Ulánbátar má nejšpinavějším vzduch na světě

Svou roli tu hraje samotná poloha mongolského hlavního města. Ulánbátar leží v říčním údolí a okolní hory tu drží smog jako pod pokličkou. Dalším faktorem je počasí. Ulánbátar nejen že je nejznečištěnějším hlavním městem světa, ale je také městem nejchladnějším. Průměrná teplota v lednu je tu −33°C, ale může klesnout až pod −40°C. K tomu pak obrovským dílem přispívají sociální změny, ke kterým v posledních letech dochází. S vidinou lepšího života s lepší prací, vzděláním a zdravotní péčí se za posledních třicet let pětina celé mongolské populace původních pastevců a kočovníků přestěhovala do hlavního města. Počet jeho obyvatel se tím zdvojnásobil a je nad možnosti města, aby to se svou stávající infrastrukturou zvládalo. Noví přistěhovalci přicházejí na svahy kopců obklopujících Ulánbátar a staví tu jednu jurtu a chatrč vedle druhé. Většině jejich obydlí chybí ústřední topení, tekoucí voda i odpadní potrubí. Nahrazují je kamna uvnitř, nejrůznější topeniště venku a hluboké latríny. V chladných dnech všichni topí. Společně tak za rok protopí milion tun uhlí. Pro ty nejchudší z nich je ovšem i uhlí moc drahé, a tak pálí plastové lahve a použité pneumatiky. Výškové hotely v centru města nejsou odtud ze vzdálenosti tří kilometrů přes smogovou clonu vůbec vidět.

Pro malé děti je mongolský vzduch jedovatý

Místní vzpomínají, že do poloviny prvního desetiletí nového milénia nepozorovali ve městě téměř žádný smog. V současné době má město jedny z nejvyšších hodnot PM_2,5 (prachových částic, které jsou tak jemné, že mohou být unášeny vzduchem, mohou obsahovat karcinogenní arsen či měď a jsou tak malé, že prostoupí většinu obranných filtrů lidského těla) na světě. „Občas vyjdete ven a není vidět vůbec nic. Je to děsivé,“ říkají místní dnes. Kvalita ulánbátarského vzduchu přitom není v ročním naměřeném průměru tak špatná jako v Pekingu, Novém Dillí, Karáčí či Dháce. Zato v zimě dosahuje takových hodnot jako nikde na světě. A tím nejvíce trpí malé děti. Mongolský UNICEF už celou situaci označuje za „dětskou zdravotní krizi“. Předběžné výzkumy ukazují, že v zimě umírá v Ulánbátaru 3,5krát více novorozenců než v létě a že nejpravděpodobnější příčinou je právě toxický vzduch. Novorozenci a malé děti mají malé plíce, dýchají rychleji než dospělí a ještě nemají plně vyvinutý imunitní systém, a tak negativním dopadů znečištěného ovzduší podléhají snadněji. Pro některé děti je jedovatý už první nádech po narození – zimní hodnoty PM_2,5 na novorozeneckém oddělení v jedné ze západních mongolských provincií byly 14krát vyšší, než je podle Světové zdravotnické organizace bezpečné.

Normální těhotenství tu kvůli vzduchu neexistuje

Škody, které jedovatý vzduchu páchá na dětském zdraví, se neomezují pouze na astma a dechové potíže. Chemické látky přenášené vzduchem mohou zbrzdit i vývoj mozku dítěte, dokonce ještě předtím, než se narodí. A tak děti vystavené takové zátěži mohou trpět neurologickými problémy, nižším IQ, malou odolností vůči nemocem a může se to projevit i na jejich chování. „Nejenže jsou už odmala nemocní, ale všemožné následky se mohou projevit v dopívání a dospělosti i ovlivnit zdraví budoucích generací,“ říká Clarissa Perera, lékařka pracující na dětském oddělení ulánbátarské nemocnice. Její kolegyně Uugantsetseg Gnabat, porodní asistentka, vidí následky špinavého vzduchu u 70 až 90 procent matek, které k ní každý měsíc přijdou. „V podstatě tu nemám žádnou matku, která by neměla rizikové těhotenství a výsledky testů v pořádku. Normální těhotenství tu prakticky neexistuje,“ říká.

Po strmém vzestupu přišel prudký pád

Zlepšení je v nedohlednu a cesta k němu spletitá. Na počátku problémů stálo uhlí a stojí i na jejich konci, když ho Mongolové pálí v kamnech ulánbátarských jurtovišť. Uhlí bylo kdysi v Mongolsku velkým artiklem. Když se díky těžbě uhlí a dalšího nerostného bohatství Mongolsko v roce 2011 stalo nejrychleji rostoucí ekonomikou světa, začalo se mu dokonce přezdívat Minegolia.

V následujících letech oznámilo ohromný nárůst hrubého domácího produktu a Světová banka tehdy prohlásila, že Mongolsko na vlně drancování svého nerostného bohatství stojí na prahu obrovských změn. Tento boom ale neměl dlouhého trvání, a ačkoliv ve městě vyrostly výškové hotely a objevily se zde designérské butiky, většina Mongolů změnu k lepšímu vůbec nepocítila. Když pak ceny kovů padly a opadl zájem Číny o uhlí, propadla se i mongolská měna, národní dluh vzrostl a tok zahraničních investic ustal. V roce 2016 oznámilo Mongolsko pouze jednoprocentní nárůst HDP. Louis Vuitton, který v roce 2009 otevřel v centru Ulánbátaru exkluzivní butik vyzdobený jezdeckými sedly a bednami od kaviáru, ho loni v červenci zase zavřel. Sociální projekty jako například pět let starý a mongolskou vládou schválený plán přesídlit desítky tisíc obyvatel ulánbátarských jurtovišť do nově postavených sídlišť napojených na sítě nikdy nedošly svého uskutečnění.

Zlepšení je v nedohlednu

Nějaké kroky na zlepšení svého ovzduší Mongolsko přece jen podniká. Světová banka do problému vstoupila s projektem na nahrazení topenišť v jurtách lepšími a efektivněji spalujícími kamny. Komplikovaná realizace a příliv nových přistěhovalců měly po kratičkém zlepšení za následek to, že se vše vrátilo do původního, ne-li ještě horšího stavu. Došlo to dokonce tak daleko, že starosta Ulánbátaru dočasně do roku 2020 pozastavil přijímání nových přistěhovalců do hlavního města. Světová banka se celou situaci snaží odlehčit zateplováním původních domů, což snižuje objem protopeného paliva potřebného k vyhřátí obydlí, pořizováním nových kamen a vybavováním školáků maskami, které zabraňují vdechování škodlivin ze vzduchu.

Žádné výrazné zlepšení zatím není v dohledu. Dokud někdo nepřijde s trvale udržitelným plánem na vyřešení sociálních výzev, kterým současné Mongolsko čelí, bude většina jeho obyvatel muset dál pálit uhlí ve starých, nefunkčních kamnech, aby zahřáli své děti, které se kvůli tomu nebudou moci pořádně nadechnout.