Modernizace Záchranné stanice Klášterec u Vimperka na Prachaticku
Záchrannou stanici Klášterec u Vimperka pro volně žijící handicapovaná zvířata otevřela v rámci Zoologického programu Správa Národního parku Šumava v roce 2011. „Je to zařízení, které by na území instituce s takovým stupněm ochrany přírody, jakou je národní park, rozhodně nemělo chybět,“ řekl k jejímu vzniku Jan Dvořák, mluvčí Správy NP Šumava. Zraněná nebo nemocná zvířata nalezená na území národního parku Šumava do té doby končila v zařízeních podobného typu v Kašperských Horách, ve Spáleném Poříčí či v obci Temelín, kde je záchranná stanice, kterou provozuje Jihočeská zoologická zahrada Hluboká nad Vltavou. Hlavním důvodem, proč Správa parku stanici vybudovala, byla velká dojezdová vzdálenost a svou roli sehrál i zákaz vjezdu na území národního parku. S dlouhodobým provozovatelem stanice v Kašperských Horách Ivanem Lukešem, dnes již zesnulým, uzavřela Správa Národního parku Šumava dohodu o další spolupráci. „Ivan Lukeš byl naší důležitou oporou především v počátku, kdy nás proškoloval a byl nám k dispozici radou a pomocí,“ vysvětluje ošetřovatelka Kristýna Falková, která v Klášterci pracuje prakticky od jeho vzniku.
Většinu přijatých zvířat tvořili ptáci
Klášterecká stanice původně sloužila zhruba pro stovku zvířat. Na základě zkušeností před jejím otevřením se očekávalo, že většinu přijatých zvířat budou tvořit ptáci poranění o různé překážky, energovody a podobně. „Očekávali jsme především poštolky, káňata, jestřábi, sovy a další,“ říká Jan Dvořák a pokračuje: „Stejně tak jsme očekávali, že se do našeho zařízení dostanou zvláště chránění živočichové, třeba rys.“
Vlastní budova s voliérami byla obložena přírodními materiály, aby co nejvíce splývala s krajinou, měla jednoduchou konstrukci s dřevěnými prvky, byla nízkoenergetická, dobře zateplená se složitým systémem ekologického vytápění a vlastní kořenovou čistírnou odpadních vod. Stavba samotná představuje komplexní záměr sloužící ochraně přírody. Představuje maximální úsporu energie a k tomu i ochranu ovzduší.
Zachránili tu už stovky zvířat
Za dobu své existence ošetřila Záchranná stanice pro handicapovaná zvířata v Klášterci stovky zvířat. Řada z nich se po poskytnutí péče vrátila do volné přírody. „I v současné době jsou typickými pacienty ptáci zranění elektrickým proudem od drátů vysokého napětí, zvířata, která se střetnou s automobilem, ale také mláďata, která nám přinesou lidé v domnění, že strádají,“ vysvětluje ošetřovatelka Kristýna Falková.
Dodává, že ne všechna zvířata, která se do Klášterce dostanou, se povede zachránit. „Naštěstí těch, která se nám podařilo ošetřit a úspěšně vypustit zpět do přírody, je zhruba polovina. Za dobu existence záchranné stanice jich evidujeme několik stovek. Bohužel nedokážeme říci, kolik z těch ošetřených a znovu vypuštěných zvířat přežije a jestli vedou dlouhý a spokojený život.“
Poskytují tu péči nejrůznějším druhům zvířat. Ošetřili už například tetřevy, puštíky bělavé, orly mořské nebo potáplice severní. Co zvířecí pacient, to samostatný příběh. Ten veřejnosti nejznámější je patrně příběh rysa Davida, kterého v roce 2013 jako kotě srazil automobil a způsobil mu závažná poranění zadních končetin. „Po několika operacích se ho nakonec podařilo doslova znovu postavit na nohy. Za to patří velký dík paní doktorce Janáskové. Ale protože v době havárie byl velice mladý a dlouhodobé léčení nedovolilo ho znovu vypustit do volné přírody, uzpůsobil se mu jeden z výběhů v Klášterci. Po pár letech se připravil přírodní výběh v Návštěvnickém centru Kvilda. Díky tomu všemu jsme Davidovi zajistili deset let kvalitního života. Těch deset let, kterých se ale dožil, považujeme za takový malý zázrak, po tom množství operací, nekonečně dlouhé rekonvalescenci a také následcích, které mu zůstaly do konce života,“ vypráví Kristýna Falková.
Většinu zvířat přivezou do stanice pracovníci sami poté, co jim je nějaké zraněné zvíře nahlášeno nálezcem. Někdy je však nálezci přivezou sami a nezřídka úplně zbytečně. „Mnohdy lidé ,zachraňujíʻ mláďata, která to fakticky nepotřebují. Jedná se třeba o malé, ale už opeřené ptáčky, kteří se učí létat, ale jsou pod dohledem rodičů, nebo jsou to koloušci, srnčata a zajíčci, které lidé najdou na louce, ale přitom jen čekají na matku, která odběhla,“ popisuje Kristýna Falková, která se v takových případech pro tato mláďata stává adoptivní mámou. A to je velmi náročná práce. „Když se nám do stanice dostane maličkaté mládě nějakého opeřence, je třeba ho pravidelně a přitom velmi často krmit. Časté krmení však probíhá pouze přes den, horší časy nastaly, když jsem doslova vypiplávala třeba mládě veverky. Tomu jsem musela podřídit nejen svůj denní, ale i noční program. Prostě jsem se pár týdnů pořádně nevyspala,“ vzpomíná.
Modernizace a rozvoj
Záchranná stanice živočichů Klášterec se neustále rozvíjí. V posledních letech se podařilo vybudovat několik nových voliér, například pro krkavcovité nebo pro drobné pěvce. Tyto voliéry významně zlepšují životní komfort zvířatům, případně zajišťují také potřebnou izolaci pro zachraňovaná zvířata, aby při jejich léčení a rekonvalescenci nevznikla nezdravá závislost na člověku, kvůli které by pak bylo obtížné, nebo dokonce nemožné vrátit zvířata do přírody. Tato zařízení vznikla především díky finančním příspěvkům od dárce pana Zdeňka Havla z Prášil. Na provoz stanice, krmení a veterinární péči přispívá nadace Via.
Velkou finanční pomocí byl finanční příspěvek z OPŽP, díky němuž se v loňském roce dokončil projekt „Modernizace a rozvoj Záchranné stanice Klášterec“. Důvodem k realizaci tohoto projektu byla snaha o zlepšení podmínek ve stávajících voliérách a rozšíření kapacity stanice, protože každoročně se zvyšuje počet výjezdů a ošetřovaných zvířat. „Ještě před vyhlášením dotačního programu pro záchranné stanice jsme díky darům pana Havla mohli postavit několik voliér. Když byla možnost požádat MŽP o peníze z Operačního programu Životní prostředí, který je spolufinancován z Evropské unie, zrodila se myšlenka modernizace záchranné stanice. Na realizaci se podílely zaměstnanci Správy národního parku Šumava, projektantka, stavební dozor a stavební firma,“ říká Kristýna Falková. „Inspiraci pro návrh úprav a výstavbu jsme hledali u okolních záchranných stanic a vycházeli jsme i z vlastních zkušeností ze současného provozu,“ přibližuje.
Realizace probíhala ve dvou etapách, V první etapě došlo k výstavbě nových voliér, ve druhé etapě pak k rekonstrukci a vylepšení stávajících zařízení. „Díky tomuto projektu se zlepšilo welfare ošetřovaných zvířat i dlouhodobých pacientů a stejně tak podmínky pro ošetřovatele,“ hodnotí Kristýna Falková přínosy uskutečněného projektu.
Jelikož byly finanční prostředky i tak omezené, nebylo možné do projektu zahrnout všechny stavby, jako například velkou oddělenou bezkontaktní voliéru pro šelmy z volné přírody s možností opětovného vypuštění do volné přírody po jejich rekonvalescenci. „Jen pár měsíců po dokončení jsme řešili příjem rysího sirotka, který díky této rekonstrukci mohl být umístěn do jedné z nově postavených voliér,“ vzpomíná Kristýna Falková na závěr.
Moderní stanice tak ve své současné podobě nabízí hlavní budovu voliér a v ní například projekční místnost k environmentálnímu vzdělávání, karanténu nebo odchovnu myší, budovu zázemí s ošetřovnou, přípravnou a sklady krmiv, kanceláří obsluhy a klubovnou, rehabilitační rozletovou voliéru, která slouží pro zvýšení fyzické kondice vyléčeného zvířete před jeho vypuštěním do volné přírody, a oplocený zhruba sedmihektarový areál.
Záchranná stanice živočichů Klášterec je otevřena také veřejnosti, od dubna do října tu každou středu v 11 a 13 hodin v multifunkčním sále probíhají přednášky.
