Prof. Jan Vymazal: Mokřady jsou velmi užitečné, zadržují vodu a chladí klima

Na úvod bych vás poprosil, jestli byste mohl stručně popsat, co mokřady vůbec jsou.

Existuje definice podle Ramsarské úmluvy, ale mně se tato definice moc nelíbí, protože je vlastně jen výčtem oblastí, které se za mokřady považují. Já používám nijak složitou definici, že mokřady jsou oblasti zaplavané mělkou vodou nebo je to půda saturovaná vodou dostatečně dlouho, aby se v půdě vytvořily bezkyslíkaté podmínky. V nich mohou přežívat pouze specializované mokřadní rostliny, jako je rákos, orobinec a další. Rozdíl mezi mokřadními půdami a těmi klasickými, suchozemskými spočívá právě v minimálním množstvím kyslíku v mokřadních půdách, zatímco suchozemské půdy jsou dobře provzdušněny.

Proč jsou mokřady v krajině důležité a jaké jsou jejich hlavní přínosy?

K tomu bych chtěl nejdříve říci, že až do padesátých let dvacátého století byly mokřady považovány víceméně za bezcenné oblasti a byla představa, že člověk se tam ušpiní, jsou plné komárů, takže je lepší se jim vyhnout. Pak se ale ukázalo, že mají spoustu pozitivních vlastností.

Podle mého je nejdůležitější ta vlastnost, že ochlazují klima. Odpařují vodu a chladí ovzduší, přitom ta vlhkost nemizí, ve vyšších polohách se sráží a padá zpátky v podobě deště, jinovatky či rosy. U míst, která jsou bez vody, se vzduch přehřívá a vlhkost utíká do horních částí atmosféry a pak spadne jinde.

Velmi důležité jsou při zadržování vody v krajině. Často se mluví o nádržích, ale to úplně není ono. Máte vodu zachycenou v nádrži, ale co s ní potom? Mokřadní půdy fungují jako houba, nasáknou se a poté vodu volně upouštějí. Dokážou tak přirozeným způsobem hodně vody zadržet, což je důsledek vysokého podílu organických látek. V zemědělských půdách organických látek pořád ubývá, půda je více mineralizovaná, navíc je zhutněná, takže není schopna zadržet vodu.

Takže kdybych měl shrnout hlavní přínosy, je to lokální ochlazování klimatu, zadržování vody v krajině, velká biodiverzita a zpomalování povodňových událostí. A možná bych dodal ještě potravinou funkci. Mezi mokřady se počítají i rýžoviště, přičemž rýže je základní potravina pro významnou část světa. U nás jsou typickými potravinovými plody mokřadních oblastí borůvky a brusinky.

Existují nějaké druhy či typy mokřadů, nebo se vše bere jako jednolitý mokřad?

Existuje kategorizace, úplně ta základní už z padesátých let minulého století rozděluje mokřady na sladkovodní, pobřežní, tedy slané mokřady, bylinné a mokřady se stromy. Ty mají další velké množství podskupin. V Česku jsou určitě nejvýznamnějšími mokřady rašeliniště. To je klasický příklad mokřadu, u kterého ještě hraje roli další věc, o které jsem se nezmiňoval, a to je ukládání uhlíku, o čemž se teď hodně hovoří. Rašeliniště jsou napájena jenom dešťovou vodou, při rozkladu rašeliníku se uvolňují huminové látky, což jsou kyseliny, a ty vody jsou velmi kyselé a chudé na živiny. Probíhá tam velmi pomalá a neúplná dekompozice a rašeliniště představují v celosvětovém měřítku velká úložiště uhlíku.

Jaké další typy mokřadů najdeme v Česku?

V rámci Ramsarské úmluvy máme čtrnáct takových lokalit, které spadají pod její ochranu. Pět z nich jsou vysloveně rašeliniště. Druhým typem jsou rybníky, což většina lidí ani za mokřad nepovažuje. Takovou oblastí jsou i podle úmluvy Třeboňské a Lednické rybníky. Další oblastí, které se ale u nás v minulosti moc „nedařilo“, jsou říční nivy. Mnoho jich zaniklo kvůli regulaci menších toků, kdy byla snaha co nejrychleji vodu odvést pryč z krajiny, aby nedocházelo k zaplavování například zemědělské plochy. Nivy řek jsou ale pro krajinu také poměrně zásadní. Samozřejmě pak máme vrbiny, olšiny, mokré louky, ale já bych řekl, že rašeliniště, nivy řek a hlavně rybníky patří mezi naše nejvýznamnější mokřady. Nezapomínejme ještě na lužní lesy, což je typ nivy, ve které rostou stromy. Těch tu moc nemáme, ale významné jsou.

Vy už jste na to narazil, říkal jste, že od padesátých let se přistupovalo k melioracím a vysušování.

Byl to historický přístup, kdy jsme nejdřív chtěli všechno vysušit, a nyní se to snažíme vrátit zpátky. K vysušování vedly dva důvody. Bylo kvůli zemědělství, protože kromě rýže u nás zemědělské plodiny nerostou zaplavené vodu. Druhým důvodem byla výstavba infrastruktury, rozšiřování měst. Hodně se vysušovalo, protože převládal názor, že mokřady vlastně k ničemu nejsou. A navíc jsme měli hodně odborníků na meliorace.

V padesátých a šedesátých letech minulého století se začaly mokřady hodně studovat a koncem století se vyčíslily ve finanční podobě ekosystémové služby. Nejvíce se to zaměřovali Američané, kteří spočítali, že například hodnota mokřadů pro společnost je pětadvacetkrát vyšší než hodnota zemědělské půdy, protože ta má pouze jedinou funkci, a to produkci potravy. Mokřady ale mají funkcí mnohem více, například rekreační. Asi málokdo si půjde v parném létě odpočinout na pole, zamíří spíš k rybníku.

Odhaduje se, že od začátku dvacátého století dodnes celosvětově zaniklo 50–60 % mokřadů. Přijetím Ramsarské úmluvy se chrání alespoň nejcennější mokřady.

Jak si stojí Česko v ochranně mokřadů v porovnání s jinými státy?

Mokřady jsou v Česku chráněny podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a to obecnou územní ochranou, zvláštní územní ochranou a evropskou územní ochranou přírody a krajiny. Speciální ochranu mají stanoviště a ptačí oblasti. V poslední době se mokřady dokonce obnovují, což je celoevropský trend. Největší pozornost je věnována obnově říčních niv a rašelinišť. Rašeliniště byla odvodňována kvůli produkci dřeva, protože smrky v zaplaveném prostředí moc nerostou. Obdobné odvodnění probíhalo třeba ve Finsku, ale tam se od těchto praktik již dávno ustoupilo. Na Šumavě už mnoho let běží velmi úspěšné projekty na obnovování rašelinišť. Není to úplně snadné, protože řada rašelinišť je ve svahu a musí se udělat kaskády, aby se tam voda držela.

Mokřady mají také velký potenciál při čištění vody. Jak je možné to využít?

Už v šedesátých a sedmdesátých letech se zjistilo, že voda se po průtoku mokřadem výrazně vyčistí. Často se říká, že jsou to takové ledviny v přírodě, které čistí vodu. Využívá se to v kořenových čistírnách odpadních vod, což jsou vlastně malé umělé mokřady. Pro malé obce, kterých máme velké množství, může být kořenová čistírna dobrým způsobem, jak řešit odpadní vody. Údržba přece jen není tak složitá. Nechci říci, že jsou bezúdržbové, ale rozhodně nevyužívají elektrickou energii, takže jsou i úspornější. Umělé mokřady v podstatě simulují prostředí přirozených mokřadů, jen se to děje ve více kontrolovaných podmínkách. Většinou jsou odděleny nepropustnou bariérou a mají tvar optimální pro průtok odpadní vody. Ale jinak jsou biologické a fyzikální procesy, jimiž se voda čistí, stejné jako v přirozených mokřadech.

Mluvil jste i o turistické funkci.

Ta je určitě velmi významná funkce. Když to vezmu namátkou, třeba floridské Everglades, kde jsem několik let pracoval, jsou obrovský mokřad a velice populární turistická destinace. Delta Dunaje je také populární destinace pro turisty, velmi navštěvované mokřady se nacházejí i v Polsku, Estonsku, Švédsku, Španělsku nebo Francii. U nás je to třeba vyhlášená destinace Červené blato u Třeboně, známé jsou lednické rybníky a velmi oblíbená jsou také rašeliniště na Šumavě, v Krušných horách nebo ve Slavkovském lese.

V poslední době je více sucho, vody v krajině ubývá. Může to mít vliv na mokřady, nebo ty naopak přispívají k tomu, aby se to dělo méně?

Mokřady vodu zadržují. Když je porovnáte se zemědělskou půdou, ta obsahuje čím dál méně organických látek a čím dál více látek minerálních. Příkladem klasické minerální půdy je písek. Studentům dávám příklad: vezměte si květináč s pískem, vedle nějaký zemní substrát a vedle rašelinu. Nalijte tam vodu a pískem vám okamžitě proteče, ze zemního substrátu jí vyteče méně a z rašeliny vám nejspíš nevyteče nic.

Jak dlouho trvá obnova mokřadu?

To záleží na tom, co byste vzal jako kritérium pro obnovu. Jestliže budete mít nějaké pole, které bude odvodněné, odstraníte drenáž a nějakým způsobem se zaplaví, tam se mokřadní vegetace vrátí poměrně rychle. Vrátí se ptáci, když tam bude volná hladina, třeba kachny. Něco jiného je doba, než se obnoví půda, která vzniká po milimetrech. Takže než se vytvoří mokřadní půda bohatá na organické látky, bude to trvat deset, dvacet a někdy i více let.

Takže na banální otázku, jestli bychom měli mokřady obnovovat, je asi jasná odpověď.

Samozřejmě že ano. Když máte vedle sebe mokřad nebo velký rybník a pole, rozdíl v biodiverzitě je prostě markantní. Pak je tu ukládání uhlíku a zadržování vody. Mokřady významně regulují teplotu tím, že vodní rostliny hodně odpařují vodu. Rákosiny a podobné porosty odpařují běžně pět až sedm litrů vody z metru čtverečního. Z fyziky víme, že na odpaření jednoho litru vody potřebujeme asi 0,7 kWh, takže metr čtvereční chladí ovzduší výkonem 3,5–4,0 kWh, což je obrovský výkon.

Aniž člověk zná tato čísla, když je 35 stupňů Celsia, bude mu určitě lépe u vody než na poli. Kolegové v Třeboni dělali termovizní snímky: v horkém dni má střecha téměř 60 stupňů a zamokřená louka 25 stupňů. Mokřady tedy pomáhají vyrovnávat výkyvy mezi dnem a nocí, protože se nepřehřívají. V poslední době se často vytváří mokřady v městském prostředí a ty se většinou stávají místem pro rekreaci a relaxaci či sportování. Můžete si tam jít zaběhat nebo na procházku, pro odpočinek je to výborná věc.

A poslední otázka: Jaký je váš nejoblíbenější mokřad?

Já mám velmi rád přímořské pobřežní mokřady, třeba v Estonsku. Pak se mi moc líbí rašeliniště. Rašeliníků je několik set druhů, každý má jinou barvu, je to barevné a příjemné. A moje nejoblíbenější mokřadní rostlina je ta nejběžnější – rákos obecný.