Plakánek – ikonickému údolí Českého ráje se dostalo potřebné péče

14. 11. 2025 / Reportáže

Údolí Plakánek je pro návštěvníky Českého ráje jedním z nejpopulárnějších míst k procházkám. Území rezervace, která se táhne od hradu Kost až ke vsi Vesec u Sobotky, je považováno za jedno z nejhezčích míst v chráněné oblasti. Malebné kaňonovité údolí se stáčí podél říčky Klenice a Veseckého potoka, zachovala se tu lidová architektura, obklopují jej pískovcové skály s borovými lesy, je tu rybník lemovaný pískovcovými skalami, prameny čisté vody, zřícenina skalního mlýna i pravěké hradiště. Pozemky v údolí i jeho okolí patří společnosti Kinský dal Borgo, a. s., a ta se tu před čtyřmi lety pustila do revitalizace, kterou předloni dokončili.

Rodinný majetek získala rodina Kinských dal Borgo po pádu komunistického režimu zpět v restituci v roce 1992, po restituci byla správa majetku formou fyzické osoby, restituentem, a později, od roku 2004, se o něj začala starat společnost Kinský dal Borgo, a. s., se sídlem v Chlumci nad Cidlinou. Patří k němu 8 000 hektarů lesa, zhruba 470 hektarů zemědělské půdy, 575 hektarů rybníků a 260 hektarů ostatních ploch, zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, hrad Kost a také právě rybníky v Přírodní rezervaci Údolí Plakánek.

Špatná voda v rybnících

V přírodní rezervaci Údolí Plakánek se nacházejí rybníky Obora, Bílý a Černý. Všechny trpěly špatnou kvalitou vody, zejména kvůli vysoké eutrofizaci, tedy nadměrnému obohacení vody dusíkatými látkami a fosfáty, často – a i v tomto případě – způsobenému lidskou činností. „Byly značně zanesené hlínou, kterou do nich z okolních polí a lesů za desítky let splavily deště. Do údolní nivy a rybníků se tím dostalo hodně živin, což vůbec neprospělo fauně a flóře a právě kvalitě vody,“ říká Jiří Žabka, ředitel lesního hospodářství firmy Kinský dal Borgo.

Zanášení rybníků v Plakánku se projevilo také úbytkem živočichů a rostlin, které jsou vázány na rybničný ekosystém a z nichž některé jsou zákonem chráněné, například prstnatec májový.

„Vedlo to i k tomu, že hladina rybníků byla v létě často zaplavována žabincem, což negativně ovlivnilo i vzhled krajiny a hradu Kost. Rybníky a jejich hráze byly ve špatném technickém stavu,“ říká Francesco Kinský dal Borgo, jehož rod a společnost o zdejší krajinu pečují.

Přípravy projektu

Žádný zásadní zásah týkající se odbahnění rybníků se v minulých desetiletích v lokalitě nedělal a bylo ho už opravdu zapotřebí. Je to vždy otázka velkých financí, a proto byla rozhodujícím faktorem pro realizaci tohoto projektu také možnost finanční podpory ze Státního fondu životního prostředí ČR (SFŽP ČR). „Informace o možnosti předložit takový projekt k veřejnému financování a myšlenka propojení nezbytných oprav s celkovým zlepšením environmentálních podmínek vyplynuly z dlouhodobé spolupráce mezi naší společností a vedením Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR) v regionu,“ dodává.

V rámci projektové přípravy bylo nutno projednat záměr se všemi dotčenými státními organizacemi, vlastníky pozemků i hospodařícími subjekty. „Pro zahájení prací muselo být území geodeticky zaměřeno,“ říká Štěpán Plodek ze společnosti Envicons, která pro projekt vypracovávala projektovou dokumentaci. „Byla zpracována analýza množství a složení sedimentu, řešen byl stavebně-technický stav funkčních objektů na jednotlivých nádržích a bylo nutné řešit i splaveninové procesy. Teprve následně mohla být vypracována projektová dokumentace,“ vysvětluje dále. „Nejsložitější bylo řešení uložení sedimentu a stejně tak přístupových tras, zvláště v rámci samotného údolí Plakánek,“ dodává.

Několik fází projektu

Celý projekt měl několik fází. „Zemní práce a úpravu hrází bylo nutné realizovat mimo vegetační období,“ popisuje Francesco Kinský dal Borgo.

V rámci realizace projektu proběhlo odbahnění a oprava hrází rybníků Obora, Černý a Bílý. Rybníky byly díky tomuto zásahu zbaveny zhruba 60 000 metrů krychlových sedimentů, a to takzvanou mokrou cestou. „Pomocí plovoucího bagru a přídavného čerpadla jsme odsávali sediment, který byl potrubím přenesen do lagun připravených na zemědělských pozemcích vzdálených 1,5 kilometru od rybníka nad údolím s převýšením 70 metrů,“ uvádí společnost Hydrokov, která se zhostila realizace projektu. Z laguny pak přebytečná voda odtekla do rybníku Černý a vytěžená hlína zůstala na poli. Poté přišla na řadu těžba a odvoz bahna z rybníků Černý a Bílý a sediment posloužil pro terénní úpravy bývalého lomu u nedalekého Dobšína.

U Bílého rybníka se vybudovala nová sedimentační laguna, aby se snížilo množství sedimentů a „živin“ proudících do rybníka z nedaleké obecní kanalizace. „Úroveň sedimentu v Bílém rybníce dosahovala místy takové náročnosti, že i přes budování provizorních komunikací v prostoru nádrže byl pohyb mechanizace velmi komplikovaný a nejednou došlo i k výraznějšímu zdržení vlivem dočasného uvíznutí techniky,“ vzpomíná Francesco Kinský dal Borgo.

V rámci projektu stavbaři u rybníka Obora vybudovali také sedimentační přehrážku, která by měla zpomalit další zanášení vodních biotopů v Plakánku, opravili hráze a bezpečnostní přelivy, pročistili odvodňovací příkopy i odpadní koryto od rybníka Černý a odvodnili stezku pro pěší u rybníka Obora.

Výsledek je povedený

Za hlavní úspěch projektu považuje Francesco Kinský dal Borgo zlepšení kvality vody ve všech rybnících v okolí hradu Kost. „Zejména vytvoření sedimentační laguny u Bílého rybníka, která výrazně zmírnila problémy spojené s eutrofizací v rybníku,“ připomíná.

Cílem projektu bylo ale také zadržet vodu v krajině, neboť jsou na ni navázány vzácné rostliny i živočichové.