Údolní niva Čbán zadržuje více vody

Třemošná neboli Třemošenka, na horním toku známá také pod jménem Všerubský potok, dříve též Malešínský, Čbánský či Příšovský potok, je významný vodní tok v okrese Plzeň-sever, levostranný přítok Berounky. Pramení v nadmořské výšce 566 m u osady Vojtěšín, pět kilometrů severozápadně od Úněšova v přírodním parku Manětínská. Nejprve teče jihovýchodním směrem přes Všeruby, Nevřeň a Příšov a pak severovýchodním směrem přes Ledce, město Třemošnou, Žichlice a Chotinou. U Kacéřova se v nadmořské výšce 279 m vlévá do Berounky. Jediným jejím významnějším přítokem je Bělá, která ústí zleva mezi Ledcemi a Třemošnou.

Původní podoba názvu, který potok sdílí s městem, zněla Střemešná, což znamenalo místo vyznačující se porostem střemchy. Vodní tok se poprvé připomíná k roku 1238, rivus Zcrimussil, město coby středověké sídlo Sremesna kolem roku 1180.

Pro vodáky je Třemošná zajímavá tím, že za dobrého vodního stavu je částečně sjízdná, z pohledu hospodaření s vodou v krajině pak právě nedávnou revitalizací údolní nivy v lokalitě Čbán.

„V této lokalitě existoval historicky rybník, jehož hráz byla v daleké minulosti protržena při povodni,“ připomíná Hugo Roldán, tiskový mluvčí státního podniku Povodí Vltavy, pod jehož taktovkou se projekt uskutečnil. „Vzhledem k tomu, že v současném suchém období je potřebné zadržovat vodu v krajině, bylo správcem toku rozhodnuto o realizaci úpravy údolní nivy,“ dodává.

Údolní niva

Určit, co přesně je údolní niva, i přestože je její ochrana legislativně zakotvena, není vůbec jednoduché. Jde totiž o geosystém, který je velmi proměnlivý, a každý vědní obor, který se jím zabývá, jej definuje trochu jinak. Obecně se tak dá za údolní nivu označit část údolí, které je pravidelně zaplavováno a utvářeno řekou. Aktivní je při povodňovém stavu vodního toku, kdy je částečně nebo plně zaplavována. Tvoří ji říční nánosy ze štěrku, písku, jílu a hlíny v rozdílném poměru podle toho, jak se vodní tok větví.

Nivou je vlastně každé dno říčního údolí a je jedno, jaký povrch ho zrovna pokrývá, tedy zda jsou to lesy, zemědělská půda, nebo třeba zástavba. Součástí údolní nivy mohou být i koryta, která vznikají odkloněním toku řeky během povodní, takzvané avulzní brázdy. Tato koryta jsou hluboká až dva metry a za normálního stavu jsou vyschlá.

Údolní niva představuje nejstarší část současné kulturní krajiny. Byla totiž prvním místem, které začal člověk proměňovat a osidlovat. Na našem území se tak dělo již od pátého tisíciletí před naším letopočtem a šlo tehdy spíše o nepřímé ovlivňování spojené třeba s odlesňováním. Ve středověku jsme pak vodní koryta a nivy upravovali cíleně, především kvůli stavbě mlýnů a budování rybníků. Nicméně tyto kroky byly i díky nedostatečnému technickému vybavení povětšinou stále celkem šetrné k přírodě. Velkými zásahy do přírodní rovnováhy bylo až napřimování vodních toků, zánik meandrů, zahlubování vodních koryt ke konci devatenáctého a během dvacátého století a pak zejména přeměna niv na zemědělskou půdu nebo její zastavění, čímž byly nivy ochuzeny o svou živou složku. A bezesporu největším zásahem člověka je stavba vodních nádrží, která často znamená úplný zánik nivy.

Některé nivy v naší krajině zůstaly zachovány, jiné se postupně revitalizují. Nivu najdeme téměř podél všech českých řek. Málokde se už vyskytuje niva přirozená, ve většině případů do ní více či méně zasáhl člověk. Přirozenou nivu v Česku najdeme podél Odry, Moravy, Orlice a středního toku Lužnice, revitalizovanou pak třeba právě na Třemošné.

„Se všemi pozemky údolní nivy toku Třemošná hospodařil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Provoznímu středisku závodu Berounka státního podniku Povodí Vltavy se podařilo uskutečnit převod pozemků na státní podnik. Po konzultaci s Agenturou ochrany přírody a krajiny se pak přistoupilo k revitalizaci celé údolní nivy,“ přibližuje počátky projektu Hugo Roldán.

Obnova rybníka byla vyloučena proto, že údolní niva již byla značně porostlá vzrostlými dřevinami, které by se musely odstranit.

Když bylo rozhodnuto, provozní středisko závodu Berounka státního podniku Povodí Vltavy, které spravuje tok Třemošná, zpracovalo investiční záměr, a když byla projektu přiznána dotace z OPŽP, mohlo se přistoupit k realizaci.

„Při přípravě projektu se vycházelo z možnosti provést revitalizaci na pozemcích Povodí Vltavy, dále z údajů o hydrologických poměrech v dané lokalitě a v neposlední řadě z projednání navrhovaných opatření s Agenturou ochrany přírody a krajiny. Realizace proběhla standardně a díky dobré koordinace s projektantem a se zhotovitelem bez zádrhelů,“ říká Hugo Roldán. V roce 2019 byl vypracován investiční záměr a o rok později studie proveditelnosti. V roce 2021 byla vyhotovena dokumentace pro stavební povolení, které bylo v následujícím roce uděleno, a ještě v tomtéž roce byla vypsána soutěž na výběr zhotovitele projektu. Ten se poté realizoval od dubna do května loňského roku.

A výsledek? „Uskutečnění projektu hodnotíme, a nejen my jako investor, jednoznačně pozitivně. Došlo ke zvětšení členitosti koryta a jeho rozvolnění, respektive k vytvoření různorodého toku, došlo ke snížení podélného sklonu dna a rychlosti proudění, zlepšily se životní podmínky pro vodní živočichy a rostliny, bez vytváření nových migračních překážek. Došlo k propojení koryta s navazujícími plochami nivy a k zajištění vybřežování vody za nižších průtoků a tím také ke zvýšení retenční schopnosti nivy ve formě tůní,“ uzavírá příběh revitalizace údolní nivy na Třemošné Hugo Roldán.

A právě za rozvolnění trasy původního koryta toku, zřízení průtočných a neprůtočných tůní a doplnění balvanitých prahů do dna koryta za účelem zadržení vody v krajině a podpory biodiverzity projekt po právu získal ocenění Vodohospodářská stavba roku 2024, kterou pod záštitou ministra zemědělství a ministra životního prostředí vyhlašuje Svaz vodního hospodářství ČR ve spolupráci se Sdružením oboru vodovodů a kanalizací ČR.