Jak se chrání šumavské památné stromy

15. 1. 2022 / Reportáže

Živé i odumřelé, velké i malé, úsporné i rozložité – takové jsou šumavské dřeviny. Rostou ve společenstvích na půdách lesních i nelesních, osamoceně v krajině, na stavbách, na prastarých snosech nebo zavěšeny v trhlinách nad propastmi. Některé vyrostly samy, jiné někdo vysadil. Podle Pavla Hubeného, ředitele Správy Národního parku Šumava, je proto ochrana šumavské přírody vlastně z velké části o ochraně dřevin. „Dřeviny jsou i naším světem – lesy, sady, stromořadí, které milujeme a potřebujeme k životu, abychom dýchali vzduch ovoněný jejich přítomností, abychom sbírali jejich plody nebo si odpočinuli v jejich stínu,“ říká. A tak z vimperské kanceláře Chráněné krajinné oblasti Šumava vzešel nápad na projekt Stabilizace památných stromů v CHKO Šumava, který byl po vyřízení nezbytných formalit realizován z dotace OPŽP.

Šumava patří k nejrozsáhlejším a nejdéle chráněným územím České republiky. V roce 1963, kdy byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Šumava, se svou rozlohou 163 000 hektarů stala největší chráněnou oblastí v Československu a jednou z největších v Evropě. Ke vzniku takto rozsáhlého chráněného území přispělo zejména množství přírodně cenných lokalit a poměrně nízká hustota osídlení, částečně způsobená příhraniční polohou u západní hranice republiky. Celou třetinu plochy CHKO totiž tvořilo vylidněné nepřístupné pohraniční pásmo, další oblasti byly zase nepřístupné kvůli vojenským výcvikovým prostorům. Proto je unikátnost šumavské přírody založena především na rozloze chráněného území, které bylo po dlouhá léta relativně málo ovlivňováno lidskou činností.

V roce 1991 byl na přírodně nejhodnotnější části území CHKO zřízen Národní park Šumava, takže rozloha CHKO Šumava aktuálně činí 99 480 hektarů. Převážnou část tohoto území pokrývají lesy, které obsahují jak fragmenty původních přírodních lesů, tak lesy první či druhé generace po pralese, lesy vysázené a udržované jako kultury, lesy spontánně vzniklé na opuštěných zemědělských půdách.

Najdeme zde i bývalé pastevní lesy či lesíky historické venkovské krajiny CHKO a právě na těchto lokalitách se často vyskytují vyhlášené památné stromy. Na celém území chráněné oblasti jich roste 832. Z toho je 70 stromů vyhlášeno jako solitérně rostoucích, 22 skupin a 6 stromořadí. Jejich ochrana je v CHKO uplatňována dlouhodobě, Správa CHKO je pravidelně sleduje a navrhuje potřebnou péči.

Stromy potřebovaly komplexní péči

„V souvislosti s tím, že je na území CHKO Šumava vyhlášeno velké množství památných stromů, se zabýváme poměrně náročnou agendou spojenou s jejich evidencí, kontrolou, posuzováním jejich stavu a následným ošetřováním,“ přibližuje Ondřej Šmíd, odborný garant šumavského projektu. Jedním ze zásadních principů při ošetřování nejen památných stromů je podle něj dlouhodobá a kontinuální péče. „Zároveň i finanční náročnost na jejich ošetřování je násobně vyšší, a to i vzhledem k tomu, že spousta památných stromů je ve veteránském věku,“ připomíná. Péče o takové stromy vyžaduje specifické přístupy při ošetřování a to je náročné časové i finančně.

„Primárně z těchto důvodů vznikla myšlenka na vytvoření komplexního projektu na ošetřování a management všech památných stromů rostoucích na území CHKO Šumava. Takové ucelená péče o památné stromy tady chyběla,“ popisuje Ondřej Šmíd, jak projekt vznikl. Pak už nic nebránilo a tým ze Správy CHKO Šumava se pustil do práce.

Písemnou část vznikajícího projektu připravila Hana Urbanová. Za odbornou přípravu nesl odpovědnost Ondřej Šmíd a projektovým manažerem se stala Jana Sýsová. „Nesmíme zapomenout na technického pracovníka, který byl v rámci tohoto projektu přijat, Martina Kulta,“ zmiňuje Ondřej Šmíd. „Bez jeho péče a svědomité práce by se určitě dílo nepovedlo ve stávajícím rozsahu. Organizačně dohlížel a zajišťoval téměř veškeré práce, které s projektem souvisely. A za úspěchem projektu stojí rovněž arboristé, kteří s láskou ošetřovali naše památné stromy,“ dodává.

Podkladem pro přípravu projektu byla jednak databáze Ústředního seznamu ochrany přírody, kterou vede AOPK ČR a ve které jsou zaznamenány základní informace o všech vyhlášených památných stromech, jednak odborné podklady o jednotlivých stromech na pracovišti CHKO.

„Hlavním vstupním podkladem do projektu bylo však vypracování Posouzení památných stromů na území CHKO Šumava v roce 2016, které zpracovala firma Péče o krajinu,“ uvádí Ondřej Šmíd. „Příprava projektu trvala relativně dlouho. Řešili jsme, jakým způsobem uchopit celou problematiku památných stromů a jakým způsobem předem nacenit potřebné zásahy,“ dodává.

Projekt sestával ze tří dílčích fází

Aktivity projektu byly rozděleny do tří dílčích fází, které měly zajistit komplexní péči o památné stromy v CHKO Šumava tak, aby bylo maximálně podpořeno jejich dlouhodobé zachování v krajině v dobrém zdravotním, bezpečnostním a estetickém stavu.

Základním cílem byl management a hodnocení památných stromů. Cílem takového hodnocení je získat komplexní popis stromu a stanoviště včetně zhodnocení jeho stavu. „Zjišťuje se především jeho biologický a mechanický stav,“ píše Martin Kult v knize Památné stromy CHKO Šumava, která byla v rámci projektu vydána.

Součástí hodnocení je pak popsání rizik spojených s přítomností stromu na daném stanovišti a v neposlední řadě i odhad možných budoucích změn stavu stromu. Nástin budoucího vývoje pak přímo souvisí s návrhem opatření směřujících ke zlepšení podmínek pro jeho růst, popřípadě ke stabilizaci zjištěných defektů.

Jak se hodnotí strom

Jedním ze základních parametrů při hodnocení stavu stromů je určení jejich fyziologického stáří a porozumění postupu jejich stárnutí, odumírání a zmlazování. Podle toho je pak možné věkovité, senescentní, stromy ošetřovat.

V přirozených podmínkách lze život stromu rozdělit do tří hlavních stadií: formativního stadia, stadia plné až pozdní zralosti a stadia veterána. Stárnutí je přirozený fyziologický vývoj dřevin. Jednotlivá životní stadia na sebe přirozeně navazují jako nepřetržitý proces životního cyklu stromu. Délka tohoto cyklu je ovlivněna genetickou informací jednotlivých druhů, vitalitou, stanovištěm a především vnějšími stresovými faktory, které na strom během jeho života působí.

Senescentní neboli věkovitý strom je takový, který dovršil růstovou fázi dospělosti, tedy růstové stadium od fáze plné zralosti až do pozdní senescence. Od fáze plné zralosti přestává být hlavní strategií stromu zabírání prostoru a začínají se na něm projevovat specifické projevy stárnutí, včetně tvorby různých typů mikrostanovišť vhodných pro osídlení doprovodnými organismy. Počátečním znakem stárnutí stromu je zastavení výškového a délkového přírůstu letorostů, ztráta vitality v periferních částech koruny, kdy se koruna začíná prosvětlovat. Zesiluje tvorba brachyblastů, čímž je pozměněna celá architektura koruny.

S přibývajícím věkem a stadiem stárnutí stromu dochází ke zvýšení podílu odumřelého a rozkládajícího se dřeva na kmeni a v koruně. To přispívá k atraktivitě stromu pro ostatní organismy. Strom v posledním období života může vykazovat dobrou fyziologickou vitalitu i navzdory rozsáhlé hnilobě. Stadium takzvaného veterána může v životě stromu trvat nejdéle. Poslední stadium života stromu přitom nemusí nutně vést k úplnému odumření jedince. Jednotlivé dostatečně životaschopné části rozpadajícího se původního stromu mohou přežít jeho rozpad a fungovat dál samostatně znovu, od mladších stadií fyziologického stáří.

„Právě řízené oddálení rozpadu stromů, zajištění řízené redukce koruny a maximální podpora biologické hodnoty jsou cíle, které si klademe při ošetřování starých senescentních stromů,“ uvádí Martin Kult. A právě arboristické ošetření přišlo na řadu ve druhé fázi projektu. „Neméně náročná byla třetí fáze projektu a tou byla prezentace a popularizace památných stromů v CHKO,“ dodává.

Jeden strom za druhým

V rámci realizace projektu byly všechny památné stromy rostoucí v CHKO geodeticky zaměřeny a každý strom byl označen jedinečným štítkem pro lepší identifikaci v terénu. První realizace pěstebních zásahů byla provedena na jaře v roce 2018.

„V prvních etapách prací byly přednostně ošetřovány stromy, které by svým potenciálním selháním mohly způsobit škodu na zdraví či majetku a jejichž stav vyžadoval některý ze stabilizačních zásahů, tedy provedení řezů s cílem redukovat velikost koruny a snížit riziko vývratu, zlomu kmene nebo rozpadu korun. Jednoduše řečeno, záměrem těchto řezů bylo ošetřit strom tak, aby představoval co nejmenší riziko pro své okolí, ale i pro sebe,“ popisuje Martin Kult.

„Během realizace projektu jsme měli to štěstí navštívit a poznat nejrůznější a nejzapadlejší kouty Šumavy, stát pod korunami mohutných, několik set let starých stromů, nahlédnout do jejich příběhů a pozorovat jejich reakce, zblízka je obdivovat,“ vypráví. V průběhu realizace projektu naráželi na to, jak do nastavených šablon projektu co nejlépe napasovat potřebná ošetření stromu. „Péče o stromy totiž nikdy není pouze jednorázovou záležitostí, zásahy je často potřebné rozdělit do delšího časového úseku a k jednotlivým stromům se i vícekrát pravidelně vracet,“ rozkrývá další vrstvy projektu. Ideální je totiž zajistit dlouhodobou kontinuitu a důslednost péče. Při navrhování pěstebních opatření, prováděných nejenom na památných dřevinách, je nutné ke každému stromu přistupovat zcela individuálně, konkrétní zásahy navrhovat se znalostí zásahů minulých a po vyhodnocení reakcí stromu na ně. Je také potřebné znát detailně stanovištní podmínky stromu a vyhodnotit původ a charakter možných ohrožení a konfliktů jak v ekologickém, tak v sociálním kontextu.

„Samozřejmě že přírodě a v našem případě konkrétně památným stromům je úplně jedno, kdy končí zúčtovací rok, kdy je nutné zásahy ukončit i kdy je nutné dodat předávací protokoly či faktury. Někdy s námi stromy v tomto ohledu vůbec nespolupracovaly a dělaly si, co chtěly,“ doplňuje s nadsázkou Ondřej Šmíd.

Proběhl workshop, byla vydána kniha

V dalších etapách byly realizovány již méně naléhavé zásahy z pohledu provozní bezpečnosti, ale zaměřené především na zachování ošetřovaných stromů v dobrém stavu. „Správně mířené, vhodně načasované a především technologicky správně provedené řezy mnohdy umožňují starým stromům přirozeně a pozvolně zestárnout a zabránit tak jejich předčasnému rozpadu,“ zdůrazňuje Ondřej Šmíd.

V rámci propagace a prezentace památných stromů rostoucích v CHKO byl uspořádán terénní workshop, při kterém byly představeny různé možnosti a přístupy při ošetřování stromů. „Program byl obohacen praktickou ukázkou práce stromolezců v koruně a odbornou přednáškou vedenou panem Jiřím Včelákem na téma možnosti stabilizace koruny bezpečnostními vazbami,“ vzpomíná Martin Kult.

Dále bylo publikováno několik populárně naučných článků týkajících se aktivit projektu a v neposlední řadě vyšla v roce 2021 kniha Památné stromy Chráněné krajinné oblasti Šumava. „Tato kniha podává ucelené informace o problematice ošetřování stromů v nejširších souvislostech a jsou v ní mimo jiné představeny všechny vyhlášené památné stromy na území CHKO.“ Je mimo jiné doplněna vysoce kvalitními panoramatickými fotografiemi pořízenými dronem od předního českého filmaře přírody, fotografa a pilota dronu Radka Plíhala.

Vrcholem celého projektu bylo zpracování plánu péče o památné stromy. Plán péče zpracovávala nejlepší česká stromolezkyně a vynikající arboristka Jitka Műllerová. „Tento plán péče je vypracován s výhledem ošetření na budoucích deset let, přičemž speciální pozornost je věnována doprovodným organismům, které se často vyskytují na stárnoucích stromech. Dále plán péče obsahuje funkční digitální databázi, která eviduje veškeré informace o každém stromu včetně detailně zpracované fotodokumentace,“ říká Ondřej Šmíd.

Projekt se vydařil

Projekt podle všech zúčastněných splnil svůj cíl. Jeho hlavním přínosem je zajištění kvalitní odborné a kontinuální péče o všechny památné stromy rostoucí v CHKO Šumava. „Věřím, že všechny provedené zásahy byly účelné a pro ošetřené stromy dlouhodobě prospěšné, nicméně jsme se potkali s mnoha stromy, u kterých by byl jakýkoliv lidský zásah škodlivý. Takové stromy jsme ponechali zcela bez zásahu, aby se mohly dále rozvíjet ve svých přirozených procesech. Takový komfort si však při ošetřování stromů nemůžeme s ohledem na zachování provozní bezpečnosti moc často dovolit. I tím byl projekt v prostředí CHKO do jisté míry unikátní,“ hodnotí Ondřej Šmíd.

Předpokládá se, že realizací iniciačních zásahů se sníží náklady na pravidelnou a systematickou péči v následujících letech.

Příště se dostane i na stromy v národním parku

Na končící projekt by mohl navazovat obdobný projekt s názvem Management a péče o památné a významné stromy v NP a CHKO Šumava. „Podstatou bude navázání na úspěšně realizovaná ošetření památných stromů v CHKO, ve kterých se bude dále pokračovat. Aktivity projektu budou rozšířeny o významné stromy, kterým doposud nebyla věnována žádná pozornost, a především budou do projektu zařazeny všechny památné stromy i na území Národního parku Šumava,“ uzavírá Ondřej Šmíd prozatím příběh šumavských památných stromů.