Nové designy z odpadu podle hongkongských návrhářů

Bambusové lešení má své nezastupitelné místo v historii výstavby hongkongských dechberoucích mrakodrapů, jejichž počet stále narůstá. Propletence pružných bambusových tyčí šplhají až k nejhornějším patrům nejvyšších mrakodrapů, které se ve městě právě staví. Každý rok tu na stavbu lešení padne kolem pěti milionů bambusových tyčí a většina z nich, když doslouží, skončí na skládce.

Angus Ko Chun-kit se rozhodl, že to změní a že dá bambusovému lešení šanci na další život tím, že z něj bude vyrábět boty. „Sám z Hongkongu pocházím a pro bambusové lešení mám slabost už od dětství,“ říká mladý návrhář. „Je pro mě symbolem hongkongské kultury. Je levné, a přitom ho využíváme k tomu, abychom postavili jedny z nejvyšších budov na světě. To je neuvěřitelné, a proto bych ho rád sdílel se světem i v jiné podobě,“ vysvětluje.

Poté co se dozvěděl, že mnohé z bambusových prutů končí na skládce už po jediném použití, se rozhodl, že najde způsob, jak množství bambusového odpadu snížit a jak bambus materiálově využít k výrobě něčeho módního. Spolu s přítelkyní, která se zabývá designem, vytvořili plátěné boty s podrážkou z recyklované bambusové tyče, která dříve sloužila jako lešení.

„Bambusová obuv má dlouhou tradici v mnoha asijských zemích,“ říká Ko. „Je lehká a suchá a nezapáchá, což je přesně to, co od dobrých bot očekáváte. A tak jsem si říkal, že by bylo dobré, kdybych z použitého bambusového lešení začal vyrábět módní, atraktivně vypadající mokasíny,“ svěřuje se a dodává, že na výrobu jednoho páru takových střevíců spotřebuje půl metru čtverečního recyklovaného bambusu.

Ko získává bambusové pruty zadarmo od místní stavební firmy pokaždé, když dokončí stavební práce. Poté je kvůli levnější výrobě převáží do Číny. Tam jsou tyče vyčištěny, vydezinfikovány a zalaminovány do podrážek.

Ko je přesvědčen, že trvale udržitelné koncepty, jakým je například nositelný odpad, představují budoucnost módy. Trvalo to méně než rok a jeho počáteční koncept se stal realitou. Po experimentech s pěti různými prototypy přišel s finálním designem, nazvaným Bam-On, a pustil se do výroby.

Hodinky z plechovky

Kat Ling Ching-yin je zakladatelkou hongkongské designové značky Alchemist Creations a zabývá se výrobou náramkových hodinek. Jako základní materiál používá prázdné plechovky od limonád. Jejich dna přetváří v ciferníky a na řemínky používá recyklovanou kůži. Zbytky plechovek pak používá k vlastní tvorbě rozměrných uměleckých instalací. „Lidé v Hongkongu nejsou zvyklí recyklovat,“ říká. „Je to něco, čemu se tu musíme začít věnovat,“ přemítá.

Od roku 2012 Lin zrecyklovala více než 30 000 plechovek, které posbírala z místních restaurací. Říká, že co se odpadu týče, jsou sami designéři často jeho velkými producenty, ale mnozí z nich už se nad dopady své tvorby zamýšlejí a vyhledávají způsoby, jak je zmírnit. „Snažíme se napravit škodu, kterou jsme napáchali – vždyť už jen kolik materiálu padne na testování a vývoj našich výrobků,“ říká a dodává: „Pokud umíme odpad vyrobit, musíme umět ho i recyklovat.“

Ling vyrábí své hodinky s pomocí chráněné dílny s patnácti fyzicky či mentálně postiženými zaměstnanci. Dílnu v Tseung Kwan v nové hongkongské čtvrti provozuje místní nezisková organizace. Vyrobit jedny hodinky trvá zhruba dvě hodiny. Už se jich prodaly tisíce kusů. K dostání jsou v internetovém e-shopu, ale také v buticích v Hongkongu, v pevninské Číně, na Taiwanu, v Japonsku a ve Spojených státech. V současnosti Ling vyrábí hodinky ve dvou velikostech s třiceti různými designy ciferníku. V roce 2013 s nimi vyhrála cenu Red Dot Design a před třemi lety si otevřela první vlastní obchod v centru města.

Ling říká, že největší překážkou pro mladé tvůrce udržitelné módy v Hongkongu je samotný místní trh.

Největší výzvou jsou tradiční názory na odpad

Jak těžké je prosadit trvale udržitelnou módu v Hongkongu, potvrzuje i zkušený upcykler a designér Kevin Cheung Wai-chun, který už téměř deset let dává starým věcem šanci na druhý život. Staré rýžovary se mu pod rukama mění ve zvonky na kola a tapety v peněženky. „Mladí hongkongští návrháři nečelí jen závratným nájmům a vysokým výrobním cenám, ale především svádějí vleklý boj s tradiční čínskou mentalitou,“ říká. Podle Číňanů totiž používání starých věcí, které už dosloužily svému původnímu účelu, přináší smůlu. „Je to velmi tradiční myšlení, ale stále tu existuje,“ vysvětluje. „Lidé si také nejsou jisti hygienou takových věcí, a je proto důležité přesvědčit je, že i recyklované materiály mohou být velmi čisté a velmi užitečné,“ připomíná. Mladí lidé už tomuto konceptu rozumějí, ale přesvědčit o jeho kvalitách i starší generaci představuje obrovskou výzvu. „Přitom všichni vědí, jak moc místa už teď zabírají skládky ve městě, které ho nemá ani trochu nazbyt,“ uzavírá svou úvahu.