Rozpáleným městům pomůže dešťová voda
Tepelné ostrovy
Urbanizované povrchy nemají schopnost přijímané sluneční záření upotřebit a přeměnit na chemickou či jinou energii, jak tomu je u vyšších rostlin. Mají též větší tendenci dopadající světelné a tepelné záření absorbovat. Ve městech tak vznikají takzvané tepelné ostrovy, místa, na kterých jsou teploty mnohem vyšší než v okolí. Působení tepelných ostrovů se v poslední době zvyšuje v důsledku probíhající klimatické změny, jejímiž projevy jsou vyšší teploty a delší období bez srážek. Pro člověka je tak pobyt ve městě stále náročnější a méně pohodlný.
Zdánlivým protikladem dlouhých období sucha a tepelných ostrovů jsou lokální záplavy z přívalových srážek. I to je problém přeměny přirozených povrchů na urbanizované. Lokální záplavy města sužují v netradičních obdobích a s nebývalou vydatností. Za pár minut spadne na poměrně malá území tolik srážkové vody jako dříve za období dvou nebo tří měsíců.
Příkladem může být Kodaň. Během let 2010–2011 bylo město zasaženo třemi extrémními srážkami. Během největšího přívalového deště na město spadlo za dvě hodiny více než 150 milimetrů vody. Ztráty byly ohromné, město vyčíslilo přímé škody na 22 miliard korun, nepřímé a sociální škody na 16 miliard korun.
Nezbytný návrat vody
Společným jmenovatelem uvedených problémů je voda. I do urbanizované krajiny se musí vrátit přirozený vodní režim, který důsledky klimatické změny zmírní. Nápravná a adaptační opatření se proto musí soustředit na všechny složky vodního režimu (vsak, výpar, povrchový odtok) v kontextu specifických místních podmínek. Nejúčinnějším prostředkem k adaptaci měst je modrozelená infrastruktura (MZI), tedy jinak přírodě blízká opatření, která vrací vodnímu režimu jeho původní podobu. Úkolem modrozelené infrastruktury je srážkovou vodu bezpečně zadržovat, vsakovat do podzemí a volit vhodnou zeleň. Paralelně s tím je nutné co nejvíce využívat srážkovou vodu k provozu odvodňovaných nemovitostí, zejména k závlahám. K aplikaci MZI jsou nezbytné systematické koncepční plánování na komunální úrovni stejně jako jasná národní (nejenom) vodohospodářská politika pro trvalou udržitelnost a adaptaci na klimatickou změnu.
Adaptace na úrovni obcí
V současnosti si řada měst zpracovala strategie adaptace na změnu klimatu, ale k účinné adaptaci je potřeba se zaměřit zejména na aplikaci samotných adaptačních opatření.
Správnou cestou pro ně je v současnosti co nejrychlejší vytvoření územně plánovací dokumentace s integrovanými pravidly pro aplikaci modrozelené infrastruktury, která budou na jejich katastru závazná a vymahatelná. Základem pro aplikaci principů MZI je správně vyhodnotit, jaké nejdůležitější ekosystémové služby očekáváme od městské zeleně a jak lze tyto služby podpořit provázáním městské zeleně s objekty decentrálního odvodnění.
Smyslem zavádění MZI není „pouze“ zajistit pohodlí obyvatel či zlepšit vzhled města. Jde hlavně o bezpečnost a zdraví jeho obyvatel. Základní podmínkou integrace MZI je zásadní přehodnocení priorit ve stavebnictví a provozování staveb. Je nutné se zbavit předsudků a stereotypů v architektuře a urbanismu, v dopravních stavbách a dopravě, v řešení inženýrských sítí i v samotném vodním hospodářství, přehodnotit pojem „komfort bydlení“ a změnit vztah k veřejnému prostoru.
Redakce časopisu Priorita ve spolupráci s doc. Ing. Davidem Stránským, Ph.D., a Ing. Jiřím Vítkem
Plán adaptace prostřednictví modrozelené infrastruktury (MZI) by měl mít tyto části:
- Koncepce hospodaření s dešťovou vodou
- Stanovení a vyhodnocení požadované míry bezpečnosti
- Stavební standardy integrované s MZI
- Metodická příručka pro aplikaci MZI
- Adaptační indikátory MZI
Koncepce hospodaření s dešťovou vodou (HDV) přináší:
- snížení dopadů lokálních záplav, kdy na relativně malou urbanizovanou plochu spadne nárazově velké množství vody (jev, který změnu klimatu charakterizuje);
- zmenšení podílu čisté srážkové vody v jednotné kanalizaci, čímž se sníží počet přepadů na odlehčovacích komorách;
- snížení podílu zředěné odpadní vody v povrchových tocích – sníží se tím četnost hydraulických a látkových šoků, které řeky a potoky při přívalových srážkách dostávají;
- zvýšení dotace podzemních vod;
- zvýšení vlhkosti ovzduší v zástavbě, která město ochlazuje při vlnách veder (jev, který změnu klimatu charakterizuje).
V rámci tvorby koncepce se dokonale zmapují možnosti aplikace HDV ve stávající zástavbě a to, jaký to bude mít vliv na kapacitu stokové sítě, čistotu povrchových toků, které jím protékají, a režim podzemních vod.