Bílina se vrací do koryta

8. 10. 2026 / Reportáže

V souvislosti s těžbou uhlí byla řeka Bílina, jež protéká Ústeckým krajem, v minulosti přeložena a vedena technickými stavbami, které umožnily rozvoj povrchových dolů. Její právě probíhající revitalizace představuje krok úplně opačným směrem. V území Ervěnického koridoru vznikne nové přírodní koryto, které bude respektovat přirozené fungování vodního toku.

Projekt s podporou 196,2 milionu korun z prostředků EU v rámci Operačního programu Spravedlivá transformace představuje jeden z nejvýznamnějších příkladů toho, jak může tento program měnit podobu krajiny v bývalých uhelných regionech. Nejde přitom pouze o obnovu přírodního prostředí, ale také o vytvoření kvalitnějšího prostoru pro život obyvatel a zvýšení odolnosti krajiny vůči klimatickým změnám.

Mezi Chomutovem a Mostem v těsné blízkosti silnice první třídy vede řeka Bílina ve čtyřech potrubích.

V rámci projektu revitalizace řeky i Ervěnického koridoru, v jehož části se nachází, dojde k odstranění stávajících konstrukcí, objektů a potrubí. Bude vytvořeno nové, přírodě blízké koryto včetně balvanitých skluzů, těsnicích stěn, limnigrafů, vrtů pro sledování hladiny podzemní vody a souvisejících terénních úprav.

„V současné době probíhá realizace stavby, během které postupujeme podle projektové dokumentace. Jsme na začátku akce, aktuálně pracujeme na zatěsňování celé pláně pomocí těsnicích stěn metodou Trenchmix a poté budeme provádět plošné těsnění pomocí vhodné jílovité zeminy. V příštím roce začneme s odstraňováním potrubí a postupným tvarováním nového koryta,“ říká Dana Zikešová, mluvčí státního podniku Povodí Ohře, do jehož gesce péče o Bílinu spadá.

Právě tato technická opatření je nezbytné provést předtím, než se voda vypustí do krajiny, aby v ní neškodila, ale ani se neztrácela z koryta toku. Pak přijde to nejzásadnější. „Řeku vyndáme z trubek a vypustíme do krajiny,“ konstatuje výstižně Jan Svejkovský, ředitel podniku.

Než se v lokalitě začnou vyskytovat první živočichové a břehy zarostou zelení, bude to podle něho chvíli trvat, ale věří, že v okamžiku, kdy se dostane voda do nového koryta, do nových tůní, do prohlubní a mělčích částí vodního toku, se prostor začne osidlovat organismy. „Nejdříve těmi nejjednoduššími, potom se postupně objeví korýši a větší organismy a nakonec i ryby. Celý proces tedy začne v podstatě ihned, ale neznamená to, že hned na začátku budeme mít krásné koryto vodního toku, které bude skoro úplně přirozené. Nebude ale trvat dlouho, než tomu tak bude,“ popisuje Jan Svejkovský očekávaný vývoj návratu řeky do přirozeného koryta.

Důlní krajina

V prostoru pod Krušnými horami se ve třetihorách nacházelo velké jezero. V této části se také ukládala dřevní hmota a pod povrchem vytvořila velké zásoby hnědého uhlí, které se tu desítky let těžilo. Začalo se těžit uprostřed planiny, která tu po jezerech zbyla a původně spojovala prostor mezi Jirkovem a Mostem. A právě tady se nachází Ervěnický koridor, kudy dnes vede silnice, železnice, ale také zatrubnění, kterým Bílina protéká. Těžba se postupně rozšiřovala a v původním středu planiny vznikal prostor, kam se ukládala výsypka a na ní byl současný koridor vybudován. „A právě v této oblasti naše revitalizace probíhá,“ upřesňuje Jan Svejkovský. „Výsypka, na které se koridor historicky nachází, nebyla stabilní a vlastně vystupovala nad terén. Po jejích stranách se nacházely velkolomy Československé armády a Jana Švermy, a bylo proto nutné, aby tu říční voda byla pod kontrolou,“ vysvětluje. A tak tu byla Bílina zatrubněna. Dnes už to ale není nutné. Okolní terén už je výš nad budoucím korytem a zajištěna je i stabilita svahů, které vedou do zbytkové jámy bývalého lomu ČSA.

Realizace začala oproti původním plánům až v letošním roce

Zahájení projektu se na počátku opozdilo kvůli nepotvrzenému financování, ale nakonec byla stavba letos zahájena. „Rádi bychom ji dokončili do konce roku 2029,“ říká Jan Svejkovský.

„Během stavby pochopitelně nesmíme přerušit kontinuitu vodního toku, takže ho budeme muset odklonit. Použijeme k tomu nouzové koryto, jež tam v současné době je a do něhož se odvalí jedno z těch potrubí, kterým bude po celou dobu stavby voda Bíliny protékat. Po staveništi se tak bude moci pohybovat potřebné množství stavební techniky, přesouvat materiál, hloubit koryto toku, budovat tůňky a také zajišťovat těsnost celého území,“ popisuje Jan Svejkovský. „Chceme, aby revitalizace ve výsledku nebyla úplně jasně vedena a trvale držena v nějakém konkrétním tvaru, ale aby se koryto mohlo vyvíjet,“ dodává. V plánu je vytvořit těsný pás, v němž bude koryto vytvořeno tak, aby se z něho voda neztrácela a nezpůsobovala problémy v podloží a zároveň aby se do budoucna mohlo v rámci možností vyvíjet. „Tu zahnout malinko doleva, malinko doprava, trochu se zahloubit nebo se naopak trošku naplnit sedimentem,“ přibližuje Jan Svejkovský.

V novém korytě, až bude na řeku připravené, poteče stejně vody, jako dnes teče v potrubí. Malé koryto vytvořené v širším pásu přitom bude mít kapacitu přibližně jeden metr krychlový za vteřinu, ale celá niva v současnosti těsněného území pobere ještě přibližně dalších deset metrů krychlových. „A to je přesně množství vody, které při stoletém průtoku vody bude procházet přes vodní dílo Újezd a z vodního díla Újezd pak do revitalizovaného úseku Ervěnického koridoru, kudy Bílina protéká,“ vysvětluje Jan Svejkovský.

Po letošním létě, kdy období malých průtoků přišlo ještě dříve, než obvykle chodívá, se neodbytně nabízí otázka, jak to s řekou bude v časech sucha. Nehrozí, že by voda prosakovala do podloží?

„Tato možnost bude eliminována právě utěsněním jak podloží té části, kudy bude řeka Bílina protékat v revitalizované části, tak po stranách, což znamená, že celý ten prostor bude jasně ohraničený a utěsněný a množství vody, které bude prosakovat – protože prosakovat určitě bude – bude natolik malé, že to celý úsek nijak neovlivní,“ říká ředitel podniku Povodí Ohře. Na vtoku i výtoku z této části bude pro jistotu umístěno zařízení na měření vody. „Vstupní a výstupní hodnoty si musí v zásadě odpovídat. Pokud by tam byl nějaký rozdíl, budeme se muset pídit po tom, v jaké části se voda ztrácí, a toto místo opravit,“ doplňuje.

Ideální by podle jeho slov bylo, kdyby se po dokončení projektu o revitalizovaný úsek nemuseli příliš starat. „Tím bychom potvrdili, že se koryto i jeho nejbližší okolí dostaly do naprosto přirozeného stavu,“ míní. „Budeme tam samozřejmě sekat trávu a řešit probírky dřevní hmoty.“ Výsadba je v koridoru naplánována tak, aby byla co nejblíže korytu a odtud se dřevní porost přirozeně rozrůstal a postupně tak vytvořil příjemný přírodní pás.

„Nově vytvořené koryto bude sloužit jako přirozený krajinný prvek s výrazně přirozenějším hydrologickým i biologickým režimem, navíc migračně prostupné pro vodní organismy. Skluzy budou tvořeny kamennou rovnaninou, přičemž povrch rovnaniny bude členitý a modelovaný do meandrující kynety. Tato kyneta soustředí nižší průtoky a zajistí dostatečnou výšku vodního sloupce a vhodné hydraulické charakteristiky pro migrující jedince. Očekává se vytvoření startovacích podmínek pro přirozeně se vyvíjející prostředí vodního toku a obnovu rybí obsádky,“ uzavírá Dana Zikešová příběh projektu jedné z největších krajinářských obnov v novodobé historii českých uhelných regionů, který je nedílnou součástí probíhající proměny krajiny historicky zasažené těžbou uhlí. Právě voda a hospodaření s ní představují jedno z klíčových témat transformace krajiny v severozápadních Čechách, která byla po desetiletí ovlivňována intenzivní těžbou.

A opět bude možné spatřit řeku, která byla několik desetiletí skryta.