Energetický manažer: Komunitní energetika má smysl, musí se dělat ve velkém
Mohl byste se na úvod čtenářům představit? Co děláte a za co jste zodpovědný?
V současné době dělám ředitele příspěvkové organizace Energetická Brumovice. Ta má za úkol řešit veškeré energetické potřeby obce Brumovice, všechny projekty na snížení energetické náročnosti obecních budov, výstavbu obnovitelných zdrojů, technický dozor, vedení energetického managementu a také výběr dodavatelů energií pro obec. Nemám kompetenci uzavírat smlouvy, tam je rozhodování na zastupitelstvu a radě, ale jsem poradní hlas. Zároveň dělám podobné služby i pro několik okolních obcí a jsem energetickým koordinátorem místní akční skupiny Hustopečsko, kde pomáhám obcím s jejich energetickými potřebami. Kromě toho jsem předsedou nově založeného energetického družstva Hotař, které vzniklo díky dotaci z Národního plánu obnovy. V energetice mám zhruba 25 let praxe.
Jaký byl prvotní impuls, že jste se v Brumovicích začali věnovat energetice v tak velkém rozsahu?
Původně jsem pro obec Brumovice pracoval jako živnostník, dělal jsem elektromontáže, elektroinstalace a projektovou dokumentaci, třeba na rekonstrukci elektroinstalace v základní škole. Projekt na školu jsme dokončili kolem roku 2019 a od té doby jsme se snažili získat dotace na rekonstrukci. Jako malá obec o zhruba tisíci obyvatel a s rozpočtem asi 22 milionů ročně jsme nebyli schopni z vlastních peněz zaplatit čtyřmilionovou rekonstrukci elektroinstalace. Žádali jsme o všechny možné i nemožné dotace, ale neúspěšně. Zlom nastal ve chvíli, kdy byla v roce 2022 vyhlášená výzva RES+ z Modernizačního fondu. Tam jsem viděl možnost, jak rekonstrukci a fotovoltaiku financovat. Z původní úvahy „dáme solár na školu“ se postupně stal komplexní projekt o velikosti přes 260 kWp instalovaného výkonu, skoro 300 kWh v bateriích a šesti odběrných míst v obci.
Z toho jste volně přešli na komunitní energetiku?
Už dřívější výzva RES+ uvažovala o komunitní, tehdy se říkalo komunální, energetice, ještě před zákony o obnovitelných zdrojích energie. Od té doby jsem se do tématu sdílení a komunitní energetiky ponořil opravdu hluboko. Naše MAS (místní akční skupina – společenství obcí – pozn. red.) se stala řekl bych velmi aktivním členem Unie komunitní energetiky. Díky dotaci, kterou jsme získali na komplexní studii, jsme se toho poměrně hodně naučili a dostali jsme se k informacím, které bychom třeba získávali horko těžko. Díky získaným prostředkům jsme si mohli zaplatit opravdové odborníky a mohli jsme řešit problémy, na které nově vznikající družstva či společenství narazí až časem. Jedna věc je společenství založit, získat členy a tak dále, pak najednou narazíte na daňové věci, jak je to s odpočtem DPH, musíte řešit hodně věcí. A tohle všechno jsme my právě díky té studii byli schopni odhalit, analyzovat a vlastně vyřešit. Netvrdím, že máme vyřešené všechno, je to novinka, ale myslím si, že jsme toho zvládli v tom krátkém období poměrně dost.
Ale abych se vrátil na začátek. Díky tomu, že jsme se do toho ponořili, jsme zjistili, že se nám podaří starou elektroinstalaci ve škole opravit s pomocí poměrně štědré dotace. V tom jsme spatřovali obrovský přínos. Dále z těch studií vycházelo, že s využitím dotace bude návratnost fotovoltaických elektráren zhruba do pěti let od investice. Tím se podařilo obec přesvědčit, že jde o přínosnou cestu.
Rozhodně by nic nevzniklo bez podpory zastupitelstva a starosty, bez jejich důvěry. A taky bez dotací, které nám umožnily projekt vůbec rozběhnout a zároveň zaplatit odborníky, kteří nám pomohli vyřešit spoustu věcí.
Jaké hlavní přínosy má komunitní energetika pro obec a pro její obyvatele, když to zkusíte vysvětlit i pro laiky?
Jsme pořád spíš na začátku, takže je těžké mluvit o konkrétních dopadech. Mnoho lidí si může myslet, že vznikne nějaká nová komunita. Tady je důležité říct, že v Brumovicích už dlouho existuje velmi bohatý komunitní život – Sokol, hasiči, farnost, vinaři, folklor a tak dále. Energetická komunita je jen další střípek do téhle mozaiky, ne její základ. Neplatí, že by komunitní energetika „zavedla“ komunitní život, ten tu byl dávno předtím.
Pro obec je hlavní přínos v tom, že si může vyrobit elektřinu na jednom objektu a spotřebovat ji na jiném. To přináší úsporu. Díky našemu modelu umíme nabídnout tři ceníky. Základní ceník je pro dodavatele nastavený na jednu korunu, takže „fotovoltaikáři“ nám dodávali za jednu korunu, což už pro ně je výrazně lepší cena, než je standardní na trhu. Za další máme ekologický či ekonomický či sociální ceník, kde máme nastavených 50 haléřů. A o tomhle ceníku nerozhoduje společenství, ale dodavatel. Může prostě říci, já chci tomuto a tomuto odběrnému místu, například naší diakonii, poskytnout elektřinu za sociální cenu. A tak má diakonie výrazně lepší cenu elektrické energie než u obchodníka. A pak máme nulovou cenu, třeba pro sdílení mezi obecními objekty. Když obec na jednom objektu vyrobí a přes společenství to spotřebuje na jiném objektu, cena energie je nula.
Cena je nula, ale všechno musíte administrativně vyřídit. To také něco stojí?
Platí se administrativní správní odměna společenství, protože sdílení musíte nějakým způsobem účtovat. Jsou s tím poměrně nemalé administrativní náklady a ty náklady musí být z něčeho financovány. Takže tam máme odměnu 60 haléřů k jedné kilowatthodině. Je to všechno vidět na našich stránkách www.ed-hotar.cz. Tam jsou veškeré dokumenty, které jsme díky dotaci vyhotovili. To znamená stanovy, ceníky, smlouvy, provozní řád, všechno je veřejné. Chceme být transparentní a všechno zveřejňujeme.
Jak konkrétně dnes komunitní energetika v Brumovicích vypadá? Jaké zdroje máte a kdo je zapojen?
Do projektu jsou zapojeny obecní objekty, také dva podnikatelé, jeden střední, a dokonce jeden velký podnik. Velký podnik nemá hlasovací právo, ale i tak se mu vyplatí se zapojit, například když chce poskytovat energii jako benefit zaměstnancům. To je další přínos pro obec, propojení s podnikatelskými subjekty.
Dále je tam farnost Brumovice, diakonie s několika objekty v obci a několik domácností, zhruba deset, včetně výrobců i odběratelů. V tuto chvíli máme jako zdroj pouze fotovoltaické elektrárny, ale začínáme vyjednávat s bioplynovými stanicemi.
Zkušenost z jiného projektu ukazuje, že pokud máte stabilní zdroj typu bioplynky, sdílení získá úplně jiný rozměr. Můžete pokrýt téměř celou spotřebu a cenově konkurovat nebo být pod cenami obchodníků. A je potřeba si říct na rovinu, v Česku pořád platí, že peníze jsou až na prvním místě. Ekologie je hezká, ale většina lidí reaguje na to, jestli ušetří.
Jaká jsou hlavní úskalí a bariéry, na které narážíte?
Těch bariér je hodně a většina je spíš legislativní než technická. Obrovským tématem je ekonomická udržitelnost. Všechny studie ukazují, že jen čisté sdílení energie energetické společenství neuživí, pokud nesdílí víc než zhruba 2 GWh ročně. Do té doby je to ekonomicky hodně napjaté. Jedinou částí z celé ceny elektrické energie, kterou můžete ovlivnit, je jenom část dodávky elektrické energie, nic jiného ovlivnit nemůžete. A pokud jako nyní cena energií klesá, musíte cenově bojovat s cenou obchodníků. A konkurence je hodně těžká. Další problém je, že energetická společenství jsou ze zákona neziskovky – i kdybyste měli formu společnosti s ručením omezeným nebo akciovky, zisková být nemá, rozdělit můžete maximálně třetinu zisku. Jenže banky a úředníci k tomu často přistupují, jako kdyby šlo o běžný byznys projekt.
Podle mě není ani vhodně nastavená legislativa, která komunitní energetice naproti nejde. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, abych to řekl kulantně. Ale pořád je tady spousta nadšenců, kteří do toho jdou. A chceme ukázat, že to má smysl. O to se snažíme i v Brumovicích a okolí.
Pak jsou tu konkrétní podmínky dotací. Například podmínka, že musíte v jednom dni nasdílet minimálně 60 % vyrobené energie. Pokud sdílíte do fabriky a ta má v červenci čtrnáctidenní celozávodní dovolenou, prostě to nesplníte. Přitom rezervovaný výkon vám distributor povolil, takže další omezování denním limitem je bariéra. A nakonec je to i o přístupu. Lobby velkých obchodníků s energiemi je silná a část politiků i úředníků podle mě nemá detailně nastudovanou legislativu kolem energetických společenství.
Jak vypadá vaše dlouhodobá vize? Kde byste chtěl komunitní energetiku v Brumovicích vidět za pět až deset let?
Když to řeknu stručně, chceme přesdílet dvě gigawatthodiny ročně. To ale není jen o Brumovicích samotných, to není ani zdaleka spotřeba celé obce. Naším cílem je, aby se do společenství zapojily i další obce v rámci obce s rozšířenou působností (ORP) a postupně i v sousedních ORP. Konkrétně v Brumovicích chceme vybudovat mikrogrid, tedy propojit obecní objekty vlastním vedením přes vlastní trafostanici. Využít kombinaci fotovoltaiky, baterií a třeba kogenerační jednotky na biomasu, hlavně na réví (zdřevnatělý výhon vinné révy – pozn. red.) z vinohradů, které má překvapivě dobrou výhřevnost. Pořídit výkonné dobíječky pro elektromobily a minimálně dvě auta pro carsharing.
Rádi bychom také vytvořili síť komunitních nabíječek v dalších obcích, které mají fotovoltaiku, a členům společenství nabídnout zvýhodněné ceny nabíjení. Celorepublikově už připravujeme projekt s dalšími energetickými společenstvími, aby členové měli stejné podmínky na nabíjení napříč republikou, člen za členskou cenu, nečlen za běžnou komerční. Úplně největší cíl je ale udržet společenství životaschopné. Za současných podmínek je to bez nějaké formy podpory velmi těžké a do velké míry je to dnes dobrovolnická práce – děláme to po večerech a o víkendech, protože tomu věříme.
Jakou roli v tom všem hrají dotace a jak vnímáte aktuální dotační programy?
Dotace, jako jsou výzvy RES+, považuji pro malé obce za fantastické. Umožnily nám nejen postavit fotovoltaiku, ale i zrekonstruovat elektroinstalaci ve škole a dalších objektech. Dělám poradenství asi pro dalších devět obcí, pomáhám jim od podání žádosti až po výběrová řízení, technický dozor i vyúčtování. Nová zelená úsporám už má své místo dávno obhájené. Co mi ale chybí, je lepší komunikace s veřejností. Lidé často vůbec netuší, že tyto programy jsou placené z emisních povolenek. Když jim to vysvětlíte v hospodě, třeba na jejich konkrétním domě, kolik sami zaplatili, kolik šlo z dotace a kolik teď šetří a že je to díky penězům z povolenek, většina je překvapená.
