Jablonné: Jak se z místa černých skládek stal mokřadní ráj
Na okraji města Jablonné v Podještědí se ještě před dvaceti lety rozkládala zanedbaná plocha plná černých skládek, zarostlá rákosem a bez většího ekologického významu. V roce 2005 se spolku Čmelák podařilo v dražbě získat prvních šest hektarů těchto pozemků. Vize byla jasná: vytvořit z nevábného místa přírodní areál, který bude sloužit lidem i přírodě. Po několika letech příprav, projektování a vyjednávání začala v roce 2013 fyzická revitalizace. Zmizely skládky, přijely bagry, vznikly první tůně a na místo se pomalu začala vracet příroda.
První tůně změnily lokalitu k nepoznání. Kromě celé řady druhů živočichů, od vážek přes skokany až po třeba potápky, si toho všimli i lidé. Nejprve místní a postupně i přespolní. Lokalita totiž leží na okraji města Jablonné v Podještědí, z náměstí jste tam za pět minut. „Vybudování návštěvnické infrastruktury zabralo ještě několik dalších let, zejména získat finance bylo obtížné, ale nakonec se i to podařilo. Kromě rodičů s dětmi, seniorů nebo pejskařů si cestu do nového areálu našli i místní teenageři, z čehož máme opravdu radost,“ říká Jan Korytář ze Čmeláka. Mokřady se staly oblíbeným místem také pro různé exkurze a terénní ekologickou výchovu.
Druhá etapa projektu, realizovaná ve spolupráci s Institutem pro udržitelný rozvoj, přinesla rozšíření areálu o dalších dvaadvacet tůní v navazující lokalitě Česká Ves. Díky podpoře z Operačního programu Životní prostředí a od Libereckého kraje se podařilo přerušit staré meliorace a vytvořit rozsáhlou soustavu vodních ploch, které nejenže zadržují vodu v krajině, ale vytvořily i nové biotopy pro celou řadu chráněných druhů.
Celá lokalita o rozloze bezmála deseti hektarů je dnes domovem mnoha vzácných druhů. Mezi nejvýznamnější patří ledňáček říční, čolek obecný, rosnička zelená, užovka obojková, kuňka ohnivá nebo polák chocholačka. Z rostlin tam rostou stabilizované populace kosatce sibiřského, ďáblíku bahenního nebo vachty trojlisté. Významná je také přítomnost celé řady hmyzu, zejména vážek, motýlů a vodních brouků. Jedná se zároveň o lokální biocentrum ÚSES, tedy místo plné života.
Revitalizace mokřadů není jednorázová akce, ale dlouhodobý proces. Lokalitu brzy osídlily ondatry a nutrie, jako jinde i tady je problém se zarůstáním tůní rákosem. Nutností je proto pravidelná údržba a péče o louky, což je vše organizačně i finančně náročné i s ohledem na rozlohu celého areálu. S návštěvníky naopak žádné větší problémy nejsou, vandalismus a odhazování odpadků se zde vyskytují jen v minimální míře. Součástí lokality je i veřejné ohniště a ani s tím není žádný velký problém.
Potenciál místa pro biodiverzitu
Přestože se dnes na místě bývalých skládek vyskytují desítky chráněných a ohrožených druhů, potenciál lokality pro podporu biodiverzity je mnohem větší. Jeho využití je ale závislé na financích a lidské práci. „To je problém mnoha revitalizačních projektů. Miliony nebo desítky milionů věnované na vytváření nových vodních prvků v krajině nejsou bohužel doprovázeny potřebnými penězi na jejich dlouhodobou a pravidelnou údržbu. Zejména nutnost o peníze žádat každoročně znovu, když je všem jasné, že se jedná o dlouhodobou činnost, zbytečně administrativně zatěžuje obě strany,“ říká Jan Korytář.
Mokřady Jablonné jsou příkladem úspěšné proměny zanedbané krajiny v živoucí přírodní areál. Díky spolupráci ekologů, veřejnosti, firem, Libereckého kraje a díky dotační podpoře vzniklo přes třicet tůní, které dnes hostí desítky chráněných druhů.
