První pokusy o pěstování ohrožených krkonošských druhů probíhaly ve Vrchlabí již od sedmdesátých let – po vyhlášení národního parku v roce 1963. Pracoviště genofondové zahrady vzniklo v roce 1983 na základě projektu „Genetická banka ohrožených druhů rostlin Krkonoš“ botaniků Heleny Štursové a Jana Štursy. Projekt byl v následujících letech postupně realizován.

V roce 1991 byla v části zahrady bývalého augustiniánského kláštera ve Vrchlabí založena stávající genofondová zahrada. Součástí činnosti genové banky je kromě pěstování ohrožených druhů a realizace záchranných programů i sběr semen ohrožených taxonů rostlin a jejich konzervace při nízkých teplotách. V loňském roce prošla vrchlabská genobanka rekonstrukcí financovanou z OPŽP.

„Potřeba rekonstrukce genetické banky a genofondové zahrady přirozeně vyplynula zejména z celkové zastaralosti vybavení, jako byly dosluhující přístroje anebo stará závlaha, která byla v rámci projektu vyměněna po dvaceti letech provozu,“ říká Vojtěch Zavadil, odborný pracovník SKRNAP a vedoucí pracoviště genové banky. Ačkoliv samotné pěstování ohrožených rostlin a s tím související realizace záchranných programů probíhaly podle jeho slov na dobré úrovni, pro plánované otevření genofondové zahrady veřejnosti a její celkovou reprezentativnost bylo zásadní nové architektonické pojetí a s ním související rekonstrukce.

Zásadní jsou vlastní zkušenosti

Správa KRNAP je zkušeným žadatelem v mnoha dotačních titulech a jen v rámci OPŽP realizuje přes třicet projektů v hodnotě stovek milionů korun. A právě pro OPŽP se rozhodli i v případě financování projektu Rekonstrukce a zpřístupnění genové banky ve Vrchlabí. „Všechny dříve nabyté zkušenosti se nám samozřejmě hodily,“ říká Josef Taláb, vedoucí oddělení projektového řízení SKRNAP. Zásadní jsou však podle jeho slov poznatky ze samotné realizace projektů, neboť díky nim je možné předejít problémům při přípravě nových akcí. „Každý projekt má pochopitelně svá úskalí, ale samotné zpracování žádosti o dotaci je pro nás s ohledem na již zaběhlý proces víceméně bezproblémové,“ dodává.

V případě projektu vrchlabské genobanky proběhl proces hodnocení žádosti velmi rychle. „Žádost byla podána v dubnu 2018, přičemž schválena byla již na červnovém zasedání monitorovacího výboru,“ vzpomíná Josef Taláb.

Projektová dokumentace byla vypracována Petrou Loffelmannovou a Jiřím Martínkem s velmi aktivním zapojením odborných pracovníků Správy KRNAP, kteří genetickou banku obhospodařují. Jiří Martínek působí v Ústavu biotechniky zeleně při Mendelově univerzitě v Lednici a zároveň je odborným garantem projektu. Žádost o dotaci byla vypracována oddělením projektového řízení Správy KRNAP a vlastní rekonstrukci zahrady provedlo firma Gras.

„Jelikož můžeme posoudit více subjektů podílejících se na administraci dotačních titulů, lze SFŽP zařadit na přední místa mezi těmi, které jsou opravdu nápomocné žadatelům při přípravě i realizaci projektů,“ hodnotí spolupráci se SFŽP Josef Taláb. „V rámci současného i předchozího OPŽP jsme úspěšně realizovali desítky projektů. Vždy se vyplatila aktivní spolupráce s projektovými a finančními manažery, kteří svou práci zvládají jak po věcné stránce, tak po administrativní linii. Úspěšnost Správy KRNAP při řešení projektů je i obrazem podpory, již SFŽP při řešení běžných, ale i problémových situací dává,“ je přesvědčen.

Projekt genobanku modernizoval

V rámci projektu bylo celkově modernizováno a dovybaveno zařízení genofondové laboratoře včetně klimatizační komory, laboratorní myčky, analytické váhy, demineralizační kolony a dalších, ale také nábytek, materiál k uložení herbářových dokladů a nový software k binokulární lupě. Rovněž byla vytvořena elektronická databáze semen a matečnic.

Přestavba genofondové zahrady započala na podzim roku 2018, kdy byly ze stávajících záhonů vyjmuty mateční rostliny včetně roubovaných klonů jeřábu sudetského a byly zazimovány v krechtu. V dalším roce byl realizován celkový architektonický záměr včetně umístění záhonů se stíněním a pokládky rozvodů automatizované závlahy. Na závěr byly matečné rostliny přemístěny do finálních záhonů. Mezitím byl do vnitřních prostor genetické banky instalován nábytek a přístrojové vybavení.

Provoz banky byl dlouhodobě zaběhlý, a tak se při ladění projektu vycházelo zejména z mnohaletých zkušeností jejích bývalých i současných pracovníků. „Pěstování horských druhů rostlin v nižších polohách má svá specifika a úskalí a tomu bylo nutno přizpůsobit i architektonické pojetí budoucí genofondové zahrady,“ vysvětluje Vojtěch Zavadil. „Jednotlivé druhy mají specifické a často velmi rozdílné nároky na podmínky, jako je vlhkost půdy, stínění, složení substrátu a podobně. Některé druhy lze pěstovat snadno, zatímco jiné jsou velmi náladové a pěstební podmínky pro ně se těžko optimalizují a vyhodnocují,“ doplňuje Lída Harčařiková, odborná pracovnice genové banky KRNAP. „V obecné rovině vyžadují horské druhy nižší teploty, čehož se dosahuje přistíněním. Většině z nich vyhovuje tzv. vlajkový stín více než nehybný zástin.“ Právě proto byly v koncepci záhonů navrženy ocelové konstrukce, přes něž se na léto přehazuje řídká tkanina, tzv. rašlový úplet.

Rostliny jsou tedy v genofondové zahradě pěstovány na záhonech v sekcích s různými půdními, vlhkostními i světelnými poměry. Nejde ale jen o vlastní fyzické uchovávání jedinců či menší populace ohrožených druhů. Ještě cennější je získání vědomostí a zkušeností, jak vypěstovat a udržet rostliny vzešlé ze semen uložených v genobance. Velká většina jedinců rostoucích v genofondové zahradě totiž nejsou rostliny vykopané v terénu, ale výpěstky ze semen, případně řízků dřevin sesbíraných na přírodních lokalitách. V historii genobanky bylo v zahradě několikrát napěstováno větší množství exemplářů několika málo druhů a ty byly později vysazovány na původní lokality pro posílení slábnoucích nebo ohrožených populací. V minulosti se jednalo například o lomikámen sněžný, vrbu dvoubarvou či koniklec jarní alpínský. V zahradě rostou i klony památné krkonošské dřeviny: endemického jeřábu sudetského.

Genobanka je moderní, ale místa pro další výsadbu se nedostává

Projekt vrchlabské genobance velice prospěl. „Realizace projektu pozvedla celkový vzhled expoziční části genofondové zahrady, což je podstatné pro její prezentaci veřejnosti,“ říká Vojtěch Zavadil. Dalším přínosem je podle něho modernizace přístrojového vybavení a automatizace závlahy. Zásadním nedostatkem, který se podle jeho slov již v prvních dvou letech po dokončení projektu začíná projevovat, je nedostatek pěstebních ploch v zázemí zahrady pro další rozšiřování sbírky matečných rostlin. „S personální změnou ve vedení genetické banky přišly ke slovu i nové projekty a nové výhledy, jako je například tvorba kompletní sbírky krkonošských jestřábníků nebo další rozšiřování sbírky klonů endemického jeřábu sudetského,“ rozvádí. V současné podobě projektu tak podle něj vlastně došlo k zakonzervování stávajícího rozsahu sbírek, aniž by se vzal v potaz potenciální budoucí vývoj. Už nyní je ale podle jeho slov jasné, že realizace projektu přinesla nové možnosti do budoucna. „V současné době usilujeme o přidružené členství v Unii botanických zahrad, které by bylo bez rekonstrukce genofondové zahrady nemyslitelné. Naše členství by mělo být schváleno koncem srpna a kromě živých kontaktů s ostatními botanickými zahradami přinese zejména přístup k cenným informacím týkajícím se pěstování a ochrany ohrožených druhů a realizace záchranných programů,“ uzavírá prozatím příběh projektu Rekonstrukce a zpřístupnění genetické banky ve Vrchlabí Vojtěch Zavadil.