Ve Veselí nad Moravou obnovili park se vzácnými brouky

Krasec dubový není na své životní podmínky příliš náročný, a přesto vymírá, protože jeho přirozených habitatů ubývá. Při notné dávce štěstí na něj můžeme narazit už jen na několika málo místech na jižní Moravě a v jižních Čechách. Patří totiž k druhům, které ke svému životu potřebují světlé listnaté lesy. Těch u nás – přesto, že se v posledních 100 letech rozloha lesů zvýšila – ubývá a s nimi ubývají i druhy, které jsou na ně navázané, včetně krasce. Krásný smaragdově zelený brouk, který si své jméno právem zaslouží, se neobejde bez dostatečně osluněného dřeva starých stromů, což v našich podmínkách nejčastěji bývají dub zimní a pýřitý. Kvůli postupnému zarůstání je ale dnes většina současných porostů příliš zastíněná. „Staré mohutné duby jsou poměrně dobře chráněné a jejich kácení většinou nehrozí. Problémem ale je, že lesní porosty jsou příliš husté a zastíněná místa krasec až na vzácné výjimky nevyužívá. Velká část našich populací krasce žije na osluněných solitérních stromech na loukách, případně v zámeckých parcích, oborách nebo alejích. Chybějí ale mladší stromy, které by nahradily dožívající staré duby,“ potvrzuje Václav John z Agentury ochrany přírody a krajiny, který je zároveň koordinátorem nového programu na záchranu krasce.

Do Bažantnice se vrátil lužní les

A právě s ohledem na krasce a další druhy vzácných brouků, které v Bažantnici žijí, probíhala revitalizace místa. Pracovat se tu začalo v roce 2022 a trvalo téměř čtyři roky, než odlehlá část zámeckého parku nabyla své dnešní podoby.

„V průběhu projektu byly vykáceny invazivní dřeviny, došlo k optimalizaci prostorové struktury a k vytvoření slunných míst a osluněných kmenů, které jsou pro mnohé druhy klíčové. Cílem bylo vytvoření rozvolněného lužního porostu s dominancí dubu letního, jehož přítomnost je základním předpokladem pro udržení a rozšíření krasce dubového, ale i jiných ohrožených, silně ohrožených nebo kriticky ohrožených druhů,“ shrnuje podstatu projektu tisková mluvčí města Veselí nad Moravou, Olga Svoják.

Před začátkem úprav zaznívaly ale i kritické hlasy místních, kteří si přáli zachování některých z následně pokácených stromů.

„Odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny velmi pečlivě a ohleduplně vážili správnou formu zásahu a ochrany u každého jednotlivého stromu nebo jiného porostu,“ říká k tomu starosta města, Petr Kolář.

„Torza starých dubů a odumřelé kmeny, jejichž přítomnost je pro tyto druhy brouků žádoucí, jsme zde ponechali,“ doplňuje Olga Svoják.

Dříve obtížně dostupnou část parku zpřístupňují nové cesty z přírodního drceného kameniva a hutněného mlatu. „Jejich trasy a uspořádání plně respektují stávající zeleň, včetně kořenového systému. Pěšiny proto nejsou přímé, ale směrově a výškově se přizpůsobují kořenům a stromům,“ dodává ještě.

Nové cesty tvoří okruh zvaný Lesní svět, který zavede návštěvníky do středu lužního lesa a seznámí je s jeho faunou a flórou a jejich fungováním.

Podle Petra Koláře projekt své cíle naplnil. „Dnešní podoba Bažantnice na jedné straně chrání vzácné druhy a na straně druhé umožňuje návštěvníkům příjemné procházky,“ míní Petr Kolář.

Duboví velikáni z jihomoravských luhů odcházejí

Stejně jako Bažantnice v době před revitalizací i jihomoravské luhy s pohádkově obrovitými duby na nivních loukách, ztrácejí svou původní podobu. Nejvíce tím trpí právě věkovití velikáni, kteří odumírají rychleji, než by bylo přirozené. Na vině je nejspíše výrazný nedostatek ´krve luhu´ – vody z pravidelných záplav. K jejich dalšímu přežití by bylo zapotřebí zajistit obnovu vodního režimu, a i zde pokračovat v cílených opatřeních v lesních porostech.

Historie většiny těchto stromů sahá přibližně na přelom 18. a 19. století, kdy se šlechtický rod Liechtensteinů, tehdejších majitelů území luhu, pustil do budování komponované krajiny Lednicko-valtického areálu. V té době byli duboví velikáni mladými stromky v řídkých, i několikrát do roka zaplavovaných pastevních lesích. Při dendrologickém průzkumu se ukázalo, že dnes je těmto dubům jen něco málo přes 200 let, výjimečně nejstarším jedincům snad kolem 300 let. Jejich poměrně nízký věk překvapil nejen laiky, ale i řadu odborníků. Solitérním dubům letním jinde v Česku je totiž běžně 500 i více let a nejsou zdaleka tak statné jako duby z jihomoravských luhů, poněvadž rostou v odlišném ekotypu sušších půd. Takový výskyt nečekaně „mladých starodubů“ vysvětluje jejich neuvěřitelná bývalá vitalita v ideálních podmínkách – solitérní růst ve vodou dobře zásobovaných náplavových půdách a dokonalé oslunění. Proto se u nich také zvlášť výrazně tvaroval habitus. Mají hustší a košatější korunu, masivní větve a robustní kmen s vysokými hřebeny borky, což potvrzuje jejich prosperitu včetně vyšší schopnosti tvorby dřeva. Ještě koncem 60. let minulého století se dubům v jihomoravském luhu dařilo dobře, byly hustě olistěné, jen tu a tam prosychaly a souše tu byly zcela ojedinělé.
Tyto takřka ideální podmínky trvaly až do doby, kdy pravidelná ´zálivka´ celé záplavové plochy luhu během několika let skončila. Zřetelný zlom nastal v závěru 80. let minulého století, kdy po víceleté záplavové pauze, způsobené především výstavbou Novomlýnských nádrží, začaly tyto stromy na loukách i uvnitř porostů rychle odumírat. Zakrátko tak uschly celé stromy, jež se v důsledku pokročilého věku nedokázaly přizpůsobit poklesu hladiny podzemní vody o 0,5 až 1,5 metru. Společně s chybějící velkou vodou, na niž si duby zvykly, přičemž dobře snášely i delší zaplavení, však dovede rozhodnout o smrti starého stromu neobyčejně rychle. V posledních letech zde sice probíhá občasné řízené povodňování odpouštěním větších průtoků z Novomlýnských nádrží, jenže jeho efekt je bohužel krátkodobý a objemem vody a plochou rozlivu nedostatečný.

I když je vlastně nemožné představit si jihomoravský luh bez rozložitých dubů, zánik většiny těchto gigantů se přibližuje. I přes snahy o alespoň částečné vyřešení vodního režimu oblasti, ke kterým kromě zmíněného řízeného povodňování patří také záměr zbudování migračně prostupného klapkového jezu na Dyji, bude i zde nutné přistoupit také k zásahům v lesních porostech. Jejich cílem bude vytvořit další generaci „starodubů“ se schopností převzít pomyslné otěže nositelů estetických, ale hlavně biologických hodnot. V posledních letech se na tom začalo pracovat. Došlo k prosvětlení vybraných lesních okrajů s cílem uvolnit mohutnější duby od okolních mladších stromů, jež tyto duby ochuzovaly o světlo i vodu. Nyní se pokračuje i uvnitř porostů, a to výběrem mohutnějších stromů s dobře vyvinutým zavětvením a výraznějším prosvětlením okolí. V současné době jsou takto proředěny stovky hektarů porostů s převahou dubu, přičemž tato opatření cílí na starší porosty. Tak se, obrazně řečeno, zatáhne za záchrannou brzdu, aby se rychlému propadu biodiverzity zabránilo poté, co v luhu definitivně zaniknou i poslední dosud ještě žijící duboví obři.