Propojením záchranné stanice a rezervace vznikla naučná stezka

Území Toulovcových maštalí leží asi deset kilometrů jihozápadně od Vysokého Mýta na rozmezí České tabule a zvlněných okrajů Českomoravské vrchoviny. Zřejmě nejzajímavější částí území jsou pískovcové skalní útvary Budislavických skal. Pískovcová plošina mezi Budislaví, Jarošovem, Vranicemi a Prosečí, pokrytá lesy, je rozdělena čtyřmi údolími – V Kvíčalnici, Voletínským, Vranickým a Karálky – která ji protínají od jihu k severu. Spolu se svými přítoky je vyhloubila říčka Novohradka, která tak vytvořila soustavu skalnatých údolí zaříznutých místy až do šedesátimetrové hloubky v pískovcích a podložních krystalických horninách. Svahy těchto údolí tvoří pískovcové skalní stěny místy rozčleněné do samostatných útvarů: věží a pilířů, výčnělků, rozsedlin a bloků. Některá místa, například Toulovcovy maštale a Městské maštale, nesou znaky vývoje skalních měst. Ta se však od ostatních skalních měst ať už v Českém ráji, nebo třeba v Adršpachu liší tím, že nevystupují nad okolní terén, ale jsou zahloubena do pískovcové plošiny pod její povrch.

Jednodušší je přímé spojení záchranné stanice s rezervací

Není divu, že podmanivý a tajemný kraj Toulovcových maštalí přitahuje poutníky a výletníky. Ti se často zastavovali v Záchranné stanici Pasíčka a vyptávali se, kudy se do Maštalí dostanou. A tak vedoucího záchranné stanice Josefa Cacha a bývalého starostu města Proseč Martina Nováka napadlo, že obě místa propojí naučnou stezkou. „Pěšky přes les je to od nás do Maštalí složitější, a tak bylo jednodušší vybudovat přímé spojení,“ říká Milan Oppa ze Záchranné stanice a ekocentra Pasíčka. Všichni tři se podíleli na naplánování i realizaci projektu.

Projekt ukazuje vznik skalního města i vsakování vody do hornin

„Z dotace bylo realizováno hned několik věcí,“ přibližuje Milan Oppa. „Vytvořili jsme ukázku vzniku skalního města, ukázku vsakování vody do hornin, naučnou stezku a panely na ní,“ vypočítává. Ukázku vzniku skalního města tvoří tři bloky pískovce osazené u objektu Informačního centra. První je celistvý, neporušený o objemu zhruba metru krychlového a představuje moře v době usazování pískovce. Na druhém bloku jsou připevněny ohlazené pískovcové haklíky, ten prezentuje první stadium zvětrávání pískovce. Na posledním, třetím bloku je znázorněno současné skalní město Městské maštale. Bloky jsou doplněny geologickým a geomorfologickým popisem Maštalí.

Ukázku vsakování vody do hornin ukazují také tři kamenné bloky. První je vertikálně instalovaný blok pískovce s otvorem v podobě malé studánky. Ten demonstruje schopnost pískovce propouštět vodu. Další je blok opuky, na kterém se ukazuje schopnost této horniny propouštět vodu, a poslední je blok žuly, na němž je svým způsobem také možné ukázat propustnost horniny– v porovnání s ostatními bloky je prakticky nepropustná.

Na naučné stezce čekají na návštěvníky informační panely

Naučná stezka, která v rámci projektu vznikla coby propojení záchranné stanice a skalního města, je vytyčena pásovým značením. Začíná u objektu Informačního centra v Návštěvnickém centru pro Národní geopark Železné hory a je napojena na stávající turistické trasy v Boru u Skutče. Její trasa vede přes louku a podél stezky jsou vysázeny ovocné stromy původních druhů, v jejichž skupinkách jsou umístěny panely naučné stezky.

Každý z panelů, připevněných na dřevěném stojanu, informuje o jednom z fenoménu území, a neboť se jedná o skalní město, je docela přirozené, že se začíná geologií.

Pískovec, opuka a rula

Na prvním panelu se seznámíme s pískovcem, opukou a rulou. Dozvíme se, že pískovec je zpevněná, klasická usazená hornina a že horninu lze za pískovec označit, pokud její podstatnou část tvoří zrna o velikosti 0,06 až 2 milimetry. Složení pískovce se liší podle místa výskytu a pískovce mohou mít různou barvu, od šedé přes žlutou až po červenou, někdy může být i vícebarevný. Snadno se drolí a zvětrává. Hojně se využívá ve stavebnictví, sochařství a ke kamenickým účelům. Pískovce jsou společně s písky jedněmi z nejrozšířenějších sedimentárních hornin: tvoří více než čtvrtinu všech známých sedimentů na povrchu Země.

Opuka je také usazená hornina, prachovitý druh slínovce, která vznikala z nejjemnějších částic usazených na mořském dně. Tvoří ji prachovité a jílovité částice, dále obsahuje vápencové složky a jehlice mořských hub mikroskopických rozměrů. Množství těchto jehlic určuje její pevnost a trvanlivost. Kromě nich často obsahuje i zbytky dírkonošů a má bělavou až šedavě žlutou barvu.

Rula je hornina vzniklá za vysokého stupně regionální metamorfózy z kterékoliv dříve vzniklé horniny, ať už z vyvřelých hornin, nebo z usazenin. Ruly vzniklé z vyvřelin se nazývají ortoruly, ruly vzniklé metamorfózou sedimentů jsou pararuly. Je pravděpodobné, že rula tvoří velkou část hlubší vrstvy kontinentální kůry. Pevné a nezvětralé ruly se místně používají ve stavebnictví, i když pro své snadné zvětrávání nejsou nejvhodnějším materiálem. Pro svou dekorativnost jsou ale přesto využívány na schody, chodníky nebo štěrk.

Dřeviny

Další panel představuje dřeviny přírodní rezervace a jejich možné využití. Tvoří je tu především borový les, ale narazíme i na buk lesní, smrk ztepilý, jedli bělokorou, javor klen a břízu pýřitou. Porosty tvoří hlavně brusnice borůvka, brusnice brusinka a vřes obecný.

Jedle bělokorá je vysoký statný jehličnatý strom, který ve střední Evropě roste v horských a podhorských lesích, kde společně s bukem vytváří dnes již vzácné bukovojedlové lesy. V našich lesích se kvůli znečištěnému vzduchu, silnému spásání zvěří a opomíjení ze strany lesníků vyskytuje jen velmi málo. Jedlové dřevo se používá při rekonstrukci krovů historických budov a dřevěných staveb či zastřešených mostů.

Brusnice borůvka tvoří v Maštalích jeden z nejhojnějších porostů. Její modrý plod stejného názvu má výraznou chuť a schopnost barvit do modra. Je zdrojem antioxidantů, které působí pozitivně proti rakovinnému bujení. Nízkorostoucí keře vřesu obecného vytvářejí vřesoviště. V léčitelství se vřes využíval k léčení revmatismu, dny, při zánětech ledvin a močových cest. Vysoce ceněný je také vřesový med.

Byliny

Třetí panel nás seznamuje s bylinami. Kvůli písčité půdě je přírodní rezervace Maštale ochuzena o velké množství z nich. Vyskytují se tu ale žebrovice různolistá, vrbina hajní, krabilice chlupatá, devětsil bílý, plavuň pučivá a kokořík přeslenatý.

Žebrovice různolistá je stálezelená kapradina s dvěma odlišnými druhy listů. Roste na kyselých půdách smrčin a borů. Vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost a nesnáší přímé sluneční světlo. U nás je žebrovice různolistá na Červeném seznamu IUCN zařazena mezi vzácnější druhy vyžadující větší pozornost.

Plavuň pučivá je zástupcem plavuňovitých rostlina a u nás patří k ohroženým druhům. Výtrusy plavuní jsou hořlavé a v minulosti se využívaly například k výrobě světelných efektů při divadelních představeních. Plavuňový prášek nachází své využití i v kriminalistice: přidává se do směsi, která slouží k zjišťování otisků prstů. V lidovém lékařství a farmacii se využívá prášek ze zralých výtrusnicových klasů, který má protizánětlivé účinky a může sloužit i jako insekticid.

Vrbina hajní je žlutě kvetoucí vlhkomilná rostlina s poléhavou lodyhou, jejíž výskyt je spojen převážně s vlhkem, stínem a lesem. V Česku není vrbina hajní ohrožena, a tudíž ani chráněna.

Savci

Savců, se kterými nás seznamuje čtvrtý panel, se v Maštalích vyskytuje mnoho, počínaje srncem obecným, veverkou obecnou, kunou lesní či liškou obecnou a konče prasetem divokým, lasicí kolčavou, jezevcem lesním či vydrou říční.

Jezevec lesní je jednou z mála lasicovitých šelem, která žije ve skupinách, je aktivní v noci a všežravá. Nepohrdne žábami, žížalami, malými ptáčaty a zdechlinami, ale nevyhne se ani rostlinné potravě. Staví si složitý systém nor, tzv. jezevčí nory, které si pravidelně uklízí. Zimu tráví hibernací, zimním spánkem.

Srnec obecný, nejmenší evropský zástupce jelenovitých, se vyznačuje jemně klenutým hřbetem, nízko nasazeným krkem a zakrnělým ocasem, zcela ukrytým v srsti. Nejlépe mu vyhovuje otevřená krajina s menšími lesy, křovinami, poli a loukami. Denně prospí pouze necelé tři hodiny. Živí se nejrůznějšími druhy bylin a trav, ale pochutná si také na větvích, houbách i polních plodinách.

Lasice kolčava je jedna z nejmenších a nejrozšířenějších lasicovitých šelem. Je aktivní ve dne i v noci a loví malé hlodavce a ptáky. K chytání hlodavců má kolčava výborně tvarované tělo. Štíhlý, hadovitě protáhlý trup na krátkých bězích se neobyčejně snadno protáhne každou hraboší chodbičkou. Mezi přední vlastnosti lasice patří lstivost a vypočítavost.

Obojživelníci

Obojživelníky, zčásti spjaté s životem na souši a zčásti s životem ve vodě, uvádí pátý panel. V přírodní rezervaci Maštale můžeme narazit na mloka skvrnitého, čolka obecného, čolka horského, skokana hnědého, ropuchu zelenou, ropuchu obecnou, rosničku zelenou, kuňku obecnou a všechny tři druhy zelených skokanů: zeleného, krátkonosého i skřehotavého.

Nápadně a pestře zbarvený mlok skvrnitý upozorňuje svou barvou predátory na to, že je jedovatý. Po celé kůži a zejména pak ze žláz za ušima vypouští jedovatý sekret, díky němuž se jim ubrání. Nejvíce aktivní je po dešti a v noci. Zajímavostí je, že neklade vajíčka, ale rodí živé larvy. Řadí se mezi silně ohrožené druhy zvířat.

Čolek horský je středně velký ocasatý obojživelník. Jako u jiných čolků je poměrně velký vzhledový rozdíl mezi jeho vodní a suchozemskou formou. V noci se čolek vydává na lov různého hmyzu, pavouků či červů. Na podzim vyhledává bezmrazové úkryty, kde ve strnulém stavu přečkává zimu.

Ropucha zelená je robustní žába s béžovou kůží, zeleným mramorováním a zelenými skvrnkami. U nás se vyskytuje souvisle jen v některých nížinných oblastech. Aktivní je především v noci, živí se hlavně hmyzem. Je to silně ohrožený druh.

Ptáci

Maštalské ptáky představuje šestý panel. Zahlédnout zde můžeme kulíška nejmenšího, sýkoru parukářku, sýce rousného, žluvu zelenou, jestřába lesního, datla černého, ořešníka kropenatého, křivku obecnou, čápa černého a další zástupce opeřené říše.

Sýc rousný je malá sova s opeřenýma nohama, kontrastně zbarveným závojem a černě lemovanýma očima. Na hřbetě má bílé skvrny a loví jenom v noci. Je zvláště chráněný jako ohrožený druh sovy. Jeho mladí jsou čokoládově zbarvení. Hnízdí obvykle v dutinách po datlu černém, klidně ale obsadí i vyvěšenou budku.

Datel černý je velký druh šplhavce, nezaměnitelně černý s bílým okem a červeným zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Datel černý je v lese prospěšným druhem – nejenže v lese konzumuje dřevokazné druhy mravenců, ke kterým se žádný jiný druh šplhavce nedokáže v takovém rozsahu dostat, ale jeho dutiny používá k hnízdění a nocování řada dalších druhů ptáků užitečných pro les, jako jsou holub doupňák, sýc rousný nebo kavka obecná.

Křivka obecná je nápadný pták se silně stavěným tělem, nápadně krátkým ocasem a charakteristickým zakřiveným zobákem s překříženými špičkami. Je velice obratná, často visí i vzhůru nohama. Je typickým semenožravcem, který požírá výhradně semena jehličnatých stromů, především smrků a borovic.

Plazi

Na sedmém panelu se dozvídáme, jaké můžeme v maštalské přírodní rezervaci při velkém štěstí pozorovat plazy. Vyskytuje se tu zmije obecná, užovka obojková, užovka hladká, ještěrka obecná, ještěrka živorodá a slepýš křehký.

Zmije obecná je jediný jedovatý had v severozápadní Evropě. Její délka je maximálně devadesát centimetrů. Na hřbetě má klikatou čáru, na hlavě kresbu ve tvaru „V“ nebo „X“ a má svislé štěrbinové zorničky. Zimu přečkává hibernací, na jaře a v létě se ráda sluní v otevřené krajině, kde ji potkáváme nejčastěji. Žije však v mokřinách a rašeliništích. Je živorodá.

Slepýš křehký připomíná hada, je to však beznohý ještěr, který je při polapení nepřítelem schopen upustit ocas. Obvykle žije skrytě pod kameny, hromadami odpadků a kdekoli, kde narazí na stinné místo. Aktivní je hlavně navečer, živí se různými bezobratlými a slimáky a stejně jako zmije je živorodý.

Ještěrka živorodá je nejvíce rozšířená ještěrka v Evropě. Na zemi žije obvykle v husté vegetaci a živí se hlavně hmyzem a pavouky. Obvykle má hnědou či olivovou barvu a narůžovělé bříško, někdy jsou ale jedinci černí nebo světle hnědí.

Hmyz a ryby

S hmyzem na území rezervace nás seznamuje osmý panel, vybírá si k tomu tři druhy.

Páskovec kroužkovaný je druh vážky z podřádu šídel. Vyskytuje se jen ve střední a východní Evropě. V celém Česku na něj narazíme jen vzácně. Je zapsaný v Červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých jako druh zranitelný. Patří mezi největší české vážky. Má černé tělo s výraznými žlutými pruhy na hrudi. Jeho nymfy žijí na písčitých dnech horských potůčků, kde se živí vodním hmyzem. Nymfa se vyvíjí velmi dlouho, od tří do pěti let. Dospělci létají od června do srpna. Létají kolem horských potůčků, daleko od nich nezaletují, často sedají na okolní vegetaci.

Batolec duhový je nápadný druh denních motýlů z čeledi babočkovitých. Je zajímavý tím, že podle úhlu dopadu slunečního světla se barva jeho křídel mění z hnědé přes fialovou až na jasně kovově modrou a zpět. Je rozšířený v téměř celé Eurasii, u nás není hojný.

Rezervaci obývá i vzácný svižník písčinný, jehož původním stanovištěm jsou písčinné nebo štěrkové náplavy řek s řídkou vegetací, které se při jarních povodních udržují téměř bez vegetace.

V Toulovcových maštalích nechybí ani ryby. Jim se věnuje devátý, poslední panel. Žije tu střevle potoční a pstruh obecný.

Projekt se podařil, i když se jeho tvůrci nevyhnuli pochybám

Realizace projektu probíhala podle slov Milana Oppy na základě předem daného plánu. „Pouze stavby přístřešků se odvíjely od počasí, protože ne všechna sezení jsou v dobrém dosahu silnice,“ připomíná. Celý projekt hodnotí kladně. „Splnil očekávání. Jeho hlavním přínosem je propojení rezervace se stanicí naučnou stezkou, kterou turisté hojně využívají.“ Během prvních tří měsíců se ale její tvůrci museli potýkat s hořkou skutečností bezohledného chování některých turistů. „Například několik tabulí na naučné stezce bylo poškozeno rýpanci a dvě byly zcela zničeny, stejně jako jeden stojan,“ konstatuje. „Zmizelo i několik ovocných stromů, které se musely nahradit. Byla to taková prvotní vlna, kdy si člověk říká, zda má smysl ještě něco vymýšlet a realizovat. Od náhrady stromů a několika oprav se naštěstí už nic dalšího nestalo,“ říká. „Osobně jsem si všiml, že naučná stezka je velice aktivně využívána dětskými tábory, spolky a školními skupinami dětí, kdy má vedoucí nebo učitel předem připraveny tematické otázky vztahující se přímo k naučným tabulím,“ uzavírá příběh projektu, který určitě mělo smysl uskutečnit.