Můžeme ještě zachránit Borneo?
Neproniknutelný deštný prales kdysi pokrýval celé Borneo. To už dávno neplatí a masivní odlesňování si vybírá svou daň. K uchopení toho, jak moc je to celé hrozivé, je potřeba porozumět, proč je tento velký ostrov v jihovýchodní Asii tak důležitý.
Naprosto unikátní ostrov
Stejně jako v dalších biologicky bohatých zemích jihovýchodní Asie překypuje příroda i na Borneu pestrým a druhově rozmanitým životem. Podle odborníků je na Borneu k nalezení nejpestřejší druhové zastoupení fauny i flóry. Jsou zde původní obyvatelé ostrova, třeba levhart obláčkový, kočka bornejská, medvěd malajský, slon trpasličí, nosorožec sumaterský, tur banteng, gibon bělolící, kahau nosatý či ikonický orangutan, který žije pouze tady a na vedlejší Sumatře. Flóra ostrova za faunou nijak nezaostává a má mezi ve svých řadách takové zástupce, jako je Rafflesia arnoldii, pyšnící se největšími květy na světě. Kromě tohoto dechberoucího bohatství je Borneo také místem s obrovským evolučním potenciálem. Je zarážející, s jakou arogancí takové místo systematicky ničíme.
Noční můry biodiverzity
Odlesňování představuje pro biodiverzitu tři hlavní hrozby: ztrátu stanovišť pro život druhů, ničení kvality půdy a ztrátu celistvosti existujících habitatů.
Deštné pralesy našeho světa jsou káceny, vypalovány a mýceny pro to, aby získaná půda byla zemědělsky využívána, například pro pěstování již nechvalně proslulé palmy olejné. Mýcení stromů a jejich kořenových systémů, jež přímo ovlivňuje strukturu půdy a její úrodnost, je hlavní příčinou eroze a vyčerpanosti půdy. Další hrozbou je rozdrobování celistvosti habitatů. Ze zvířecích a rostlinných domovů se stávají osamocené a izolované ostrůvky v lidské krajině. To následně a ve všech ohledech oslabuje fungování původních ekosystémů.
Lov a černý trh se zvířaty za již zmíněnými nijak nezaostávají a pomáhají naplňovat černé scénáře.
Vytrvalá práce přináší ovoce
V osmdesátých letech minulého století byly tři čtvrtiny bornejských deštných pralesů netknuté. O čtyřicet let později jich zbývá polovina. Čtyřicet let je dlouhá doba. A je tu určitá naděje, že tempo odlesňování ztrácí dech. Podle organizací, které světové odlesňování monitorují, objem vykácených pralesů v posledních letech prudce klesá.
Neziskové organizace včetně WWF ale na Borneo stále ukazují výstražným prstem. Kácení, mýcení a zakládání plantáží je podle nich zde a v mnoha dalších tropických oblastech stále palčivé téma. Právě proto vzniklo nemálo iniciativ, které se snaží prastaré deštné pralesy ostrova zachránit.
WWF založil program Heart of Borneo. Tato iniciativa, která vznikla v roce 2007 na základě společné deklarace WWF a indonéské, malajské a brunejské vlády, se snaží vytvářet chráněná území a podporovat trvale udržitelné nakládání s bornejskými pralesy. Jejich hlavním fokusem jsou habitaty pěti ohrožených druhů, pro které jsou domovem močálovitá území v pralesích ostrova.
Další organizací, které leží na srdci osud unikátního indonéského ostrova je Borneo Nature Foundation, založená v roce 1999. Mnohé z nejhorších dopadů a následků odlesňování mohou být spraveny následným zalesňováním. Právě tomu – kromě jiného – se tato nezisková organizace věnuje. Znovu zalesňují močály a bažiny bornejských deštných pralesů. Ve velké míře se věnují také výzkumu a předcházení negativních dopadů lidské činnosti na indonéské pralesy a jejich uchovávání jak pro divokou přírodu, tak pro místní komunity.
Podobně je na tom i iniciativa Borneo Project. Věnují se práci s místními komunitami, zaškolují domorodé aktivisty, aby hájili půdu svých předků a zabraňovali tak tomu, že se promění v plantáž palmy olejné či něčeho jiného.
V neposlední řadě je tu The Orangutan Project, který se už přes dvacet let věnuje záchraně unikátního bornejského primáta.
Vzhledem k obrovskému toku financí proudících na odlesňování a produkci palmového oleje připomíná jejich práce boj Davida s Goliášem. A právě proto i navzdory nerovně rozdaným kartám snad budou bornejské pralesy chráněny, uchovány i obnoveny i pro ty, kteří přijdou po nás.