Mokřad u Maříže: od meliorací k bohatému biotopu

Ještě před pětatřiceti lety vedla lokalitou u obce Maříž hranice železné opony. Zdejší krajina dlouhá léta trpěla vlivem odvodnění, absence péče a vstupu agrochemie z okolních polí. Role hospodářů se před časem ujali bobři, kteří v náspu po železné oponě našli propustky, ucpali je a na zhruba hektarovém území vytvořili trvalou zátopu. Na jejich činnost navázala společnost Refugium a celý komplex mokřadních pozemků revitalizovala. Už rok po obnově přirozeného vodního režimu se z mařížského mokřadu hlásily nové druhy, například skokan ostronosý nebo ledňáček říční.

Mokřad se nachází v České Kanadě na kraji drobné obce Maříž, nedaleko větších a známějších Slavonic. Těsně za vesnicí se tu rozléhá mělké údolí tvořené mokrými loukami, potočními olšinami a mokřadem, který před pár lety vytvořili bobři. Ucpali totiž násep, kterým odtékala voda. „Tento kousek přírody dostal za komunistů docela zabrat. A pokud chcete obnovit procesy, které přírodu formují, nezbývá než udělat vlastně takový větší zákrok. Je to jako v lidském těle: když dojde k nějakému poškození, musí následovat léčba a třeba i operace. Tohle byla právě ta operace,“ popsal přístup ekolog a autor projektu revitalizace Filip Lysák ze společnosti Refugium.

Za minulého režimu lidé velkou část údolí v rámci kolektivního zemědělství protkali podzemní sítí trubkových drenáží a melioračními koryty. Tento systém fungoval velmi efektivně a sváděl zemědělskou chemii spolu s nadměrným množstvím živin z okolních polí do uvedené lokality. Zvýšená míra eutrofizace společně s dlouhodobou absencí péče pak vedla k zarůstání a degradaci většiny cenných porostů. Ty mizely buď pod nálety dřevin, nebo pod expanzivními druhy chrastice, skřípiny a třtiny. Problémem posledních let bylo a je i zarůstání silně invazní netýkavkou žláznatou.

Projekt se nachází na území o rozloze 9,7 hektaru. Hlavními cíli revitalizace mařížského mokřadu bylo zamezit vstupu chemie z okolních polí a zároveň v celé lokalitě obnovit přirozený vodní režim a na něj vázanou biodiverzitu. Během několikaměsíčních zemních prací v zimě na přelomu let 2023 a 2024 došlo ke zrušení 1200 metrů meliorace v podobě trubkových drenáží a uměle narovnaných příkopů a naopak k vytvoření 300 metrů nových meandrujících potoků v místě jejich historického výskytu. Realizační tým dále vybudoval nové tůně o celkové rozloze téměř 2000 metrů čtverečních. Na ploše jednoho hektaru tvořeného loukami, které byly nejhůře zasaženy expanzí nežádoucích porostů, strhl drn, tedy vegetaci i s horní vrstvou půdy.

Stržení drnu je v porostech ponechaných dlouhodobě bez péče efektivním nástrojem, jak se zbavit nahromaděných živin a stařiny a zabránit dalšímu rozmachu expanzivních rostlin. Po dokončení zemních prací následovala první sezóna tzv. obnovního managementu, zejména intenzivní mozaikovité seče a práce se zeleným senem z vybraných zdrojových lokalit s cílovou biodiverzitou. Tato péče zajistila, že se nově „nastavené“ přírodní vzorce dokázaly ujmout a v lokalitě se mohly začít prosazovat méně průbojné, o to však vzácnější druhy rostlin i zvířat.

Ekologové na místě vytvořili čtyři nové rozsáhlé tůně o celkové ploše téměř dvou tisíc čtverečních metrů. Všechny byly konstruovány tak, aby měly mírně svažující se břehy a dostatek „mělčin“ a nabízely tak ideální prostředí k životu obojživelníkům, vodnímu hmyzu a na ně fixovaným ptákům. Další, velmi drobné tůně vznikly spontánně v prohlubních potoční olšiny, kde se díky zrušení meliorace začalo zadržovat více vody. Celá tato sada vodních nádrží a nádržek doplnila už dříve vyhloubené menší tůně, které dnes hostí mnoho druhů obojživelníků.

Součástí hlavní fáze revitalizace pak byly ještě další, dílčí kroky včetně utěsnění náspu, který tvoří hráz bobřího mokřadu, nebo menších prořezávek křovin a stromů s cílem prosvětlit daná místa.

Projekt revitalizace poběží až do roku 2029 včetně a zahrnuje tak celkem šest sezón obnovního managementu. Ten spočívá – zejména po dobu prvních let – v intenzivním ručním kosení, v obohacování luk zeleným senem z druhově pestrých lokalit a také v likvidaci expanzivních druhů. Tohle vše je důležité hlavně na plochách, na kterých jsme nechali strhnout drn a které jsou tak náchylné k zarůstání nežádoucími druhy rostlin. „Účelem mé práce je, aby si příroda naprosto přivlastnila to, co já tady dělám. Dobrá revitalizace se pozná přesně tak, že po relativně krátké době nikdo nepozná, že jsme tu něco dělali,“ uzavírá Filip Lysák.

Již rok po dokončení přinesla revitalizace viditelné výsledky. Nová meandrující koryta potoků se během pár měsíců po revitalizaci úspěšně etablovala a dnes nabízí nejen širokou škálu nových mikrohabitatů, ale i efektivní systém čištění a zadržení vody. Do celého území lokality, včetně samotného bobřího mokřadu, vstupuje významně méně agrochemie z polí. Krajina si poradila se suchým létem i povodněmi na začátku podzimu 2024, došlo k posílení lokálního mikroklimatu i rozšíření základen pro lokální meta populace ohrožených druhů, zejména obojživelníků. Je potvrzený výskyt nových druhů. Jde například o bekasinu otavní, slučku malou, ledňáčka říčního, jeřáby popelavé a skokana ostronosého či vzácné rostliny typu vachta trojlistá a kozlík dvoudomý spolu s významným rozšířením populace suchopýrů úzkolistých. Revitalizace mařížského mokřadu dále přispěla i ke komunitnímu životu nedaleké obce Slavonice, kde Refugium navázalo spolupráci se Spolkovým domem Slavonice. Tato obecně prospěšná společnost dlouhodobě komunikuje témata environmentální organizace Refugium, spolupořádá každoroční několikadenní přírodovědnou akci Slavonické kolokvium a organizuje prohlídky mokřadu pro místní i odbornou veřejnost. Místní se také zapojují do společných brigád, například likvidace invazních rostlin, hrabání a přesunu materiálu ze seče.

Revitalizace mařížského mokřadu byla také oceněna v soutěži Adapterra Awards.