Roboti mohou pomáhat v radioaktivních místech
V případě elektrárny Fukušima Daiči došlo k tomu, že se určitá část jaderného paliva roztavila a stekla do spodních částí reaktorů 1, 2 a 3. Vysoká míra radioaktivity v těchto prostorách neumožňovala pracovníkům přístup ani do blízkosti těchto prostor, a tak vyvstala otázka, jak odtamtud poškozené palivo dostat, když ani nelze zjistit, kde přesně je.
A právě tady vstoupilo na scénu mapování pomocí mionů, prvků kosmického záření. To je metoda, která byla poprvé použita před šedesáti lety a od té doby nabrala velmi širokou škálu využití – od mapování vnitřku vulkánů i starověkých egyptských pyramid po vystopování radioaktivity uvnitř přepravních kontejnerů. Tato metoda zachycuje a sleduje přirozeně se vyskytující vysoce energetické subatomové částice, jak procházejí nejrůznějšími materiály, a na základě odchylky jejich drah se určuje hustota toho kterého materiálu. Jaderné materiály, jako jsou uranium a plutonium, jsou velmi husté, a proto je relativně jednoduché je tímto způsobem identifikovat.
„Na roboty, kteří by pracovali na dálkové ovládání, mohli by na rozdíl od lidí vstoupit na vysoce kontaminovaná místa a mít při sobě zařízení na měření či zobrazování radioaktivity, se nyní soustředí velká část výzkumu a vývoje. Je zásadní, abychom snížili množství radiace, jíž jsou naši pracovníci vystavováni, a abychom elektrárnu i nadále systematicky dekontaminovali,“ zní vize Kentara Funakiho, výkonného ředitele Japonské agentury pro atomovou energii.
Ve Fukušimě Daiči byla metoda mapování kosmického záření mionů použita k určení odhadu lokalizace a stavu, v němž se tamější odpad jaderného materiálu v jádrech reaktorů nachází.
V listopadu loňského roku získal dálkově ovládaný robot malý vzorek poškozeného jaderného paliva z jádra jednoho z roztavených reaktorů. Bylo to možné díky teleskopické ruce ve tvaru rybářského prutu, kterou robot zvládl uchopit malý kousek paliva a vynést ho z reaktoru ven. Něco takového se podařilo vůbec poprvé. Pokud bude možno vzorek dostatečně podrobně analyzovat, mělo by to pomoci určit, jakým způsobem zničenou jadernou elektrárnu dekontaminovat.
Podle manažera elektrárny robot odebral vzorek z povrchu hromady roztaveného jaderného odpadu ze dna vnitřní komory druhého fukušimského reaktoru. Teleskopický robot se po získání vzorku uchýlil do uzavřené schránky poté, co ho pracovníci v plně ochranném oblečení vyzdvihli z místa, kde vzorek odebíral. Celá tato průkopnická mise bude moci pokračovat až poté, co bude jisté, že stupeň radioaktivity vzorku odpovídá úrovni, která je pro práci s ním stanovena coby bezpečná. Pokud by tento stupeň překračovala, bude se robot muset vrátit na „místo činu“ pro jiný vzorek. Výzkumníci, kteří za tímto projektem stojí, ale věří, že vzorek je dostatečně malý, a tudíž i jeho radioaktivita bude dostatečně bezpečná na to, aby se dal analyzovat.
Do práce na získání vzorku se ve Fukušimě pustili už v září s předpokladem, že bude trvat dva týdny. Nakonec se to celé protáhlo, neboť došlo ke dvěma přerušením a pozastavením. Nejprve byla na vině administrativní chyba, která práce zbrzdila téměř o tři týdny. Poté přestaly fungovat obě kamery, které měly přenášet záznam, jak robot postupuje do nitra reaktoru, do centra, odkud byl dálkově ovládán. Po tomto selhání bylo nutné robota z celé mise odvolat a kamery na něm vyměnit za nové. Napotřetí se podařilo vzorek úspěšně získat.
Dekontaminace je pokaždé novou výzvou
Tento příklad je podle odborníků jedním z mnoha, kdy bylo inovativních technologií využito k tomu, aby vyřešily specifické a předem neodhadnutelné výzvy dekontaminace a obnovy nejrůznějších zařízení zasažených katastrofami.
„Následky nehod a katastrof jsou vždycky nepředvídatelné,“ zaznívá z Mezinárodní agentury pro atomovou energii. „Existující organizační a technická infrastruktura nemusí být v takových případech dostačující a potřebné prostředky se vyvíjejí přímo na míru tomu kterému případu.“
Fukušimská elektrárna mezitím začala odpouštět vodu, kterou v době po katastrofě chladila roztavené reaktory, zpět do oceánu. To vyvolává velkou vlnu odporu především v Číně a Jižní Koreji, která s Japonskem sdílí vody stejných moří. Zaznívají hlasy, že právě tato voda je stále vysoce radioaktivní, a když kontaminuje oceánskou vodu, bude to mít neblahé dopady na zdraví lidí i ostatních organismů, které v ní a v její blízkosti žijí.
