Seabins. Sběrače odpadu čistí vodu v přístavu v australském Sydney

14. 11. 2025 / Zahraničí a technologie

Australské Sydney je typem města, který se dá v mnoha ohledech nazvat perfektním. Je vybudováno okolo jednoho z nejkrásnějších přístavů na světě a plné zeleně vůbec nevytváří dojem betonové džungle – za přírodou odtud není potřeba vyjíždět nikam daleko, přímo vás totiž obklopuje. Ale i tady trpí nejběžnějším civilizačním neduhem – odpadky. Tentokrát je řeč o odpadcích v přístavních vodách a o tom, jakým způsobem se s nimi město vypořádává.

Znečištění světového oceánu, včetně veškerého plastového odpadu, který se v něm nachází, je globálním problémem a odkazem naší doby mnoha budoucím generacím. Každý rok se do mořských vod nejrůznějšími cestami dostává několik set milionů tun odpadu z pevniny. To je samo o sobě číslo, které vyvolává potřebu okamžitého zásahu. Avšak ten se neděje, alespoň ne ve velkém. Existují ale dílčí snahy, které přinášejí výsledky a pomáhají. Čím více jich bude, tím lépe. Projekt Seabins v australském Sydney je jedním z nich.

Jednoduchá otázka

Na počátku všeho byla jednoduchá myšlenka. Když můžeme mít odpadkové koše na pevnině, tak proč bychom je nemohli mít i v oceánu? Tuto otázku si položil Pete Ceglinski, zakladatel a dnešní ředitel Project Seabins, už před mnoha lety.

První mořskou „popelnici“ spustili do vody už v roce 2016. Od té doby se projekt dále vyvíjí a prošel zásadními proměnami. Jejich zařízení čistí vodu na mnoha místech světa, ale z prvotních sběračů odpadků se projekt posunul na vedoucí globální pozici v oblasti zpracování nasbíraných dat a vydělává nemalé částky prodejem zpracovaných výstupů o stavu znečištění světových vod.

V roce 2020 spustili roční pilotní studii s cílem pravidelně monitorovat a zaznamenávat výskyt odpadků ve vodách přístavu v Sydney. Učinili tak poté, co zjistili, že takový výzkum nebyl ještě nikdy podniknut, a tudíž chybí potřebná data, ze kterých by se dalo vycházet při rozhodování o dalších krocích, které je nutné při řešení tohoto palčivého problému podniknout. Začali s každodenním vážením zachycených odpadků, pečlivým zaznamenáváním jejich druhové rozmanitosti a vytvářením potřebných statistik.

Ve vodách přístavu bylo v rámci studie nainstalováno šestnáct sběračů odpadků na osmi různých strategicky zvolených místech. Už v počátcích studie bylo jasné, co a jak ovlivňuje množství i druh odpadků, které sběrače v přístavu zachytávají. Rozhodujícími se ukázaly být environmentální faktory: dešťové srážky a převládající vanutí větru. Ovšem jádro problému se ukázalo být úplně jinde.

Skutečné jádro problému

„Miluji oceán. Plavu, surfuji, pádluji, od osmi let pracuji coby záchranář. Oceán je moje druhá krev a něco, co opravdu dobře znám, a vodu vnímám jako jeden z nejkrásnějších živlů, který nás všechny propojuje. A právě proto je mi jasné, že odpadky, kterými ji dnes zanášíme, jsou důsledkem, a ne tím, co bychom měli primárně řešit. Musíme jít k jádru problému a tím je naše chování, naše návyky a zlozvyky dávno předtím, než se odpad, který jsme vytvořili, ocitne ve vodách našeho přístavu anebo kdekoli jinde. Je nejvyšší čas převzít za to zodpovědnost. A proto naším konečným cílem musí být nalezení způsobu, ne jak odpad uklízet, ale jak ho nevytvářet,“ uvědomuje si Pete Ceglinski.

Jeho slova potvrzuje jeden z operačních techniků projektu. „Po prvním roce tohoto jedinečného projektu jsem pochopil jedno: odpad v moři nevyřešíme ani sběrači v moři, ani odpadkovými koši na pevnině. Tolik z toho, co lidé uvědoměle a zodpovědně vyhodí do popelnic a odpadkových košů na suchu, stejně skončí v našich vodních tocích a nakonec i v oceánu,“ říká. Proto je nejdůležitější cestou, jak se zbavit odpadu, osvěta a vzdělávání ve světových komunitách. „Množství odpadu, které v Sydney každý týden nasbíráme, je totiž opravdu šokující,“ dodává.

Ambiciózní vize

„Pilotní studie v Sydney v roce 2020 byla zásadní,“ říká Pete Ceglinski. „Vypustili jsme tím do světa signál a zároveň i nový druh businessu, na jehož základě se 53 zemí světa začalo soustředit na to, jak vyčistit vodu ve svých mořích. Umožnilo nám to navázat partnerství s některými největšími světovými značkami a dosáhnout toho, aby data, která jsme nasbírali, měla skutečný přímý dopad na životní prostředí,“ popisuje. „Umíme nabídnout důvěryhodná a transparentní data, která lze využít k nastavení efektivních opravných mechanismů v přírodě. Dodáváme přidanou hodnotu snahám našich klientů o trvalou udržitelnost, aniž bychom ztráceli ze zřetele svůj původní a hlavní cíl – pozitivní dopad na vody světového oceánu,“ dodává.

Na rozdíl od kurzu, který Project Seabins nabral, samotné sběrače odpadu se příliš nemění. Jsou navrženy tak, aby mohly být nainstalovány ve vodách kotvišť, jachtařských klubů, přístavů a vlastně v jakékoli klidné vodě. Tam se sběrač pohybuje společně s přílivem a odlivem a sbírá všechen plovoucí odpad – odpadky, makro- i mikroplasty, a dokonce i mikrovlákna. Přitom do sebe nasává vodu, kterou filtruje.

Za dobu, co byly sběrače odpadků v Sydney nainstalovány, přefiltrovaly už miliardy litrů vody a zachytily více než 100 tun mikroplastových vláken a mořského odpadu. Každý jednotlivý sběrač zachytí 1,7 tuny mikroplastů a plastických vláken ročně. „Každý den přefiltrujeme 600 000 litrů vody a stojí to méně než šálek kávy,“ říká Pete Ceglinski. Každých šest vteřin zachytí sběrač jeden kus plastového odpadu.

Nasbírané a zpracované údaje nabízí Project Seabins k prodeji na principu podobném emisním povolenkám.

Úspěšný pilotní projekt v Sydney byl pro společnost prvním krokem v mnohem ambicióznějším celku, a to nainstalovat do roku 2050 sběrače odpadu ve sto městech na celém světě.