Správa KRNAP zachraňuje původní krkonošské smrky
Smrk ztepilý (Picea abies L.) je historicky velmi využívanou dřevinou, která již v minulých staletích zaujala dominantní postavení v lesních ekosystémech Krkonoš.
Lesy na území Krkonošského národního parku byly v minulosti opakovaně vystaveny intenzivnímu tlaku člověka. Na základě historických dokladů a průzkumů byla v minulosti zpracována celá řada publikací popisujících vývoj lesa a jeho změny.
„Genofond smrku ztepilého byl v minulosti zásadně změněn ve třech zásadních etapách,“ říká Václav Jansa, náměstek ředitele a vedoucí Odboru péče o národní park Správy KRNAP, který měl projekt na starosti. „V první etapě docházelo ke změnám ještě před nákupy osiva od cizích semenářských firem. Posléze proběhla další fáze koroze genofondu dodáním osiva pro umělou obnovu z jiných oblastí, zejména z Rakouska. V průběhu dvacátého století docházelo také k dodávání materiálu nevhodného jak provenienčně, tak selekcí v rámci pěstování. Na základě dokumentace a historických průzkumů byly vylišeny zaručeně autochtonní populace, u kterých již ale také mohlo dojít ke zúžení genetické variability vlivem selekce při obnově a výchově,“ vysvětluje podrobněji.
V devadesátých letech proběhl ověřovací výzkum podobnosti jednotlivých populací. Z výsledků vyplynulo, že většina autochtonních porostů se nachází v oblastech s nejkritičtějším působením imisně ekologických faktorů, a patří proto mezi nejohroženější z hlediska následného zužování genetického spektra populace.
Koncepce záchrany ohrožených genových zdrojů vysokohorského ekotypu smrku byla založena na záchraně autochtonních dílčích populací vegetativním způsobem. Toto bylo provedeno již na konci osmdesátých let a došlo k založení matečnic – v podstatě klonových archivů – z těchto populací. „V blízké době již tyto matečnice nebudou vzhledem ke stáří vhodné k odběru vegetativního materiálu a na základě nových poznatků z výzkumů v oblasti genetiky lesních dřevin bylo přistoupeno k novému projektu: Využití elitních genetických zdrojů smrku ztepilého pro zvýšení stability lesních ekosystémů Krkonoš. V jeho rámci dojde po detailní genetické analýze k vybrání skupin klonů, které si zaslouží další pozornost a budou vhodné k pěstování v semenném sadu a nových matečnicích,“ říká Václav Jansa
Proběhly odběry, analýzy, vyhodnocení a řízkování
Při přípravě tohoto projektu, financovaného z dotace OPŽP, se vycházelo z již existujících výsadeb, jejich evidence a podkladů z devadesátých let. Nedílnou součástí byla i analýza nových poznatků v oblasti lesnické genetiky. Při realizaci se pak plnily stanovené cíle. Aby byla úspěšná, bylo nutné podle dostupných a existujících evidencí odebrat z každého klonu dostatečné množství materiálu vhodného ke genetickým analýzám.
„Prakticky to probíhalo odebráním částí větví, ideálně z vyšší části koruny, jednoduchým odstřižením. Po transportu do laboratoře proběhla komplexní analýza genomu, vyhodnocení a následně stanovení selekčního indexu. Poté byli vybráni jedinci vhodní pro založení semenných sadů a matečnic. Z jednotlivých klonů byly, jednoduše řečeno, vytvořeny skupiny klonů na základě podobnosti genomu tak, aby bylo zachováno celé genetické spektrum každé dílčí populace. Z vybraných klonů následně proběhl odběr částí větví pro řízkování a roubování.
Pěstování řízkovanců probíhalo na pracovištích VÚLHM v Opočně. Ty budou použity pro založení nových matečnic. Roubování na smrkové podnože poté prováděli další specialisté na šlechtění dřevin. Roubovanci vykazují brzký nástup plodnosti, a jsou tedy vhodní pro založení semenného sadu,“ popisuje Václav Jansa.
Provést výběr vhodných stromů i samotný odběr větví nebylo tak jednoduché, jak by se bez znalosti situace a terénu mohlo zdát. „Z hlediska měření dendrometrických veličin bylo velmi obtížné, takřka nemožné, měřit výšku jednotlivých stromů. Proto nám pomohli kolegové z pracoviště GIS a výšky nám změřili pomocí dronu komparací výškových dat s digitálním modelem terénu. Přesnost takto zjištěných výšek je nesrovnatelně vyšší ve srovnání s běžnými dendrometrickými postupy. A pro odběr částí větví jsme uvažovali jako krajní řešení i využití brokovnice. Nakonec toto ale nebylo třeba a pro všechny vzorky jsme se dostali pomocí žebříků, byť občas velmi obtížně,“ vzpomíná.
Pro následné výsadby byly připraveny celkem čtyři plochy v Krkonoších, kde výsadba již zčásti proběhla v loňském roce a částečně bude realizována letos během října. „Výsadba probíhá podle striktně stanoveného schématu, vycházejícího z koncepce semenných sadů. Tu vytvořilo pracoviště ČZU, a to společně s celkovou koncepcí nakládání s elitními zdroji reprodukčního materiálu v KRNAP. Jsou přesně připraveny osazovací plány s polohou jednotlivých klonů, aby při opylování docházelo k optimálnímu sprášení,“ přibližuje Václav Jansa.
V rámci projektu vznikl světově unikátní archiv
Největším přínosem projektu je podle Václava Jansy jeho celkový výsledek. „Práce našich předchůdců připravila základ pro využití sofistikovaných metod na bázi znalostí genetiky a potomstvo původních dílčích populací díky tomu zůstane zachováno. Bude možné ho v budoucnu využít jak pro další výzkumy, tak zejména pro podporu či obnovu smrkových porostů z autochtonního materiálu,“ oceňuje. Celé Krkonoše byly podle jeho slov v minulosti více či méně zasaženy změnou genetického materiálu smrku a tento archiv představuje naprostý unikát i ve světovém měřítku.
„Nikdo z nás nemůže odhadnout, zda se v budoucnu nebude opakovat problém s plošným odumíráním smrku, a mít možnost obnovy z původních zdrojů a aktivně o ně pečovat je jedním z úkolů odpovědného hospodáře. Uvedené zdroje bude jistě možné použít jako zdroj osiva i v širším kontextu,“ míní.
Přitom nebylo vždy jisté, zda k realizaci projektu vůbec dojde. „Projekt byl podáván opakovaně, nejen v OPŽP, a jsme velmi rádi, že se nakonec podařilo jej realizovat, byť z hlediska reprodukčních možností vegetativního materiálu opravdu v hodině dvanácté,“ uzavírá Václav Jansa prozatím příběh krkonošského smrkového genofondu. V dalších letech by pod dohledem Správy KRNAP rádi realizovali další projekty s obdobným zaměřením i u některých dalších dřevin, například u krkonošské jedle bělokoré.
