Starosta Klenovic: Vracíme do okolí obce život

Jste starostou více než osmadvacet let. Klenovice za tu dobu udělaly hodně krajinných opatření. Začali jste s nimi hodně brzo. Jaká k tomu vedla cesta?

Chtěli jsme se vrátit k původní krajině. Z dětství jsem si pamatoval, že ze vsi vedly cesty prakticky do všech směrů. Jako děti jsme chodily po úvozových cestách, kolem kterých rostly stromy a remízky. Postupem času ale velká část těchto cest zmizela. Rozoraly se meze, menší pole se změnily v bloky zemědělské půdy a krajina „oslepla“, zůstala holá a plochá. Zůstalo jen několik hlavních cest. Najednou jsme zjistili, že se do některých částí katastru vlastně ani pohodlně nedostaneme. Přitom cesta není jen dopravní spojení. Když je kolem ní alej, poskytuje stín, funguje jako větrolam, zadržuje vodu a vytváří prostor pro život. Začali jsme tedy kolem stávajících cest sázet aleje a tím to začalo.

Bylo složité začít s krajinnými úpravami?

Určitě to není jen tak, potřebujete několik strategických dokumentů. My jsme měli jako obec v tomto velkou výhodu. Náš katastr leží na trase velkých liniových staveb – dálnice, železniční koridor, trasa velmi vysokého napětí. Kvůli nim stát zahájil rozsáhlé pozemkové úpravy, které jsou základem všeho. Vypořádaly se vlastnické vztahy a vznikl takzvaný plán společných zařízení. V něm je zakresleno, kde mají být nové aleje, biokoridory, průlehy a další prvky. A také nové cesty, o kterých jsme se bavili v úvodu, protože je potřeba mít přístup k pozemkům.

Jak si mám vliv pozemkové úpravy představit ve vztahu ke krajinářským prvkům?

Díky pozemkové úpravě, kterou udělal Státní pozemkový úřad, jsme se mohli aspoň zčásti vrátit k tomu, jak jsme to tady měli dříve. Máme připravený podklad, nemusíme složitě řešit vlastnictví pozemků a víme, co je kde navrženo.

Ale pak je na obci, co s tím udělá.

Ano, my pak musíme sehnat peníze a udělat to. Ale máme státem zaplacený projekt, máme územní rozhodnutí a vypořádané pozemky. Nemusíte se s nikým dohadovat, protože parcely patří obci.

A kde peníze na krajinné prvky sháníte?

Jak už jsem říkal, spolupracujeme s pozemkovým úřadem, dále s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky, se Státním fondem životního prostředí ČR, peníze jsme čerpali například z Operačního programu Životní prostředí či z Národního programu Životní prostředí. Celkově naše obec investovala do krajinářských opatření přibližně patnáct milionů korun. Bez dotací by většina projektů nevznikla. Myslím, že podobné projekty by měly patřit mezi priority státu.

Zmiňoval jste, že jste začali alejemi podél cest. Jaký byl další větší projekt?

Prioritu měla protipovodňová opatření v Ovčíně, což je jedna z našich osad. Leží u Lužnice a historicky tady máme zkušenosti s velkou vodou. Nejhorší byla situace v roce 2002, ale velká voda přišla i v dalších letech. V roce 2017 vznikla protipovodňová hráz za osm milionů korun. Je to hráz s čerpacími místy, protože jsou tady písky před hrází i za hrází, kterými voda prosakuje. Funguje to jako spojené nádoby. Takže v případě potřeby se voda přečerpává. Protipovodňová opatření se už osvědčila.

Na jedné straně se vodě bráníte, na druhé ji zadržujete.

V přírodě byly běžné mokřady, rybníčky. Bohužel dříve se melioracemi odvodnily velké plochy. Meliorovalo se úplně všechno, i místa na kopcích. Voda se co nejrychleji odváděla pryč. Jenže my dnes potřebujeme pravý opak. Ne aby voda rychle odtekla do Lužnice, z Lužnice do Vltavy a potom přes Labe až do Hamburku. Potřebujeme, aby zůstala tady. Proto jsme na našich pozemcích řešili vybudování tůní. Na ploše 1,3 hektaru máme čtyři krásné tůně. Vybudování stálo pět milionů korun, využila se na to ale stoprocentní dotace.

A jak jsme u tůní viděli, drží se tam voda i teď, kdy je extrémní sucho.

Husinecká přehrada je prázdná, další jsou na polovině své kapacity. Tady se nějaká voda drží. Do okolí tůní se vrací život, začali tam hnízdit ptáci, chodí tam pít zvěř, zkrátka posiluje se biodiverzita krajiny.

Dále jste nám při obchůzce obcí ukazoval průleh a velkou výsadbu. Můžete projekty popsat?

Máme krásný průleh, slouží k zachycení vody. Kolem něho vede cesta, lidé ze srandy říkají, že se chodí projít kolem našeho Lipna. Kromě liniových výsadeb máme ještě plošnou výsadbu. Ta je zatím oplocená kvůli udržitelnosti, ale oplocenku budeme odstraňovat. Jsou tam tři patra, nízké keře, střední keře a stromové patro. Nejsou tam jenom listnaté stromy, ale i bobuloviny. Třešně, jablka, hrušky, angrešty, rybízy a další. Aby si prostě lidi mohli zobnout, když půjdou okolo. To dříve také bývalo běžné.

Zmínil jste reakce občanů. Jak hodnotí investice do krajiny?

Některým lidem se nelíbilo, že jim stromy budou bránit ve výhledu. Po desetiletích byli zvyklí na úplně otevřenou krajinu. Stromy dávají stín, kolem nich roste vegetace, působí jako větrolamy, dá se vyjít do krajiny na procházku. Když pak přišlo horké léto a lidé zjistili, že se můžou projít ve stínu, že kolem zpívají ptáci a krajina vypadá příjemněji, začali to vnímat jinak. K některým opatřením mají výhrady zemědělci. Dnešní technika je obrovská a každá alej nebo remízek znamená komplikaci při obdělávání. Chápu to. Na druhou stranu velké plochy nahrávají vodní i větrné erozi.

Co máte v plánu dalšího?

Máme rozjeté budování dvou interakčních prvků. Zatím je udělána terénní vlna. Budou to cesty, které budou osázeny alejemi.

Jako obec jste získali hned několik ocenění za péči a úpravu krajiny. Doporučil byste něco i jiným starostkám či starostům, kteří by se chtěli třeba u vás inspirovat?

Je mnohem těžší dělat opatření bez komplexní pozemkové úpravy a my máme s pozemkovým úřadem výbornou spolupráci. Ocenění nás potěšila. Nedávno nás navštívila skupina odborníků z několika krajů. Je to hezký pocit. Když stojíte před lidmi, kteří se tím profesionálně zabývají, a oni se přijedou podívat na věci, které se podařilo realizovat, znamená to, že ta práce měla smysl.