Panda velká, symbol ohrožených druhů, už není v ohrožení

Panda velká už není ohroženým druhem, ale stále je druhem velmi zranitelným, zní z oficiálních míst. Ke změně klasifikace došlo poté, co počet pand velkých žijících v divoké přírodě dosáhl 1 800. Odborníci se shodují v tom, že za takovým úspěchem stojí dlouholeté ochranářské a chovatelské úsilí, jehož nedílnou součástí je i rozšíření míst, v nichž se pandě velké daří žít.

Rozhodnutí o vyjmutí pandy ze seznamu ohrožených zvířat se u odborníků nesetkalo jen s nadšením. Někteří byli proti. Varují, že takový akt může vést k pocitu, že nyní, když je všechno zachráněno, je možné v ochranářských aktivitách polevit. Tak to v žádném případě není. Je to ale nesporným důkazem toho, že všechno to úsilí mělo význam, a také proto veřejnost nešetří chválou. „Za záchranou pandy velké stojí roky tvrdé práce. Všem ochranářům tleskáme,“ zaznívá často na čínských sociálních sítích.

Jak tedy Čína zachránila pandu velkou?

Pandy kdysi žily na rozsáhlých územích v jižní a východní Číně, ale nárůst lidské populace a s ním související technický pokrok zapříčinily, že jejich počty setrvale klesaly a zbývající medvědi byli nakonec odkázáni jen na oblasti, kde se uchovaly bambusové lesy. A právě obnova těchto lesů stála v pozadí dlouhodobého úsilí o záchranu pandy. Bambusu, který tvoří 99 % jejich jídelníčku, spořádá každá panda 12–38 kilogramů denně, aby si udržela úroveň energie nutnou pro přežití.

Rezervace a národní parky jsou výkladní skříní, v níž Čína demonstruje světu svůj zájem o ochranu přírody. Pro stejné účely byla zřízena i chovná střediska pro pandy velké, z nichž nejznámější působí ve městě Čcheng-tu v provincii Sečuán. Střediska se zpočátku potýkala s velkými problémy a k záchraně ohrožených pand příliš nepřispívala. Byly pro ně odchytávány pandy z volné přírody, ale zvířata se v zajetí nerozmnožovala. Pokud už samice vrhly mláďata, pak se je často nedařilo odchovat. Provoz chovných center tak paradoxně znamenal spíš úbytek pand ve volné přírodě a nevedl ke zvýšení jejich počtu. To vše se ale postupem času změnilo a dnes se mnohá chovná centra mohou pochlubit početnými přírůstky. Ty ale k nárůstu populace v divoké přírodě nepřispívají.

Navrácený habitat

V současné době se v čínské volné přírodě pohybuje odhadem 2 060 pand, z toho 1 864 dospělých, a právě díky tomuto počtu pandy velké zmizely ze seznamu ohrožených zvířat a staly se „pouze“ zranitelnými.

„Celé je to opravdu o prostředí, které zvířata potřebují k životu,“ říká Craid Hilton-Taylor, předseda Mezinárodního svazu ochrany přírody. „Pandy zachránilo především to, že dostaly zpátky svůj životní prostor, protože v něm nalézají dostatek potravy.“ Ztráta habitatu byla podle něj příčinou toho, že v osmdesátých letech minulého století bylo na světě jen něco málo přes 1 200 pand žijících v divočině. „Stačí, když vrátíte do krajiny bambus, a populace pand se začne znovu pomalu zvedat,“ vysvětluje.

Ginette Hemleyová, viceprezidentka oddělení ochrany divoké přírody při WWF (World Wildlife Fund), s jeho slovy souhlasí. „Čína odvedla fantastickou práci v tom, jak investovala do obnovy původních míst výskytu pandy velké i do vytváření nových habitatů, nových rezervací,“ říká. „Je to zdařilá ukázka toho, co se může stát, když to vláda s ochranou divoké přírody myslí opravdu vážně.“

Bude úspěch trvalý?

Současný úspěch může ale mít jepičí život. Předpokládá se, že kvůli klimatickým změnám vymizí v následujících osmdesáti letech více než třetina bambusových lesů, které pandy obývají. „Změny klimatu zvyšují teplotu na planetě a bambus v takovém teple neporoste,“ vysvětluje Craig Hilton-Taylor. „Panda velká je na bambusu bezvýhradně závislá a bez bambusu nevpadá její budoucnost nijak zvlášť slibně,“ varuje.

Uměle odchovaná zvířata v divočině nepřežívají

Mnohé zoologické zahrady a čínská zařízení vsadily při záchraně pandy na metody umělého oplodnění. Ale mnohé z pand narozených takovým způsobem jsou tak zvyklé na život v zajetí, že je pro ně návrat do divoké přírody nemožný. Neumějí v ní totiž žít a přežít.

„Chovat divoká zvířata v zajetí je jako mít pojistku,“ říká Craig Hilton-Taylor. „Ale nechcete je v zajetí chovat věčně.“ Konečný cíl většiny záchranných programů je vypuštění zvířat zpátky do divoké přírody. „Proběhlo několik pokusů o vypuštění pandy do divočiny, ale žádný nebyl úspěšný,“ přibližuje Ginette Hemleyová. „K tomu povede ještě hodně dlouhá cesta.“

První panda narozená v zajetí, Xiang Xiang, byla vypuštěna do divoké přírody. Nedlouho poté ji ubili k smrti divocí pandí samci.