Jak se recykluje v Japonsku?

V jedné ze svých poloh je Japonsko velmi konzumní zemí. Nakupování se tu na některých místech zdá být středobodem veškerého bytí, obchody bývají otevřeny

Míra recyklace plastů v Japonsku dosáhla v minulém roce působivých 87 %. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, jak je v tomto ohledu ekologicky vyspělé. Ve srovnání s Evropou je ale japonské pojetí recyklace výrazně odlišné.

V Japonsku totiž do definice recyklace plastů zahrnují i jeho spalování za účelem využívání tepelné energie získávané takovým způsobem. Tím se procento uváděné recyklace významně zvyšuje a nabízí poněkud pokřivenou představu, jak se v Japonsku opravdu recykluje.

Japonci si to dobře uvědomují a vědí, že je nejvyšší čas učinit rázné kroky a nastavit nový kurz. Aby skutečně snížili negativní dopady na životní prostředí, musí se zaměřit na takovou recyklaci, jejímž výsledkem bude opětovné použití plastů coby materiálu.

Japonské společnosti proto aktivně hledají inovace, například v podobě elektrostatického třídění a dalších, u nichž není zapotřebí separačních procesů.

Zaklínadlo termické recyklace

Recyklace plastů lze rozdělit do dvou základních skupin. Do první spadá recyklace materiálů, kdy se odpadní plasty drtí a znovu používají jako surovina, do druhé pak patří chemická recyklace, kdy se plasty chemicky rozkládají a znovu používají jako ropa a plyn.

V Japonsku se za recyklaci považuje i třetí typ – termická recyklace, která zahrnuje spalování a následné využití takto získané energie. A právě termická recyklace tvoří největší část japonského recyklování plastů. Ze zmíněných 87 % plastů recyklovaných v loňském roce tak tvořila termická recyklace celých 62 %, zatímco recyklace materiálů a chemikálií dohromady pouhých 25 %.

Termická recyklace sice také přispívá k ochraně životního prostředí, a to tím, že opětovně získává teplo pro výrobu energie, ale samotný spalovací proces produkuje emise oxidu uhličitého, a tudíž se v žádném případě nedá mluvit o uhlíkové neutralitě. A ta je pro potřeby současného životního prostředí zásadní.

Elektrostatická separace

Recyklace plastů vyžaduje pečlivé třídění podle typu. I v rámci stejné kategorie proces komplikují rozdíly ve tvaru a tvrdosti. Právě zde vstupuje na scénu elektrostatická separace – technika zahrnující tření, která generuje statickou elektřinu. Vlastní třídění probíhá s využitím přitažlivosti mezi kladně nabitými plasty a jejich záporně nabitými protějšky.

Společnost Mitsubishi Electric tuto technologii vyvíjí od devadesátých let minulého století a v roce 2010 ji úspěšně uvedla do provozu. Následně pak založila dceřinou společnost Green Cycle Systems, která v recyklaci plastů z různých zdrojů, včetně domácích spotřebičů, dosáhla ziskovosti. „Naše technologie si poradí se smíšenými plastovými třískami, což je úkol, který se při použití jiných metod ukazuje jako obtížný,“ zaznívá ze společnosti. Jejich záměrem je technologii komercializovat a právě to by mohlo Japonsku otevřít cestu k efektivní moderní recyklaci.

Juiči Išimura, docent na katedře ekonomie Univerzity Kindai, uvádí důležitou připomínku: „Je tu naléhavá potřeba technologických inovací, které by zvýšily kvalitu recyklovaných plastů a snížily náklady, což by v konečném důsledku zvýšilo míru recyklace.“

Recyklované plasty čelí problémům, jako je omezená poptávka kvůli problémům s náklady a kvalitou. „Je důležité, aby společnosti vnímaly používání recyklovaných plastů nejen jako přínos pro životní prostředí, ale také jako ziskový podnik,“ poznamenává Juiči Išimura.

PET

Lepší situace je na poli recyklace PET lahví. V tom je Japonsko skutečným světovým fenoménem. Průměrný Japonec použije každý rok 183 plastových lahví, z nichž je celých 85 % skutečně recyklováno. Do roku 2030 by v Japonsku rádi dosáhli toho, že budou recyklovat 100 % použitých PET lahví, které budou přeměněny na nové lahve nebo syntetické textilie.

Vlastním recyklačním zařízením se Japonsko nakonec nevyhne

Další výzvu představuje pro Japonsko nedostatek skladovacích prostor a recyklačního vybavení. Donedávna se proto spoléhalo na vývoz tříděného odpadu, jehož téměř tři čtvrtiny putovaly za dalším zpracováním do Číny. Čína ale možnost takového dovozu v roce 2018 zrušila a Japonsko se přeorientovalo – začalo svůj odpad vyvážet do jihovýchodní Asie, především do Malajsie, Vietnamu, Thajska a Indonésie. I tyto země už ale začínají dovoz odpadu omezovat a Thajsko uvažuje o jeho úplném zákazu. Japonsku tedy nakonec nezbyde než se k problému postavit čelem a vybudovat vlastní komplexní recyklační zařízení.