Bláto místo sněhu. Jaká bude budoucnost populárních závodů psích spřežení?
Tváří v tvář stoupajícím teplotám, nedostatku sněhu a rozmrzajícímu permafrostu nezbývá pořadatelům nejslavnějšího závodu psích spřežení na světě Iditarod Trail Dog Sled Race než se přizpůsobovat měnícímu se životnímu prostředí. Aljaška se totiž otepluje ještě dvakrát rychleji než zbytek kontinentálních Spojených států.
Tradiční závod je kvůli nedostatku sněhu ohrožen
Vítězem závodu Itidarod se v loňském roce stal americký musher a televizní osobnost Jessie Holmes. Do cíle v Nome dorazil 14. března 2025 se svým týmem deseti psů, včetně vůdčích Polar a Hercula. Holmes, který pochází z Alabamy, ale žije na Aljašce a je znám z dokumentárního seriálu Life Below Zero, dokončil 53. ročník závodu v čase 10 dní, 14 hodin, 55 minut a 41 sekund. Loňská trasa závodu měřila přibližně 1815 kilometrů, což z ní udělalo nejdelší Itidarod od roku 2009, a to právě kvůli změnám trasy způsobeným nedostatkem sněhu na tradičních úsecích.
Tisícimílového závodu napříč aljašskou divočinou se každý rok účastní desítky psích spřežení z celého světa. Historická trasa závodu vede z Anchorage do Nome na počest dvaceti psích spřežení, které po ní jely v roce 1925, aby během epidemie záškrtu dovezly zpátky domů léky a vakcíny.
Nicméně po několika letech tání a slabých zim byli pořadatelé nuceni zavést tzv. restart, což znamená, že závod nyní začíná ve Willow, v malém městě více než 70 mil severně od Anchorage. „Willow leží v oblasti, kde je klima ještě poměrně stálé a dopřává nám více sněhu,“ vysvětluje Chas St. George, bývalý organizační ředitel závodu, který se i po odchodu do důchodu podílí na jeho pořádání. „Také jsme posunuli začátek závodu z desáté hodiny dopolední na druhou odpolední. Obzvlášť v tomto období jsou noci chladnější a dny teplejší, a tak jsme tím časovým posunem poskytli psům čas na aklimatizaci,“ připomíná důležitý detail.
Aby byl v závodě dostatek sněhu, vytvářejí v Anchorage i ve Willow jeho zásoby a ty před závodem rozvážejí po trase. „Je to totální recyklace sněhu,“ kroutí hlavou Chas St. George, ale připomíná, že nejvyšší prioritou přitom zůstává uchovat křehký a unikátní aljašský ekosystém neporušený. „Když nebudeme mít místní přírodu na paměti v první řadě a zapomeneme, že je naší nedílnou součástí, nepřežijeme,“ říká.
Chas St. George spolupracuje s výborem závodu od roku 2004 a dopady klimatických změn na Aljašce má tak možnost pozorovat už více než dvě desetiletí. „Jako bychom měli stále tendenci nahlížet na klimatickou změnu jako na pomalý proces, ale ono to tak není. Je velmi, velmi důležité uvědomit si, že právě tyto extrémní výkyvy počasí definují klimatickou změnu. A ta se děje právě teď a děje se rychle,“ upozorňuje.
Stejným výzvám čelí další tradiční závod psích spřežení Yukon Quest. V uplynulých letech museli jeho pořadatelé několikrát změnit trasu. Bylo takové teplo, že sníh na několika místech úplně roztál a na trase se objevily otevřené vodní plochy. Musheři jsou zvyklí na extrémní podmínky nejrůznějšího druhu, ale „otevřená voda prostě nepřichází v úvahu“, říká Anne Taylerová, prezidentka závodu.
Po čtyři dekády kopírovala trasa závodu v délce 1600 kilometrů zamrzlý tok řeky Yukon. Ale v této délce se nejel už od roku 2020. V minulém roce proto trasu zkrátili o 241 kilometrů.
A právě nenadálé výkyvy v teplotách, které se v posledních letech odehrávají během několika málo dnů, ale také pouhých hodin, představují pro mushery největší riziko a nejistotu. Mnozí namítají, že něco takového, jako jsou závody psích spřežení, přece nepotřebujeme. Ano, do jisté míry nepotřebujeme, ale v souvislosti s tím vyvstává otázka, co všechno, co je součástí naší historie a tradic, nepotřebujeme a čeho všeho se ještě budeme muset kvůli měnícímu se klimatu vzdát.
