet na správný způsob rybolovu, a příliš mnoho lidí, jejichž živobytí na rybolovu přímo nebo nepřímo závisí. Přesto není nemožné podniknout kroky k tomu, aby se negativní dopady rybolovu minimalizovaly používáním trvale udržitelných a k přírodě šetrných metod, radikálním snížením množství vedlejších úlovků a ochranou oceánského prostředí před poškozováním a ničením.

Nejefektivnější cesta pochopitelně vede přes vládní nařízení a mezinárodní dohody. Některé stávající dohody se problematikou nadměrného rybolovu i nešetrných metod zabývají a mohou se stát vzorem pro další a další. Vlády některých zemí zavedly kvóty, zákaz rybolovu v určitých ročních obdobích a omezení metod, které při něm mohou být používány, i druhů, které mohou být loveny. Vznikají nové a nové mořské rezervace, kde je kvůli citlivým ekosystémům a výskytu ohrožených druhů rybolov úplně zakázán.

Napomohlo by i zrušení dotací, které společnostem provozujícím hloubkový rybolov umožňují finančně zvládnout i lov v nekontrolovaných mezinárodních vodách překračující trvale udržitelné meze.

Jednou z cest je zodpovědná akvakultura. Rybí farmáři mají v tomto případě jasnou motivaci: musí se o svou rybí populaci efektivně postarat a udržovat ji při životě. Kromě jiného to ulevuje oceánům, protože pak není potřeba vylovit z nich tak velké množství ryb.

Má to ale i své stinné stránky. Mnohé z masožravých ryb jsou krmeny granulemi vyráběnými z jiných oceánských ryb. I zde tedy záleží na způsobu, jakým je akvakultura provozována.

Každý může přispět svým dílem

Nezanedbatelný je také postoj spotřebitelů. Mnoho lidí přestalo jíst ryby úplně. Jiní svou konzumaci ryb radikálně snížili a na talíři si dovolí pouze ryby s certifikovaným trvale udržitelným původem.

Pak jsou tu samotné rybolovné metody, které lze zcela v duchu trvalé udržitelnosti k rybolovu využívat – starý dobrý prut, vlasec a háček. To je metoda vhodná pochopitelně jen pro individuální rybaření. Stejně tak je tomu u lovu oštěpem či harpunou, přičemž těmi je možné ulovit i velké ryby, jako jsou například tuňáci, a udržovat tak množství ulovených ryb v únosných mezích a vyvarovat se nechtěných úlovků. Pasti a vrše jsou další vhodnou možností: jejich používání nepoškozuje oceánské ekosystémy, juvenilní ryby se z nich dostanou jednoduše ven a vedlejší úlovky mohou být nezraněné vypuštěny zpátky do vody. Částečně vyhovující je i systém mnoha vlasců s návnadou na háčcích, zaměřený na lov rychlých ryb, které pronásledují svou kořist. Stahovací sítě jsou dalším vhodným nástrojem, pokud se používají na lov ryb, které se shlukují samostatně, jednodruhově – i tak se zamezí nechtěným úlovkům.

V každém případě je možné zamyslet se nad některými opatřeními, která pro větší trvalou udržitelnost rybolovu může udělat každý rybář. Jakákoliv rybolovná metoda může být díky nim méně škodlivá. Například sítě je možné upravit tak, aby se v nich nezachytávaly nechtěné druhy ryb ani ryby příliš malé či mladé. Sítě i vlasce mohou být vyráběny z biologicky rozložitelných materiálů, aby se nestávalo, že budou volně plout mořem a zbytečně zabíjet. Je možné používat plašičky a zabránit tomu, aby byly uloveny některé nechtěné druhy mořských živočichů. Háčky mohou být upraveny tak, aby se z nich nechtěné úlovky daly rychle a bez zranění vypustit. Také je možné vypravit se na lov v takovou denní či noční dobu, kdy je pravděpodobnější chytit to, co chceme. A některé rybolovné metody by se daly – na místech, kde se po jejich použití rybí populace rychle nezotaví – prostě zakázat.