Na Šumavě obnovují rašeliniště a prameniště

S vysoušením se na Šumavě začalo už v devatenáctém století, k nejsilnějším zásahům pak došlo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Hlavním důvodem odvodňování bylo především zvýšení produkce dřeva z lesa nebo údržba zemědělské půdy.

„Člověk se odedávna snažil odvodnit mokřady kvůli svému hospodaření,“ vysvětluje bioložka Ivana Bufková ze Správy NP Šumava. „Na Šumavě přišla první větší vlna těžby dřeva v osmnáctém a devatenáctém století, tedy již za doby Schwarzenbergů. Tehdy tu začali systematicky odvodňovat obrovské plochy, aby se zvýšila produkce dřeva. Mokrý a rašelinný les má totiž stromy daleko od sebe a rostou pomaleji, navíc se tam dřevo zpracovává složitě. Po odvodnění se mokřadní les zahustí a roste rychleji, což přesně lesní hospodáři potřebovali. Neměli však k dispozici těžkou techniku, tak většinou kopali nepříliš hluboké kanály. Některé z nich později samovolně zarostly.“

Druhá výrazná fáze proměny přišla v šedesátých a osmdesátých letech minulého století. S tím už pomáhaly stoje. Některé linky vytvořené o století dříve tehdy osadili výbušninami a vystřelili je. Mechanizace pomohla vybudovat hustou síť odvodnění (včetně podzemních trubek) na zemědělské půdě. „Vlastně nedlouho před vyhlášením národního parku v roce 1991 zde zmizely třeba krásné mokré louky s řadou orchidejí v okolí Nového Světa, Nových Hutí a Borové Lady,“ připomíná Ivana Bufková. „Je důležité obnovovat místa, jako jsou prameniště, mokřady a potoky,“ pokračuje. „Když se to podaří, mohou se na ně vrátit živočichové a rostliny, které dříve vymizely,“ zamýšlí. „Mohou se objevit i vzácné a na první pohled krásné orchideje, ale i nenápadné mechorosty. Mokřady znovu osídlí žáby či čolci. Lokalita bude z tohoto pohledu mnohem pestřejší. A naším úkolem je také obnovené mokřady sledovat a vyhodnocovat, abychom si ověřili, nakolik byla provedená opatření úspěšná.“

Šumavské revitalizace

Ivana Bufková prosazovala revitalizaci šumavských rašelinišť a jiných mokřadů už od devadesátých let dvacátého století. „V návaznosti na uskutečněné akce a nasbírané zkušenosti se začalo uvažovat i o revitalizacích toků, vždy s návazností na okolní mokřady a potoční nivu,“ přibližuje Eva Zelenková ze Správy NP Šumava, která má tyto revitalizační projekty na starosti. „Jako první byla v roce 2013 realizována Hučina, pravostranný přítok Studené Vltavy, a to jako druhá etapa projektu revitalizace přilehlých rašelinných smrčin a blatkového boru z roku 2005,“ připomíná.

V roce 2015 následovaly potoky Jedlový a Žlebský, které měly kromě obnovy původních koryt a jejich přirozené dynamiky, podpory retence vody a biodiverzity za cíl také podporu přirozené reprodukce pstruha obecného, jenž je jediným hostitelem perlorodky říční, která dosud v malých počtech přežívá v Teplé Vltavě a ve Vltavě. Volba dalších potoků – Chlumského a Starého – byla podpořena výstupy OPŽP v projektu Soužití člověka a perlorodky říční ve Vltavském luhu, taktéž z roku 2015. „V rámci tohoto projektu byly zpracovány revitalizační studie na tyto dva toky. Mezi cíle těchto revitalizačních akcí, kromě již zmíněných, patří také snížení vnosu živin a sedimentů do Vltavy,“ vysvětluje Eva Zelenková. Na základě studií byly v roce 2016 zpracovány realizační projekty, přičemž samotné realizace proběhly v letech 2019 a 2020.

„Od projektu k realizaci většinou uplyne poměrně hodně času, který je proložen různou administrativou: vyřizují se všechna vyjádření dotčených subjektů, stavební povolení, posudky i žádost o dotaci, a tak se stává, že se situace v terénu poněkud změní,“ připomíná Eva Zelenková. V případech Chlumského a Starého potoka tomu nebylo jinak.

„U obou projektů jsme řešili změny s ohledem na výskyt bobra evropského, který tou dobou velmi intenzivně pracoval na obsazení nových teritorií v Národním parku Šumava. Například ve spodní části Starého potoka byl v roce 2018 zjištěn aktuální výskyt bobra, který tam vybudoval několik hrází a částečně zaplavil část tamější nivy. Z projektu byla proto vypuštěna úprava zhruba stometrové části toku,“ popisuje.

V roce 2019 byl při pochůzkách kolem Chlumského potoka zjištěn také výskyt bobra, který tu v části potoka mezi silnicí a ústím postavil sedm hrází. „Původně plánované zprůchodnění potoka vybudováním balvanitého skluzu v místech kamenného propustku pod bývalou cestou se ukázalo jako neúčelné, protože bobrem vybudovaná kaskáda by nebyla v této podobě atraktivní pro reprodukci pstruha. Navrhli jsme proto, aby byla tato část projektu vypuštěna,“ vypráví Eva Zelenková.

Z cílů projektu zůstalo podle jejích slov nezměněno zvýšení hladiny podzemní vody, zastavení zrychleného odtoku povrchové vody, podpoření obnovy aluviálních mokřadů a v neposlední řadě také vytvoření nového koryta drobné vodoteče se zaústěním do řeky, která pravděpodobně bude pro pstruha vhodným reprodukčním prostředím. Pstruh potoční je v současnosti v Česku jediným hostitelem larválních stadií perlorodky říční a stav jeho populace na jednotlivých lokalitách přímo ovlivňuje možnosti přirozené reprodukce perlorodek.

Starý potok

Starý potok je levostranným přítokem Vltavy v Želnavě v NP Šumava. Území je součástí Evropsky významné lokality Šumava, Ptačí oblasti Šumava a ramsarské lokality Šumavská rašeliniště.

Revitalizace Starého potoka spočívala zejména v rozmeandrování střední narovnané a zahloubené části potoka do pravděpodobného původního koryta a podpoření okolních mokřadních společenstev, vymělčení horní části potoka pod silnicí a rozmeandrování meliorační svodnice od silničního propustku. Ve spodní části bylo podstatnou součástí projektu nahrazení polorozpadlého propustku brodem a zablokování odvodňovacích kanálů v nivě. „Jako každé akci se ani této nevyhnuly různé realizační potíže – třeba problém správného zdroje kameniva, neboť nebylo možné použít kámen z nejbližšího možného místa, protože na Šumavě máme kyselé horniny, a tak ani kámen použitý na stavbách nemůže být bazický, nebo povodněmi vymleté koryto, které oproti projektové dokumentaci ,spolykaloʻ větší množství materiálu,“ vzpomíná Eva Zelenková.  „Ale vzhledem k dobrým vztahům s dodavatelskou firmou se vše podařilo zvládnout,“ pochvaluje si. Za největší přínos projektu považuje omezení vnosu živin do Vltavy, protože Starý potok přináší zátěž zejména ve formě fosforu a obnovený mokřad napomáhá k jeho odstraňování. „Potěšující je také výskyt bekasin, kulíků a čejek na obnoveném mokřadu,“ říká.

Chlumský potok

Stejně jako Starý potok je i potok Chlumský levostranným přítokem Vltavy v Želnavě v NP Šumava a území jeho toku je taktéž součástí Evropsky významné lokality Šumava, Ptačí oblasti Šumava a ramsarské lokality Šumavská rašeliniště.

Revitalizace Chlumského potoka spočívala zejména ve vytvoření nového meandrujícího potoka v plochém údolí shromažďujícího vodu z propustků pod silnicí a z odvodňovacích kanálů. Odvodňovací kanály v okolí byly zablokovány a celkově byla v nivě zvýšená hladina vody. „S navýšením podzemní vody napomohl svými hrázemi i zmíněný bobr,“ připomíná Eva Zelenková. „Při tvorbě nového koryta byly v neúnosném a hodně podmáčeném úseku v nivě Vltavy použity pojezdové desky pod bagr, které roznesly jeho váhu, takže stroj svým pohybem nezpůsobil žádné škody na vegetačním krytu,“ popisuje realizační práce na Chlumském potoce. „Za největší přínos této revitalizace považujeme obnovení přirozené hydrologické situace v tomto místě, odstranění přímkovitých cest vody a celkově zvýšení ,podmáčenostiʻ terénu, což prospívá zejména bekasině otavní, která zde hnízdí, a dalším druhům. Fotopastí byla doložena například přítomnost chřástala vodního,“ hodnotí Eva Zelenková přínos tohoto projektu.