Není sport jako sport
Nejrozšířenějším šetrným sportem je bezesporu běhání. Na to, abychom se venku proběhli, nepotřebujeme žádné speciální vybavení, a navíc můžeme běhat kdekoliv, ať už je to na pláži, v poušti, nebo po ulici v nejbližším sousedství. Abychom při běhání dostáli statusu „nejzelenějšího“ sportu, měli bychom pochopitelně běhat v botách, které byly vyrobeny z biologicky rozložitelných či recyklovaných materiálů a k přírodě šetrnou metodou.
Dalším vstřícným sportem může být horolezectví, záleží ovšem na tom, jakým způsobem ho provozujeme. V rámci vybraných projektů umožňujících provozovat ekolezectví můžeme lézt tak, abychom na životním prostředí nezanechávali žádnou stopu. Zodpovědné lezení se vymezuje na používané cesty. Je často rychlejší, jednodušší a možná není tak zábavné, ale zase při hledání nových, neprozkoumaných cest nenarušuje přirozené domovy a útočiště rozmanitých přírodních druhů. Stejně jako u běhání je i horolezecké vybavení otázkou osobní uvědomělé volby. Kožené boty lepší lezení nezaručují a tím, že cestou sebereme odpadky, ať už své, nebo cizí, také svým dílem přispějeme k větší čistotě životního prostředí.
Z vodních sportů stojí vysoko na ekologickém piedestalu surfování. Jízdou na vrcholcích vln se můžeme naplno ponořit do nejnádhernějších přírodních prostředí, aniž bychom nějakou jejich část pošramotili. Dopady, jaké může surfování na přírodu mít, jsou závislé na tom, jaké používáme vybavení. Environmentálně uvědomělých společností zabývajících se výrobou surfařského vybavení z přírodních a recyklovaných materiálů je už naštěstí velké množství. Důležitý je i výběr neoprenu, jednodušší o to, že i nabídka gumového oblečení, které neobsahuje chlór, škodící vodnímu prostředí, je velmi pestrá. Podobně jako surfování je na tom i windsurfing – sport, který je sice velmi závislý na počasí a dalších přírodních podmínkách, ale na druhé straně není k jeho provozování zapotřebí žádných pohonných hmot a není ani hlučný. Jeho ekologičnost tedy opět začíná i končí u správného výběru vybavení.
Do stejné kategorie spadá i kajakářství, pokud se na něj cítíme. Žádné rychlé motorové čluny znečišťující vodu, ale jen tichý, vlastní silou poháněný ladný pohyb po vodní hladině.
Dalším z velmi šetrných sportů je cyklistika. Prospívá celkovému zdraví a mohou se mu věnovat dokonce i lidé, kteří trpí bolestmi kloubů a svalů. Provozovat se dá téměř všude, ve městě i mimo něj. Jediné, co k tomu potřebujeme, je kolo a i tady můžeme vybírat z řady ekologicky šetrných modelů.
Plavání, pokud k němu zvolíme správně provozovaný bazén nebo si jdeme zaplavat rovnou ven, je dalším environmentálně uvědomělým sportem. V případě bazénové vody je zásadní, aby nebyla ošetřována chlórem, který je toxický, ale byla přírodní, bez škodlivé chemie. Pro plavky platí to samé jako pro vybavení pro kterýkoliv jiný sport.
Ke sportům, které jsou rozhodně bezpečnější pro životní prostředí než pro toho, kdo je provozuje, patří také base jumping. Prakticky stačí pouze vybavit se speciálním padákem, vylézt někam dostatečně vysoko, což je sportovní výkon samo o sobě, a poté skočit dolů. Adrenalin je srovnatelný s klasickým skokem s padákem, ale zátěž, které je vystaveno životní prostředí, je nesrovnatelně nižší.
Do první desítky environmentálně šetrných sportů pak bezpochyby patří – na rozdíl od profesionálního – i amatérský fotbal. Stačí k němu míč, plácek a parta kamarádů. Může při něm být i legrace a míč můžeme samozřejmě zakoupit takový, který není vyroben z PVC, a navíc je sešívaný ručně.
