Likvidace křídlatky
Podle studie zpracované Botanickým ústavem AV ČR se křídlatka japonská a křídlatka sachalinská dostaly do Evropy coby okrasné rostliny v devatenáctém století a brzy se začaly spontánně šířit do okolí. První žijící rostlina křídlatky japonské byla dovezena v roce 1825 z Číny. Byla pěstována v londýnském parku Chiswick, kde ale uhynula. V Evropě rostoucí křídlatka pocházejí pravděpodobně z jediného klonu, dovezeného koncem čtyřicátých let devatenáctého století Philippem von Sieboldem do města Leiden v Nizozemsku, odkud se prodávala ve formě oddenků do celé Evropy. Stala se oblíbeným prvkem viktoriánských zahrad, vychvalován byl její rychlý růst a krása, zdraví prospěšné účinky oddenků i možnost použití mladých listů místo zeleniny. Pěstována byla rovněž jako rychle rostoucí a pro dobytek chutná pícnina nebo jako medonosná rostlina. Zemědělci ji vysazovali pro ochranu svých choulostivých kultur před prudkým větrem a ostrým sluncem nebo jako protierozní rostlinu. Už v roce 1847 byla v Utrechtu vyhlášena za nejzajímavější novou rostlinu roku. V roce 1841 uvedl katalog společnosti Von Siebold&Company na trh zakrslou horskou variantu křídlatky japonské, která však i přes časnou introdukci nikdy nedosáhla takové popularity ani takového rozšíření jako její původní varianta.
Nejstarší herbářová položka křídlatky japonské byla pořízena Antonínem Weidmannem v roce 1883 v parku v Netolicích. Ve volné krajině byla tato křídlatka poprvé zaznamenána už v roce 1902, a to J. Soukupem v silničním příkopu u zahrady v Jilemnici. Na začátku dvacátého století zplaňovala jen výjimečně, zlom však nastal v meziválečném období, kdy byla běžně nabízena v zahradnictvích. Docházelo k únikům ze zahrad a parků, kde byly křídlatky populární pro jejich rychlý růst jako krycí dekorativní rostliny, působivé zejména ve velkých porostech.
Nebezpečný druh
Dnes jsou křídlatky napříč Evropou i v řadě zemí Severní Ameriky na seznamech nebezpečných invazních druhů, stejně jako na seznamu karanténních rostlinných škůdců Q-banky i na seznamu invazních druhů, které nejvíce ovlivňují biodiverzitu v Evropě, mají negativní vliv na lidské aktivity, zdraví i ekonomické zájmy.
Jelikož všechny křídlatky jsou konkurenčně velmi silné a mají vysokou schopností šířit se, jsou podle Černého a Šedého seznamu tolerovány pouze v předměstských oblastech. Ve všech ostatních případech musí být likvidovány a nové porosty by neměly být zakládány.
U nás se běžně vyskytují tři druhy křídlatek: japonská, sachalinská a česká. Díky rozsáhlému systému rozvětvených oddenků jsou schopny enormního vegetativního rozrůstání, kdy vytvářejí veliké polykormony. Generativní šíření pomocí semen je vzácné, hlavní roli hraje vegetativní reprodukce pomocí malých úlomků oddenků i lodyh, které mohou být při povodních nebo činností člověka šířeny i na velké vzdálenosti. Díky rychlému růstu a tvorbě značného množství biomasy během krátké doby mají křídlatky velkou konkurenční schopnost, vytlačují původní vegetaci a vytvářejí neprostupné porosty.
Navíc do půdy vylučují látky, které jsou pro ostatní rostliny negativní, neboť pozměňují poměry živin v půdě. Neškodí jen přírodě, ale také lidem. Ničí protipovodňová zařízení a poškozují silnice, protože jsou schopny prorůst asfaltem o tloušťce až 5 cm, poškozují chodníky – umějí „rozebírat“ městské dláždění, zarůstá dopravní značení. Křídlatka běžně dosahuje výšky tří metrů, ale může dorůst až do pěti metrů. Způsobuje půdní erozi, znepřístupňuje místa, často ta, která se nacházejí v rekreačních oblastech jako třeba břehy řek a okolí cyklostezek. Zarůstá plochy do té míry, že se stávají pro lidi neprostupnými, a tím se zvyšují náklady na údržbu veřejných ploch. Po sečení velmi rychle naroste, a je tedy nutné časté opakované sečení. Velice obtížně se likviduje, neboť časté sečení ji neodstraní, jen utlumí, a ani pomocí postřiků se jí nelze zbavit za jeden rok.
V Orlických horách
S křídlatkou mají svou zkušenost i v CHKO Orlické hory. Město Rokytnice v Orlických horách tu ve spolupráci se zdejší MAS získalo dotaci z OPŽP na její likvidaci.
„Měli jsme v MAS alokaci na toto opatření OPŽP a po poradě s vedením Správy CHKO Orlické hory jsme už jen hledali vhodného žadatele, který může financovat dopředu,“ vysvětluje Petr Kulíšek z MAS Sdružení SPLAV. „Z dlouhodobé spolupráce se starosty a regionem i pracovníky Správy CHKO jsme věděli, že management křídlatky se tu provádí, ale dostupné prostředky na likvidaci invazních druhů nikdy nestačily k dostatečně velkému zásahu. Na druhou stranu jsme hodně přemýšleli, zda realizace eradikace druhů uvnitř hranic CHKO bude mít dlouhodobý efekt, když její území navazují na území mimo okres nebo CHKO, kde zásah nebudeme moci financovat a zejména křídlatky se mohou šířit. Ale dospěli jsme k úvaze, že alespoň tam se dá navazovat národními prostředky,“ přibližuje situaci, ve které se v době před projektem nacházeli. Když se k dotační příležitosti přidala dobrá odezva i zmapované území na straně Správy CHKO Orlické hory, nebyl důvod otálet.
„Realizovali jsme tříletou eradikaci invazních druhů rodu křídlatka a druhu bolševník velkolepý v hranicích CHKO Orlické hory a zároveň v území MAS Sdružení SPLAV. Na přípravě se podíleli jak pracovníci MAS, tak pracovníci Správy CHKO i starostové. Jednali jsme s dobrovolnými svazky obcí i obcemi, zda tímto způsobem nechtějí přispět k řešení problému. A pan starosta města Rokytnice v Orlických horách Petr Hudousek nakonec získal podporu v Radě města. Poté co se město stalo žadatelem, byla už MAS jen podporujícím subjektem realizace a administrace, kdy jsme na základě zkušeností s menšími zásahy a jejich realizací mohli jednak stanovit kritéria poptávky, jednak oslovit dostatečné množství osob, které by mohly být dodavatelem této systematické práce v terénu. Na administraci se významně podílely i pracovnice městského úřadu, zejména Jana Gärtnerová. Poctivou práci pak odvedl pan Martin Brich jako dodavatel terénních prací,“ vypočítává Petr Kulíšek.
Peripetie v terénu
Při přípravě projektu vycházeli v Orlických horách právě ze zkušeností s menšími zásahy financovanými Správou CHKO a zkušeností několika obcí, kde se na obecní úrovni pokoušeli probírat nešíření křídlatky a v souvislosti s tím péči o obecní i soukromé pozemky. „Nebýt toho, že Správa měla dosti podrobné podklady a bylo možno je pak při realizaci upřesnit a aktualizovat, nemohli bychom ani odhadnout rozsah potřebných prací,“ říká Petr Kulíšek.
„Po zadání prací, jejichž územní a technické vymezení jsme již stanovovali při žádosti města Rokytnice v Orlických horách, se po tři roky několikrát ročně pohyboval v terénu pan Martin Brich a prováděl doplňující průzkum a likvidaci populací rostlin postřikem. Někdy se potýkal s nepochopením vlastníků sousedních pozemků, ale nakonec za přispění pracovnice městského úřadu zásah vždy vykomunikovali. Někteří vlastníci považují křídlatky za okrasnou rostlinu a brání ji i v lese. K fyzickým střetům ale nedošlo. Osvěta v tomto směru není dostatečná, mnozí lidé méně a méně rozumějí přírodě ve svém okolí, když k ní nemají jiný než rekreační vztah,“ vypráví.
Mělo to smysl
„Nejprve to v některých místech vypadalo, že tři roky systematického zásahu nebudou stačit, ale nyní se zdá, že to bylo zásadní,“ hodnotí Petr Kulíšek výsledek zrealizovaného projektu. Projekt podle jeho slov dobře propojil ve spolupráci MAS, obce a zejména obec žadatele a odbornou činnost Správy CHKO s praktickým dopadem. „A to je podstatné,“ zdůrazňuje a dodává: „Doufáme také – a to se projeví v nejbližší době – že zásah po tři roky měl smysl a že návazné pokračování po vodních tocích do sousedství oblasti povede k významnému omezení výskytu křídlatky, která opravdu závažně poškozovala společenstva luk i lesních břehů. Zároveň bychom v našem regionu uvítali podobně dlouhodobě využitelný nástroj na likvidaci lupiny, která je nyní nejakutnějším invazním druhem narušujícím luční ekosystémy i společenstva lesních okrajů.“
Projekty spolupráce v ochraně přírody, jako tomu bylo v tomto případě, mají podle něho smysl. „Je ale třeba pokračovat, druhů i ploch je více,“ míní.
